Rozlehlá vřesoviště, bizarní skalní útvary i jeskyně anglického parku Peak District lákaly milovníky přírody již v 19. století. K okouzleným návštěvníkům patřily i Jane Austenová a Charlotte Brontëová - významné anglické spisovatelky, jež svým dílem dodnes oslovují čtenáře po celém světě. Méně už se ví, že klíčová místa jejich dvou nejznámějších knih – Pýcha a předsudek a Jana Eyrová – najdete právě v Peak Districtu.
Nejvhodnějším východiskem k poznávání Peak Districtu „očima anglických románů“ je starosvětské městečko Bakewell, ležící zhruba padesát kilometrů jihovýchodně od Manchesteru. Pyšní se přímou spojitostí s Jane Austenovou, neboť spisovatelka zde pobývala při návštěvě Derbyshire v roce 1811. A fiktivní obec Lambton, v níž se hlavní hrdinka jejího románu Pýcha a předsudek usadí během výletu do kraje, je téměř stoprocentně Bakewell. Austenová se tehdy ubytovala v hotelu Rutland Arms (z roku 1804), jenž dosud stojí na hlavním náměstí. Bydlela prý v rohovém pokoji číslo 2 v prvním patře, s výhledem na Rutland Square i Matlock Street, kde ji dodnes hostům připomíná tabulka s nápisem.
Městečko ovšem v současnosti nabízí i jiné možnosti ubytování než zmíněný starý hotel (např. velmi oblíbené Bed and Breakfast – B&B). V kostele Všech svatých a na hřbitově upoutají cenné náhrobky i starobylé saské kříže a nepřehlédnutelný je i pěkný obloukový most přes řeku Wye. A určitě musíme ochutnat originální lahůdku, jež obec proslavila již v roce 1860: takzvaný bakewellský pudink! Dodnes ho vyrábí několik pekáren a traduje se, že kořeny tohoto zvláštního pamlsku sahají až do středověku. V blízkém okolí stojí za návštěvu zejména panské sídlo Haddon Hall, v němž se dokonce již třikrát točily filmové adaptace románu Jana Eyrová od Charlotty Brontëové.
Domov pana Darcyho
Za hlavní inspiraci Pemberley – domova charismatického pana Darcyho z Pýchy a předsudku – bývá tradičně pokládán Chatsworth, zámek vévodů z Devonshire, který objevíme přibližně deset kilometrů severovýchodně od Bakewellu. Ačkoli v pramenech neexistuje přímá zmínka, že ho Austenová navštívila, je velmi nepravděpodobné, že by si tuto raritu nechala ujít. Chatsworth navíc výslovně uvádí v závěru 42. kapitoly Pýchy a předsudku a románový popis zámku Pemberley odpovídá pohledu na toto úchvatné sídlo: „Byla to rozlehlá kamenná rezidence, půvabně zasazená do svahu a vzadu ohraničená pásmem lesnatých vršků; vpředu se čirá přírodní říčka rozlévala do šíře, ale zřejmě bez umělého zásahu…“
Prohlídka velkolepých interiérů i nádherného parku zabere téměř celý den. Při natáčení Pýchy a předsudku v roce 2005 byly exteriéry i interiéry vhodně využity jako románové Pemberley, a tak si můžeme představit scény ze snímku na konkrétních místech. Jako první z interiérů spatříme hlavní halu s černobílými dlaždicemi, ochozem, velikým lustrem a nástěnnými malbami z let 1692–1694. Vzhůru po schodišti pak vystoupíme do druhého patra, kde se nacházejí reprezentační sály (jídelna s obrazy od van Dycka, knihovna, hudební salon…), doplněné expozicí o filmech, které se na zámku natáčely.
Pýchu a předsudek zde zastupuje novodobá busta Darcyho i socha Zahalené vestálky z roku 1847 od Raffaella Montiho. Tato díla ovšem správně patří do zámecké galerie soch, jež ve filmu také „hrála“ a obsahuje bělostné klasicistní a neoklasicistní skulptury (Antonio Canova – Hebe, Spící Endymion; kopie lvů z Canovovy hrobky aj.).
Z oken zámku se naskýtá efektní výhled na park s fontánami (Grilletova kaskáda s barokním pavilonem, Fontána mořských koní a Císařská fontána). V parku si můžeme prohlédnout umělý kanál, jeskyni a bludiště a při pohledu na jižní průčelí zámku si připomenout důvěrný rozhovor Darcyho s Elizabeth na terase.
