Konec října je obdobím, kdy se příroda pomalu připravuje na odpočinek a zároveň nám nabízí neskutečnou atmosféru a festival barev. Na jihu Moravy, jen několik kilometrů od Brna, se nachází zapomenutý kraj dvou hlubokých údolí, kde se magie podzimu projevuje v té nejkrásnější podobě.
Procházka kaňonem
Přes zoraná pole obklopující staré budovy Velkopolského dvora se lze též vydat do blízkých Kralic nad Oslavou, malé vesnice dobře známé díky Bibli kralické. Nám se však otevírá cesta do hlubokého lesa, kde se už tisíce dubů sklánějí pod tíhou barevného podzimního listí. Tyto stromy jsou duší přírodní rezervace kaňonovitého údolí dvou řek s velkou rozmanitostí přírodního reliéfu i kulturních památek. Můžete se sem vypravit v kteroukoliv roční dobu, ale přírodní krása tohoto místa, v němž se snoubí romantika s divokostí, vás zaručeně oslní! Červená turistická stezka postupně klesá směrem do míst, kde je již v dálce slyšet hučení divoké řeky, a pro rozptýlení navíc podél cesty vykukuje několik obrovských klobouků bedel, které nejen že obohatí naši večeři, ale dodávají další rozměr této podzimní pohádce.
Po čtyřech kilometrech chůze jsme vyrušeni z našeho snění, když přicházíme k nepříliš okouzlujícímu kempu U Vlasáka. Poblíž něj se také nachází jeden z mála mostů spojující oba břehy řeky, díky němuž se můžete do údolí Oslavy vydat z Náměště jen na kratší výlet a přes nedalekou vesnici Zňátky absolvovat příjemný podzimní okruh. Pokud se však rozhodnete pokračovat hlouběji do rezervace, pak se stačí jen prosmýknout podél rezavého plotu starého kempu, do něhož se neúprosně zakusují zuby času i divočiny, a jste opět obklopeni nedotčenou přírodou. Je pátek ráno, což znamená, že v okolí není ani živáčka, a my si tak připadáme, jako bychom měli celé údolí jen pro sebe. Následující dva kilometry jsou ve znamení chůze úsekem nazvaným Kančí žlíbek, kde řeka Oslava poklidně plyne kamenitým korytem obklopeným strmými svahy porostlými převážně starými duby. Úzká stezka kopíruje břeh řeky a často se přibližuje až na dosah vody, proto je třeba opatrně našlapovat mezi kluzkými kameny, které jsou navíc často schované pod záplavou pestrobarevného listí. Na konci Kančího žlíbku se charakter cesty mění a na řadu přichází patrně nejakčnější část dnešní etapy. Před námi se zčistajasna objevuje překážka ve formě strmých skalisek, která vyrůstají z koryta řeky. K jejich zdolání je na několika místech třeba využít starých řetězů, které nás během pár minut vyšvihnou na skalnatý ostroh s výhledy do kaňonu, který po mnoho milionů let trpělivě tvarovala řeka skrze tvrdé granulitové horniny.
Trampská setkání
Cesta podél Oslavy nikdy neomrzí a je zde neustále co objevovat. Po překonání skalnaté hradby dostává údolí opět nový rozměr. Toto romantické místo si díky relativní blízkosti Brna a současně jisté odlehlosti a nepřístupnosti v minulosti oblíbilo velké množství trampů, na jejichž plácky lze v úseku mezi městy Náměšť a Oslavany narazit. Některé z nich přetíná značená cesta, avšak mnohé se schovávají mimo trasy běžných turistů. Po většinu času jsou tato místa opuštěná nebo zde potkáte jen jednoho dva trampy, kteří si sem zašli na pár dnů užít volnosti a jednoduchého života v lůně přírody. Postupně, jak procházíme podél bublajících vod Oslavky, jak trampové tuto řeku zdrobněle nazývají, potkáváme více než deset pestrobarevných totemů, které jednotlivé plácky střeží a za které by se nemuseli stydět ani američtí indiáni. Mimo totemy jsou tábořiště často označená tabulkou se jménem tábornické skupiny, která se zde schází. Jména jako TO Jižní Karolína, TO Kobra nebo TO Kopretina svědčí o romantické povaze jejich členů a jen chvíli před tím, než začne stezka opět stoupat a vzdalovat se od Oslavky, potkáváme jednu rozjařenou skupinu na každoročním podzimním potlachu, jak u ohníčku a kytary vesele užívá života.
