Oficiálně je Budatín veden jako hrad, často ale bývá označován za zámek

Oficiálně je Budatín veden jako hrad, často ale bývá označován za zámek Zdroj: Jakub Hloušek

Neobyčejné krajky z obyčejného drátu
Kaple z ptačí perspektivy
Venkovský strýc – celý z drátu
Budatín byl původně vodní hrad s obrannou věží, která měla zdržet tatarské vpády
Dráteníkům se dostalo první pocty roku 1942, kdy byly položeny základy současné expozice
15
Fotogalerie

Tip na výlet: Za drátěnou krajkou a tragickým příběhem lásky na hrad Budatín

Slovenští dráteníci ještě po druhé světové válce vandrovali napříč republikou. S krosnou, vercajkem a materiálem. Pocházeli většinou z Kysuc, Javorníků a přilehlého Pováží. Mnozí měšťáci se na ně dívali s opovržením a považovali je za potulnou chudinu, spisovatelé zase v jejich kočovném životě našli inspiraci pro své dílo. Kdo by tušil, že tito řemeslníci jednou budou mít expozici uvnitř bývalého honosného panského sídla s tragickou minulostí…

 

Obyčejní „drotári“?. Reprezentativní sály Budatínského hradu vám představí dráteníky i ve zcela jiném světle.  A to jako mistry designu užitných výrobků, které dnes nesou vznosný název „drátěný program“. Nejeden z nich se totiž z potulného řemeslníka postupně vypracoval na zámožného podnikatele, za kterým zůstala úspěšná kariéra. Zručnost, kumšt a estetické cítění někdejších chudých dráteníků jim přinesla slávu po celém světě – bez nadsázky od Petrohradu, až po New York. Tam všude rodáci z členitých Karpat zapustili nové kořeny a založili prosperující továrny. Takže na jedné straně drátenictví znamenalo látání a zpevňování hrnců i improvizovanou výrobu pastiček na myši. Z opačné strany jej zastupují například úchvatné mistrovsky propracované klícky pro kanárky a jemné elegantní rámy nástěnných zrcadel. Tady se ruce dráteníka přetransformovaly do rukou umělce. Nicméně vždy odvedly kvalitní práci, protože i u nás v rodině se ještě před třiceti lety používaly staré keramické hrnce opletené ochrannou sítí od poválečného dráteníka.

Bytelná truhla

Z expozice drátenictví se prohlídka plynule přesune do dalších hradních prostor. Tedy hradních. Po několika přestavbách obdržel středověký hrad půvabný nádech renesančního zámku. Pouze robustní kamenná věž upozorňuje na primární obranný charakter šlechtického komplexu. A také volba strategicky důležitého místa nad soutokem Váhu a Kysuce, v bezprostřední blízkosti Žiliny, se kterou nyní Budatín splývá. Návštěvníci uvnitř spatří nejen zámeckou klasiku cenného noblesního mobiliáře, ale rovněž zajímavé unikáty. Mezi nimi hraje prim gotická městská pokladna. Tato strohá masivní truhla váží kolem půl tuny. Zkušení fachmani ji vyrobili z jediného dubového kmene. Během úprav muzea pokladnu stěhovalo osm silných chlapů. Nevšední kuriozitu představuje tuctový obraz Krista datovaný do předminulého století. Ten se sem pravděpodobně zatoulal jako suvenýr z cesty do Španělska. Což není nic prozatím nic zvláštního. Ovšem olejomalba je přesnou kopií kultovní fresky Ježíše z kostela v městečku Borja, kterou před pár lety „avantgardním“ způsobem zrestaurovala místní penzistka do podoby člověka éry lovců mamutů šmrcnutého ježkem.

Krutý osud krásné Kataríny

Za líbivou oponou vyšperkovaných komnat se zároveň skrývá krutý příběh. Ten se odehrál v době, kdy na Budatínském hradu sídlil Gašpar Suňog. Hlavní postavou pověsti je jeho krásná dcera Katarína, která se bezhlavě zamilovala do fešného rytíře Františka Forgáče. Oba mladí se už těšili na svatbu. Avšak vrtošivý Gašpar sdělil jasné NE! A pro svoji Katarínu nachystal jiného ženicha – rytíře Jakušiče, pána hradu Vršatce. Zatímco Katarína trávila celé dny v slzách, soužila se, trápila a vzlykala, tak odmítnutý nápadník jednal. A pokusil se ji unést. Což starého Suňoga natolik rozlítilo, že Katarínu dočasně zazdil, aby mu děvče neupláchlo. František přesto neváhal a připravil plán dalšího únosu. Ten se už povedl. Následně uražený Jakušič vyzval Františka na souboj. Taková výzva bohužel tenkrát nešla odmítnout. V lítém boji zvítězil Jakušič. Poslední ranou dorazil Františka a uplakanou Katarínu násilím odvlekl na Vršatec. Ta nakonec z donucení řekla „ano“ vrahovi jejího milého.

Výhled, umění a piknik

Zpřístupněné budovy dále doplňuje bokem postavená kaple a galerie, kde loni vystavovali svá díla současní pokračovatelé umělecké linie starých dráteníků. Relaxační atmosféra bezstarostného zámeckého života zase dýchne z příjemného rozsáhlého parku. V útulné kavárně si zde lze vypůjčit piknikový koš, deku i hodnotnou četbu, společenské hry, nebo badmintonové náčiní. Pak už zbývá jen se zasněně natáhnout na svěží trávník, případně se oddat zdravému protažení těla. O Budatínském hradu se více dozvíte na stránkách https://pmza.sk/. K dalším inspirativním toulkám po stopách dráteníků pak navnadí web www.drotaria.sk.