Stezkou Jany Eyrové
Jeden z nejhezčích přírodních záběrů Pýchy a předsudku byl pořízen v roce 2005 v lokalitě Stanage Edge: scéna, v níž Elizabeth stojí na rozeklaném skalisku a před očima má divokou, ale úchvatnou krajinu. Tato nápadná, mohutná skalní hradba, oblíbená turisty i horolezci, se tyčí uprostřed vřesovišť asi dvacet kilometrů severně od Chatsworthu. A tajemné místo se nepochybně promítá i v líčení skalního zákoutí z románu Jana Eyrová (však se tu také natáčela jeho filmová podoba v roce 2006 i 2010). Cesta do skal vede z Hathersage - obce, v níž Charlotte Brontëová strávila tři týdny v roce 1845 a společně s romantickým okolím ji z velké části inspirovala k jejímu vrcholnému románu.
Pokud nemáme podrobnou mapu okolí Hathersage (což je pro túry v Anglii významná součást vybavení), k základní orientaci využijeme mapu osmikilometrové okružní Stezky Jany Eyrové (letáky mívají v informačním centru). Ale pozor, značení neodpovídá turistickým trasám v České republice, jsou to většinou jen řídce rozmístěné dřevěné směrovky s informací o vzdálenostech (v mílích, nikoli v kilometrech)! Důležitá je i pevná obuv a dobré oblečení – v městských polobotkách a bez větrovky se do vřesovišť nevydávejte, raději ani na krátkou procházku. Anglické počasí je velice proměnlivé a dokáže zaskočit. A k vrcholové plošině Stanage Edge stoupáme kapradím a po kluzkých balvanech…
V Janě Eyrové se Hathersage nazývá Morton (jméno si Charlotte „vypůjčila“ od Jamese Mortona, nájemce místní zájezdní hospody George Inn) a hlavní hrdinka sem přichází po útěku od Rochestera a marně prosí o jídlo i útočiště. Byla tu též fara „chladného kněze“ Jana Křtitele Riverse (jeho živoucí předlohou byl reverend Henry Nussey, bratr spisovatelčiny přítelkyně Ellen, v jehož domě autorka v roce 1845 i bydlela) a škola, v níž Jana posléze vyučuje chudé dívky. Také odlehlý, ale útulný dům Na Blatech (Moor House), kde žili sourozenci Riversovi, existuje - a dokonce se mu i dost podobně říká: Moorseats. Toto stavení z druhé poloviny 17. století stojí o samotě severovýchodně od Hathersage.
Tajemné sídlo šílené dámy
Severozápadně od Moorseats se za lesíkem skrývá tajuplné sídlo North Lees Hall – předobraz Thornfieldu z Jany Eyrové. Hlavní hrdinka sice přijíždí po dlouhé cestě až za tmy, ale pokud se sem vypravíme v temném deštivém odpoledni, bude dojem téměř totožný: „Octli jsme se před domem s dlouhým průčelím; v jednom arkýřovém okně za záclonou blikala hořící svíčka, ale vše ostatní bylo v temnotách…“ O tom, že spisovatelka North Lees Hall skutečně kdysi navštívila, svědčí i popis skříně s obrazy apoštolů v 10. kapitole Jany Eyrové (nyní v muzeu Brontëových v Haworthu), jež původně náležela k vybavení sídla. A ještě mnohem zajímavější je strašidelná místní historka, podle níž jedna z majitelek – lady Agnes Ashurstová – zešílela, byla internována v podkroví a pak zemřela při požáru!
Věžovité stavení bylo zbudováno kolem roku 1590 pro Williama Jessopa podle projektu alžbětinského architekta R. Smythsona, ale slavnějšími držiteli byli příslušníci rodu Eyre (v letech 1750–1882). Objekt však chátral a koncem 19. století zůstal opuštěn. O opravy se postaral až v roce 1962 tehdejší majitel sir Hugh Beech a budova poté sloužila jako penzion. V roce 1971 North Lees Hall získalo Společenství parku Peak District a v osmdesátých letech 20. století Vivat Trust, jenž ho pronajímá.
Ve výčtu pozoruhodných míst Peak Districtu nesmíme vynechat panské stavení Brookfield Manor, jehož vysoké komíny spatříme cestou mezi North Lees Hall a Hathersage. V románu v něm bydlí krásná Rosamonda Oliverová společně s otcem, bohatým majitelem továrny na jehly (mimochodem: jehly a špendlíky se tu skutečně vyráběly, od 18. století až do roku 1857). A omšelý kamenný milník Moscar Cross (Humblestone Cross), zachovaný asi pět kilometrů severně od Hathersage poblíž Moscar Cross Farm, s největší pravděpodobností sloužil za vzor románovému rozcestníku Whitcross, u něhož Jana Eyrová vystoupila po dlouhé jízdě z kočáru a zahájila svou bludnou pouť krajem.
Tento článek byl uveřejněn v časopise Lidé a Země, vydání 4/2012.