Zříceniny starých hradů
Další typický prvek krajiny obklopující Oslavku na nás čeká po vystoupání sta výškových metrů ke hraně údolí. Okolní kraj je doslova posetý zříceninami starých hradů, a tak zde během jednoho dlouhého dne můžete navštívit až čtyři zříceniny, jeden zámek a lovecký letohrádek. Našimi oblíbenci jsou Sedlecký hrad a hrad Lamberk, které na sebe navzájem shlížejí ze dvou protilehlých skalních útesů, oddělených úzkou soutěskou Oslavky. Vzdušnou čarou jsou od sebe vzdálené pouhých 200 metrů, ale turistovi toužícímu po návštěvě obou rozvalin nezbývá nic jiného než buďto přebrodit divokou řeku, nebo se vydat oklikou dlouhou více než pět kilometrů. Navzdory tomu, že se zde z původních hradů ze 14. století dochovalo jen pár obvodových zdí, jejich umístění v krajině a okolní barevná nádhera je dělají velmi působivými a poskytují nám okno do doby před mnoha staletími, kdy tento divoký kraj obývali rytíři a lapkové. Po dvou hodinách putování v horní části údolí, kde je třeba se občas poprat s náročnějším úsekem, se vracíme nazpět k řece. Zde se ve stínu mohutné skalní stěny Pastýřky nachází několik desítek pomníčků trampů, které jsou tichou připomínkou těch, kteří už nejsou mezi námi, ale jejich zážitky a duch zůstávají součástí tohoto místa.
Od chat do lesů
Den se pomalu přehoupl do druhé poloviny a je třeba přidat do kroku. V následujících čtyřech kilometrech je řeka rovná jako pravítko, a proto její poklidné břehy osídlili pro změnu chataři. Některé chaty připomínají poměrně luxusní rezidence a poprvé za celý den se nám naskýtá i možnost občerstvení v malém kiosku u řeky. Přehlceni tím náhlým návalem civilizace, raději opět spěcháme nazpět do lesů, kde to voní samotou. Poslední sluneční paprsky prosvítají hustým dubovým porostem v okamžiku, kdy se před námi objevují zbytky mohutné věže zříceniny hradu Kraví hora. Od původní tvrze loupeživých rytířů stezka dále strmě klesá k Senohradskému mlýnu s úžasnými výhledy na zlatě nasvícený skalní hřeben vedoucí až na jeho vrchol, k pozůstatkům hradu Levnov. Do údolí už před hodinou dorazil podzimní chlad a kromě dřevěného vodníka posedávajícího u mlýnského náhonu zde není ani živáčka. Teplota vzduchu se nebezpečně blíží nule a nohám znaveným 25 kilometrů dlouhým pochodem se už do dalšího kopce nechce. Nicméně představa mrazivé noci nás ještě vybičuje k poslednímu výstupu na okraj vyhlídky nazvané Velká skála. Na několika pláccích v jejím okolí už zvesela hoří ohníčky a voní špekáčky táborníků, kteří sem dorazili před námi. Chvíli to trvá, ale po deseti minutách hledání v okolí objevujeme asi to nejkrásnější místo pro romantickou noc strávenou pod hvězdami. S táborákem a výhledy do širokého okolí, kterému dominují kouřící věže blízké jaderné elektrárny Dukovany, si nelze představit lepší zakončení náročného dne.
Stegosaurův hřbet
Následující ráno se rozhodujeme, kam se vydat na další cestu. Z okolí Senorad se rozcházejí stezky do všech světových stran a je možné se odtud vydat do blízkého údolí řeky Jihlavy, pokračovat dál podél řeky, která vedla naše včerejší kroky až do Oslavan, nebo se projít málo navštěvovaným údolím říčky Chvojnice nazpět do Náměště. Vyhrává poslední možnost. Z mrazivého údolí se pomalu zvedá kouř z kamen 600 let starého Ketkovického mlýna směrem k našemu sluncem zalitému tábořišti. O sto výškových metrů níže pod podrážkou pohorek však ještě křupe zmrzlá půda a je třeba dávat velký pozor při traverzu nebezpečného úseku uzoučké pěšiny překonávající divokou soutěsku mezi dvěma mlýny pod vesnicí Senorady.
Sto dvacet metrů nad místem, kde se potkávají vody řek Oslava a Chvojnice, stojí na špičatém skalním ostrohu romantické zříceniny hradu Levnov, dříve také označovaného jako Ketkovický hrad. Z gotické tvrze ze 14. století se dodnes dochovala víceméně pouze jediná, byť mohutná zeď. Podle mapy vede ke hradu červeně značená turistická stezka, ale pak je tu ještě jedna méně známá, avšak o to zajímavější alternativa. Naposledy přecházíme řeku Oslavku a hned odbočujeme na téměř neviditelnou stezičku stoupající vysoko do svahu. V hlavě ze začátku hlodá nejistota, zda ta tenká linka vyšlapaná několika páry bot, které tudy prošly před námi, skutečně vede k vytouženému cíli, ale sotva vystoupáme pár desítek metrů výš, už o tom není pochyb. Jak hřbet bájného stegosaura se před námi táhne v plné své kráse majestátní skalní hřeben, na jehož konci tušíme ruiny Levnova. Každý krok je nutné si dobře promyslet. Bludiště úzkých strží plných drolící se skály střídají vzdušné římsy s dechberoucími výhledy hluboko do údolí pod námi. Je třeba se plně věnovat chůzi, protože každé zakopnutí zde může mít fatální důsledky. V blízkém okolí Brna snad neexistuje náročnější a nebezpečnější stezka a možná, nebo právě proto, není na mnohých mapách zaznačená a ví o ní jen hrstka těch, kterým Oslavka očarovala tak jako nám.
