Zábavní park Spreepark u nádraží Ostkreuz není moc vhodný pro rodiny s dětmi. Zmrzlinu ani cukrovou vatu tu nedostanete. Přesto stojí za to. Zchátralý a dávno nefunkční Spreepark je totiž fenomén, který je přitažlivý nejen svou omšelostí a zastaralostí, ale i příběhem, který se k němu váže.
Vše začalo jedním velkolepým socialistickým plánem. V roce 1969 si v NDR řekli, že postaví největší zábavní park té doby, a vyčlenili smělé myšlence plochu o rozloze 30 hektarů na krásném místě u ostrůvku hned u řeky Sprévy (Spree). Byl to tehdy největší zábavní park v celém východním i západním Německu. Dařilo se mu i po roce 1989, kdy ho začala provozovat soukromá firma. Přistavělo se velké pódium, westernové městečko, dokonce i anglická vesnička. Renomované atrakce přitáhly každý rok milion a půl návštěvníků.
Od poloviny 90. let ale začal park uvadat. Možná za to mohli i majitelé. Rodina Witteova měla vřelejší vztah ke kokainu a heroinu než ke zmrzlině a dětským atrakcím a čelila různým drogovým skandálům. Zatímco ruské kolo a labutí vozíky chátraly, dluhy majitelů narůstaly, až se dostaly na neuvěřitelných 11 milionů eur (asi 286 milionů korun).
V roce 2002 proto park zavřeli a majitel Norbert Witte pokoušel štěstí v Peru. Pár atrakcí složitě převezl do Limy. To se mu povedlo za vynaložení velkého úsilí a dalších dluhů. Dostat kila kokainu do Evropy v atrakci nazvané Létající koberec se mu už ale nepodařilo. Jeho kariéra tak skončila nadobro několikaletým vězením, kam byl odsouzen se synem, který se v pašování drog vydal v rodinných šlépějích. Příběh rodiny inspiroval filmaře k natočení snímku Achterbahn.
Specifická biosféra
Park teď inspiruje umělce z celého světa. V době jeho nečinnosti se sem totiž nastěhovali noví obyvatelé v podobě žab, kachen, různých druhů hmyzu a květin. Vznikla tu zvláštní biosféra, která přitahuje milovníky záhadných zákoutí. Zchátralé atrakce prorostlé rostlinami mají svůj šarm a poetiku. Fotí se tu módní kampaně, natáčejí se tu klipy i filmy. Nedávno tu dokonce vznikl i koprodukční akční film Hanna s Cate Blanchett v hlavní roli. Němci si tohle místo zamilovali.
„Člověk má pocit, jako by se ocitnul na místě, kde došlo k tajuplné katastrofě. Polorozbořené zábavní atrakce, které zarůstá tráva, všude je ticho a jen vítr pomalu otáčí ruským kolem, jež vydává skřípavý zvuk, který katastrofickou scenerii dokresluje,“ popisuje Martina Kohnová, která se sem vypravila fotografovat a zachytila tu třeba kachní rodinku uhnízděnou v rozbité labutí sedačce.
Takové výjevy uchvátily nejenom ji, ale i organizace a iniciativy bojující za zachování specifické biosféry. Mnohé skupiny tu lobbují za to, aby se prostě park nechal dál chřadnout. „Žáby kvákají u vozíku s labutí, ruské kolo prorostly rostliny a v horské dráze plavou ryby. Vypadá to tady jako ze sci-fi filmu,“ libují si v hnutí Permakultur Zentrum Berlin. Dřív byl park oplocený a pronikali sem jen tajně milovníci dobrodružství, mezi nimi i Martina. „Poprvé jsem se do Spreeparku dostala ještě v době, kdy toto místo bylo veřejnosti uzavřené. Doslechli jsme se s kamarádem o díře v plotě a v pět hodin ráno jsme ji tu hledali.“
Teď už se sem ale nemusíte plížit za rozbřesku, od roku 2011 se v parku pořádají komentované prohlídky a můžete si tu dokonce zajít i na kafe. Mezi starými atrakcemi a rozpadlými labutěmi tu funguje Café Mythos. Vede ho pár mladých nadšenců a je otevřené vždy o víkendu za pěkného počasí.
Tento článek byl uveřejněn v časopise Lidé a Země, vydání 9/2013.
