Staré město: Historické jádro Baku najdeme ve Starém Městě, v ázerbájdžánštině známém jako İçəri Şəhər, tedy „centrum města“. Výstavba Starého Města je datována do dvanáctého století, tedy do období, kdy Baku ovládali panovníci z blízkého Širvanu. Právě v tomto období došlo k opevnění města, vybudování přístavu a výstavbě mnoha z dnes významných památek. V roce 2000 bylo Staré Město jako první ázerbájdžánská lokalita zapsáno na seznam světového dědictví UNECSO. • Zdroj: Profimedia.cz

Panenská věž: Jednou z nejvýznamnějších historických památek ve Starém Městě a vůbec v celém Ázerbájdžánu je Panenská věž. Třicetimetrová stavba s mohutnými zdmi z dvanáctého století původně stála přímo na břehu Kaspického moře hned vedle přírodního ropného vrtu, dnes ji od moře odděluje park. Architektura věže je fúzí arabské, perské a osmanské architektury. Architektonický význam Panenské věže snad ještě překonává význam stavby v obrazotvornosti Ázerbájdžánců – je předmětem mnoha příběhů a legend a váže se k ní například i vůbec první ázerský balet.

Palác Širvanšáhů: Druhou dominantou Starého města je sídlo pánů z Širvánu. Palác Širvanšáhů je největším příkladem širvan-apšeronské větve ázerbájdžánské architektury. Komplex obsahuje hlavní palác, východní portál, Muradovu bránu, zbytky starých lázní, pavilon Divanhane, krypty a mauzoleum šáha Seyida Yəhya Bakuvi i šáhovu mešitu s minaretem. Výstavba paláce začala v roce začala v roce 1411 za vlády širvanšáha Ibrahima I. Stavba jednotlivých částí neprobíhala současně, přesto je pojí jednota stylu a smyslu.

Ázerbájdžánská státní akademická opera a balet: K velkému rozvoji Baku došlo v devatenáctém a dvacátém století. Skvělým příkladem eklektické synkretické architektury z této doby je budova Ázerbájdžánské státní akademické opery a baletu z roku 1911. Právě v tomto období byl v Baku naplno rozpoután ropný boom a budova opery je jedním z výsledků rozsáhlého rozvoje města. Stavbu financoval ropný magnát Zeynalabdin Taghiyev na popud magnáta Daniela Mailova. Budovu navrhl ve směsi secese a gotiky ruský architekt Nikolaj Bajev.

Palác Ismailiyya: Dalším příkladem široké plejády slohů aplikovaných v Baku na přelomu devatenáctého a dvacátého století je palác Ismailiyya, ve kterém dnes sídlí prezídium ázerbájdžánské Akademie věd. Budovu navrhl polský architekt Józef Płoszko ve stylu benátské gotiky. K oživení zájmu o tento sloh, který je charakteristický smíšením benátských stavebních požadavků třináctého až patnáctého století s byzantskými a islámskými vlivy, došlo ve století devatenáctém. Stavbu, která upoutá zlatavou fasádou a typickými gotickými oblouky, financoval magnát Musa Naghiyev.

Plamenné věže: Po rozpadu Sovětského svazu prošlo Baku radikálními obměnami: tisíce budov byly srovnány se zemí výměnou za parky a zahrady a město se otevřelo moderní architektuře západního střihu. Symbolem této transformace je trojice mrakodrapů známá díky svým obrysům jako Plamenné věže. Tato symbolika není náhodná – odkazuje na bohaté nerostné zásoby Baku, přičemž ohnivé výstřely zemního plynu byly v dávných dobách považovány za symbol božského.

Fotogalerie

Fotogalerie: Baku – město, které postavila ropa

Marek Borč

23. října 2021 • 11:00

Spojení ázerbájdžánského hlavního města Baku s ropou je příběhem trvajícím už celá staletí. Petrolej pro lampy se totiž ve městě na západním pobřeží Kaspického moře těžil už od osmého století našeho letopočtu. V devatenáctém století se s průmyslovým rozvojem přelila těžba černého zlata v masovou komerční aktivitu a na začátku století dvacátého byla ropná pole kolem Baku těmi největšími na světě. Kvůli přístupu k nim se svedla třeba i bitva o Stalingrad. V průběhu století byla pole na souši vyčerpána a těžba se přesunula na moře – to však nebrání v tom, aby zisky nadále dotovaly rozvoj města, na jehož historické i moderní taháky se podíváme v komentované fotogalerii.