Od zříceniny, které se mezi trampy neřekne jinak než Ketkovák, jsou jedny z nejkrásnějších výhledů na divoké údolí Oslavky a pestrobarevné barvy podzimu zážitek z tohoto místa ještě umocňují. Jen neochotně se vydáváme na poslední úsek našeho putování. Pomalu scházíme nazpět do údolí říčky Chvojnice, kde se u rozcestníku Pod Borovinou napojujeme na deset kilometrů dlouhou modrou značku, která kopíruje poklidný tok říčky až na nádraží v Kralicích nad Oslavou. Údolí Chvojnice se možná krčí ve stínu známější a atraktivnější Oslavky, ale to je právě dnes dělá tak poutavé. Je krásný sobotní den, přitom široko daleko není ani živáčka. Plnými doušky si proto užíváme každý krok v nedotčené přírodě, každý paprsek slábnoucího slunce, které brzy vystřídá sychravý listopad, a pomalu přemítáme, kdy se do tohoto ráje trampů znovu vypravíme.
Výlety v každém ročním období
Krajina mezi Brnem a Náměští nad Oslavou ukrývá mnoho úžasných přírodních krás i kulturních zajímavostí a každé roční období vás zde odmění jinými zážitky. Velkou výhodou oblasti je určitě blízkost Brna. Vlakem i autem se sem z velkoměsta dostanete za méně než jednu hodinu.
- Jarní měsíce jsou skvělým časem k návštěvě údolí řeky Jihlavy mezi Ivančicemi a vodní nádrží Mohelno. Některé úseky si zde divokostí a romantikou nezadají s blízkou Oslavkou a výhled ze skalního útvaru Velká Baba je jeden z nejlepších široko daleko. Za pozornost též stojí divoká hadcová step poblíž vesnice Mohelno nebo historické centrum Ivančic. Výlet do údolí Jihlavy se dá zvládnout během jednoho dne nebo jej prodloužit o některý z úseků Oslavky, ke které je to, co by kamenem dohodil.
- Hluboká říční údolí jsou ideálním místem, kde se můžete ukrýt před spalujícími paprsky letního slunce. V okolí Náměšťska se ale také nachází mnoho kulturních památek, které by neměly ujít vaší pozornosti. Skvělým místem, kde začít, je historické centrum Náměště nad Oslavou s překrásným barokním mostem a renesančním zámkem na kopci nad městem. V okolí můžete navštívit také Kralice nad Oslavou nebo Dalešickou přehradu, jejíž divoké břehy jsou skvělou kulisou pro koupání a vodní sporty. Na druhém konci údolí Oslavky se určitě zastavte ve městě Oslavany s malým, ale malebným zámkem, v jehož areálu najdete i jeden z nejlepších koupacích biotopů široko daleko.
- Podzim je tím zaručeně nejlepším obdobím k návštěvě tohoto zapomenutého kraje a je úplně jedno, kterým směrem se vydáte. Mimo trasy sledující levý břeh, popsané v článku, by vaší pozornosti neměla ujít ani druhá strana Oslavky. Zelená turistická stezka od Senoradského mlýna vede proti proudu převážně vysoko nad řekou s mnoha krásnými výhledy na její hluboký kaňon a dále okolo zříceniny Sedleckého hradu a loveckého zámečku Vlčí kopec nazpět do Náměště. To je ideální dvoudenní okruh, pokud se potřebujete vrátit na stejné místo k zaparkovanému autu.
- Zimní měsíce příliš nepřejí několikadenním přechodům natěžko, a tak se naším oblíbeným výletem do údolí Oslavky stal jednodenní okruh z vesnice Ketkovice k Senoradskému mlýnu a na vyhlídku Velká skála. Díky absenci listí na stromech poznáte výhledy na hluboké údolí z naprosto odlišné perspektivy a s velkou opatrností lze přelézt i skalní hřeben ke hradu Levnov. Vrátit se můžete nazpět do Ketkovic nebo se vydat delší trasou skrze údolí Chvojnice, které v zimním období často připomíná ledové království.
