Od roku 1960 jsou koně na ostrově Cape Sable Island chráněni vládou.

Od roku 1960 jsou koně na ostrově Cape Sable Island chráněni vládou. Zdroj: Shutterstock

Jedinými stálými obyvateli ostrova jsou zdivočelí koně.
Jeden ze stálých obyvatel
Cape Sable Island
4
Fotogalerie

Cape Sable Island: Zvláštní nudle uprostřed Atlantiku je ostrovem zázraků i hřbitovem lodí

Nedotčená příroda, divocí koně a neopakovatelná atmosféra izolovaného ostrova, ležícího 175 kilometrů od pobřeží Nového Skotska, uchvacují už po staletí průzkumníky, cestovatele i umělce z celého světa. Jeho pohnutá historie má však k bezstarostné romantice na hony daleko. Ne náhodou se Cape Sable Islandu přezdívá Hřbitov Atlantiku.

Kanadský ostrov ve tvaru půlměsíce leží 300 kilometrů jihovýchodně od Halifaxu v Novém Skotsku, tedy uprostřed hlavní transatlantické lodní trasy. Kromě toho, že je okolní moře plné nebezpečných proudů, bývá často celý zahalen v mlze. Bez dokonalých navigačních technologií je tudíž téměř nemožné proplout kolem něj bez úhony. Ještě donedávna tak pro lodě představoval velké nebezpečí, vraky v hlubinách jsou toho ostatně dodnes smutným dokladem.

Ostrov mnoha jmen

První Evropan, který na nebezpečný Cape Sable Island upozornil, byl portugalský průzkumník João Álvares Fagundes. Objevil ho pravděpodobně v roce 1520 a egoisticky jej pojmenoval po sobě. Ostrov Fagunda se ale na portugalských mapách postupně vyskytoval i pod dalšími názvy. Nejčastěji jako Santa Cruz, Barcelos nebo Isola della Rena. Dnešní název Cape Sable Island, odkazující k francouzskému slovu sable neboli písek, se poprvé objevil až na počátku roku 1600.

Maskovaný záškodník

Ostrov je asi 40 kilometrů dlouhý, ale v nejširším místě neměří víc než 1,2 kilometru. Kromě jeho viditelné části se na obou koncích ovšem rozprostírají písčiny dlouhé několik desítek kilometrů. Silné oceánské proudy způsobují posun písku a neustále proměňují jeho tvar. Když navíc teplý vzduch z Golfského proudu narazí na vzduch ochlazený proudem Labradorským, vytvoří se podél jeho břehů husté mlhy, které zahalí ostrov téměř na polovinu roku.

Na pospas osudu

Jelikož na Cape Sable Islandu nerostou žádné stromy, měli přeživší ze ztroskotaných lodí jen malou šanci na záchranu. Přímo na ostrově tak umíraly další stovky mužů žen i dětí z potopených lodí, které nenašly úkryt. Britská vláda proto roku 1801 založila organizaci Humane Establishment, která měla pomoci plavidlům v nouzi. Na každém konci ostrova byly zřízeny dvě záchranné stanice, na nichž soustavně fungovaly hlídky.

Těžký život hlídačů a klid zdivočelých koní

Nedostatek financí i hladovění. Taková byla služba zaměstnanců záchranné stanice. Navzdory všemu ale několik z nich obětovalo ostrovu celý život, a dokonce zde vychovávali i děti. Kromě nich tady žili jen koně přivezení v 18. století, aby pomáhali hlídat ostrov a hledat ztroskotance.

Poslední velkou ztroskotanou lodí se stal roku 1947 parník Manhasset. Celou posádku naštěstí zachránili a stanice byla v padesátých letech zcela uzavřena.

V současné době žijí na Cape Sable Islandu celoročně tři vládní zaměstnanci, kteří obsluhují meteorologickou stanici. Kromě nich jsou jedinými dalšími stálými obyvateli ostrova právě divocí koně, kteří jsou potomky koní hlídačů. Rozmnožili se tu a dál žijí vlastním, poklidným tempem. V současné době jich ostrov obývá kolem pěti set a jsou součástí přírodního a kulturního dědictví.