Uprostřed úrodné krajiny Dekánské plošiny, jedné z nejstarších geologických oblastí Indie, leží tři zapomenutá královská města dynastie Čálukjovců: Aihole, Bádámi a Pattadakkal. Čálukjovští panovníci byli velkými patrony šivaistických a višnuistických kultů a právě tady vyrostly skvosty nejranější hinduistické architektury. Z kdysi bohatých a významných měst dnes zůstaly už jen prašné vesničky. Dobu jejich slávy ovšem připomínají stovky chrámů rozesetých v širokém okolí, které přitahují návštěvníky k návratu do doby rozkvětu poloostrovní Indie.
Každý, kdo má chuť znovuobjevit zapomenuté dědictví hinduistické architektury, si za svou základnu vybere vesnici Bádámi, která jediná nabízí ubytování a je také nejlépe spojena s okolním světem. Tady se v 6. století usadil první skutečný vládce dynastie Čálukjovců, Pulakéšin I., a povýšil toto místo, v té době známé jako Vátápi, na hlavní město království. Výběr Bádámi byl brilantním rozhodnutím jak po stránce politické, tak po stránce obchodní. Město totiž leží na řece Málprabha, která poskytuje vláhu okolním polím a navíc spojuje Bádámi s Pattadakkalem, korunovačním centrem Čálukjovců, a s Aihole, původním centrem království. V této úrodné krajině vedly také obchodní stezky a díky tomu se zde rozvíjela především kultura, náboženství a nejrůznější řemesla.
Po vytvoření nového královského města sem Pulakéšin I. přesunul svůj dvůr a započal se stavbou paláce, tzv. Severní pevnosti. Místo, které si pro stavbu vybral, leží na nejvyšším místě ve vesnici, impozantním pískovcovém útesu, který v sobě mimo jiné ukrývá jedny z nejlépe dochovaných památek. Na jižní straně útesu je vybudováno schodiště, které vede do chrámových jeskyní zasvěcených bohům hinduistické mytologie. Materiál z růžového pískovce byl pak také používán ke stavebním účelům nádherných chrámů, které jsou rozesety všude kolem. Uprostřed útesu je dodnes zachováno uměle vytvořené jezero Agastja, které je považováno za svaté a jeho voda má prý zázračné léčebné účinky. Dodnes sem věřící ráno a večer přicházejí vykonat očistné koupele, i když nejvíce je tato nádrž využívána jako veřejná prádelna.
Nejčastěji navštěvovaným místem Bádámi jsou již zmíněné čtyři jeskynní chrámy, z nichž nejstarší byl zasvěcen Šivovi, dva Višnuovi a jeden je džinistický. Tady se také platí jediné vstupné a spíše než západní turisté sem míří školní zájezdy a víkendoví výletníci z měst. Všude kolem žije obrovské množství malých a krásných opiček, které jsou ale velmi drzé a je třeba si na ně dávat velký pozor. Stačí pár nestřežených okamžiků a fotobrašna položená na zemi může nenávratně zmizet.
První jeskyně v sobě ukrývá nejdramatičtější výjevy božstev, a přestože uvnitř najdeme sochu čtyřrukého Višnua, je zasvěcena Šivovi, který je zde vyobrazen v několika reinkarnovaných podobách. Největší je socha osmnáctirukého tancujícího Šivy, převtěleného v Natarádžu, stvořitele vesmíru, který je tu vyobrazen jako mladý a velmi pohledný muž. Kromě Šivy jsou zde vyobrazeny také další postavy z hinduistické mytologie, které se dodnes zachovaly v neporušeném stavu a ke kterým se váže mnoho mýtů.
Druhá a třetí jeskyně jsou zasvěceny Višnuovi a uvnitř najdeme výjevy z jeho života včetně jeho reinkarnací, z nichž nejznámější je Krišna. Čtvrtý jeskynní chrám byl pravděpodobně vytvořen později než ostatní a jsou v něm vyobrazeni bohové a postavy džinistického náboženství včetně jeho zakladatele Mahávíry.
Krásu tohoto místa umocňuje modrá hladina vodní nádrže a zbytky okolních chrámů, jejichž torza se ukazují v dáli na protější straně útesu. Celý útes se dá obejít dokola, stačí jen najít původní starodávnou cestu, po které pravděpodobně jezdily těžké obchodní povozy. Až budete mít pocit, že už jste viděli vše, sejděte do údolí a rázem jste zpátky v současnosti. Stačí projít pár úzkých uliček a ocitnete se na rušné tržnici, kde se můžete posilnit čerstvým ovocem.
Bádámi se svým kouzelným prostředím je také často využíváno jako filmová kulisa do tříhodinových bollywoodských muzikálů a historických filmů. Sami jsme byli svědky natáčení některých scén, které se neobešly bez asistence celé vesnice. O to zajímavější pak bylo, že celý štáb bydlel ve stejném hotelu jako my, takže jsme po večerech, i přes časté výpadky proudu, měli o zábavu postaráno.
Dalším místem, které rozhodně stojí za vidění, je čtrnáct kilometrů vzdálený chrámový komplex Mahákuta, v dobách dávno minulých centrum kultu Šivy. U vchodu do komplexu najdete posvátné chrámové vozy, a když projdete hlavní svatyní, dostanete se k posvátnému jezírku s přírodním pramenem Višnu Puškarní, které slouží k očistným koupelím všech věřících návštěvníků. Kromě koupele se tu místní oddávají bohatým piknikům pod mohutnými stromy, jejichž liány dosahují až na zem. Celý komplex je obklopen parkem, kde rostou bugenvilie neuvěřitelných barev a tvarů.
Kolébka chrámové architektury
Vesnice Aihole (původně Aiválli), která leží asi 50 km od Bádámi, byla oficiálně prvním královským městem dynastie Čálukjovců, kteří zde vládli v pátém století. Původní obyvatelé zde uvnitř zdí královského města vybudovali asi padesát chrámů a další desítky byly postaveny v okolí celé oblasti směrem k Bádámi. Bohužel po nich nezůstal žádný důkaz o jejich způsobu života ani vysvětlení, proč se nakonec hlavní královské město přestěhovalo do Bádámi.
Nejstarší královské město je dnes pestrobarevnou vesničkou na břehu řeky Málprabhy s několika málo obyvateli a desítkami více či méně zachovalých památek, které dokazují moc a krásu původního města. Celkově se zde nachází asi 125 chrámů rozdělených do 22 skupin, z nichž většina byla postavena v období od pátého do osmého století. Některé z nich dnes už slouží pouze jako stáje pro dobytek či v horším případě jako veřejné záchodky. Pro současné obyvatele vesnice nemají nijak zvláštní význam a jsou pro ně samozřejmou součástí života. Přesto je však právě tato vesnička tím nejhezčím, co jsme v celé oblasti objevili.
Rozkodrcaný autobus nás vysadil kousek od vchodu nejznámějšího chrámu Durga, který leží v centru a kam také míří všichni turisté. Je to jediná placená památka ve vesnici, do těch ostatních je vstup zdarma. Jméno chrámu je odvozeno od Durgadaguti a znamená „chrám blízko pevnosti“. Je zasvěcen Višnuovi a při jeho stavbě architekti čerpali i z buddhistických prvků, neboť jeho půlkruhovou svatyni obklopuje otevřený ochoz. Chrám spočívá na vysoké podezdívce a schody vedou na verandu s bohatě zdobenými sloupy strážců a smyslných dvojic.
Kousek od chrámu Durga najdete pravděpodobně nejstarší stavbu v Aihole, chrám Ladchán, který pochází přibližně z roku 450 n. l. a ve své době byl využíván jako svatební síň pro královskou rodinu. Jméno chrámu pochází až z pozdější doby, kdy se stal rezidencí muslimského prince Ladchána. Už při příjezdu vás zaujmou kamenné schody vedoucí do jeskynního chrámu v kopci a pokračující k nejvyššímu místu vesnice, chrámu Meguti, který byl postaven v roce 634. Přestože pravděpodobně nebyl nikdy dokončen, jeho zbytky jsou dosud velmi zachovalé. Když vyjdete na střechu chrámu Meguti, máte před sebou celou krajinu Aihole se všemi památkami a chrámy jako na dlani. Stačí povolit uzdu své fantazii a nechat se přenést zpátky do minulosti, kdy zde rozkvétala kultura a obchod dynastie Čálukjovců.
Místo korunovací
Posledním místem dědictví dávné dynastie zůstává vesnice Pattadakkal. Komplex místních dochovaných chrámů je na Seznamu památek UNESCO. Právě tady se v období vlády Čálukjovců konaly královské slavnosti a korunovace vládců a tyto chrámy dodnes podávají důkazy bohatství jejich architektury. Historické prameny uvádějí, že byly postaveny v době vlády Vikramáditja II. k oslavě jeho vítězství nad pálavskými vládci sousedního Tamilnádu v osmém století.
Každý z deseti chrámů komplexu je v jiném architektonickém stylu. Z řady chrámů je nejvýznamnější Virúpákšův, jehož masivní sloupy pokrývají jemné rytiny z eposů Rámájana a Mahábhárata. Kolem stropu vnitřní síně jsou vytesány mohutné hlavy slonů a lvů. Před chrámem se nachází pavilon s masivním Nandinem (Šivovým posvátným býkem). Přestože ale zaplatíte vysoký vstupní poplatek, nedostanete žádné základní informace k jednotlivým chrámům, takže pokud nejste opravdoví znalci, stačí si vše prohlédnout z dálky. Daleko zajímavější je totiž život, který běží ve vesnici a hlavně na břehu řeky Málprabha.
Podpora buddhismu
V období vlády Pulakéšina II. navštívil tuto oblast čínský buddhistický poutník Süan-cang (asi 602–664) a ve svých cestopisech o cestě Dakšinem se zmiňuje o rozkvětu buddhismu v jižní části poloostrova. Süan-cang cestoval po Indii několik let, studoval buddhismus a zpátky do Číny s sebou přinesl stovky svitků, které pak se svými žáky několik desítek let překládal. Ve městě Si-an (Xi’an) byl za podpory císaře postaven chrám, jehož součástí je také pagoda Divoké husy, kde jsou tyto buddhistické svitky ukryty. Jeho svědectví dokazuje přítomnost buddhismu a jeho podporu čálukjovkých panovníků i v jižní části Indie.
Tento článek byl uveřejněn v časopise Lidé a Země, vydání 1/2011.
