Královské mauzoleum Mauretánie: Na severním pobřeží Alžírska, padesát kilometrů západně od hlavního města Alžír, stojí jedno z nejvýznamnějších starověkých pohřebních míst v zemi – Královské mauzoleum Mauretánie. V této hrobce byli pohřbeni král Juba II. a královna Kleopatra Seléné II., klientští panovníci římských provincií Numidie a Mauretania Caesariensis z 1. století př. n. l. Ostatky pochovaných však dnes v kruhové budově nenajdete, neboť hrobka byla pravděpodobně vykradena. • Zdroj: Profimedia.cz

Madghacen (Medracen): Královská hrobka Madghacen na východě Alžírska je typickým příkladem berberské hrobky typu bazina. Tyto hrobky byly v pradávných časech běžně stavěny na okraji pouště. Kamenná konstrukce je nejstarším mauzoleem v Maghrebu – byla postavena pro neznámého krále Numidie ve 4. století př. n. l. Madghacen měří v průměru 59 metrů a je obehnán šedesáti dórskými sloupy, což poukazuje na raný řecký vliv.

Jedars: V severním Alžírsku, zhruba 250 kilometrů jihozápadně od města Alžír, najdeme na dvou sousedících kopcích skupinu třinácti tajemných pyramid. Tato mauzolea byla vystavěna mezi 4. a 7. stoletím n. l., tedy v éře politických otřesů, mezi které se řadí rozpad Západořímské říše, vpády Vandalů a Byzantinců a počátek arabských invazí. Není však jisté, kdo byl v těchto kobkách pohřben. Největší z pyramid má 16 metrů na výšku a strana čtvercové podlahy je dlouhá 46 metrů – tento půdorys odlišuje tyto stavby od hrobek typu bazina, které v jiných ohledech připomínají. Na kamenných překladech vnitřních dveří se do dneška zachovaly vytesané křesťanské motivy. Jedná se tak o unikátní příklad původní berberské architektury obohacené o římské techniky a křesťanskou ikonografii.

Libyjsko-punské mauzoleum v městě Dougga: Mauzoleum v tuniském městě Dougga je dalším z malého množství dobře zachovalých příkladů architektury z období berberského království Numidie. Jednadvacet metrů vysoká stavba sestává ze tří segmentů na podstavci čítajícím pět schodů. Na vnější fasádě je k vidění několik zachovalých sochařských elementů, jmenovitě griffonové a válečný vůz. Vstupní otvor vede do pohřební komory. Dvojjazyčné numidské a punsko-libyjské nápisy pocházející z mauzolea pomohly k rozluštění numidské abecedy. Dnes jsou tyto inskripce v držení Britského muzea.

Schody v Kesře: Berberská vesnice Kesra vklíněná do skal v horách severního Tuniska je jedním z nejstarších berberských osídlení v zemi. Kesra, známá mezi místními jako „princezna hor“, láká na dlouhou historii i na romantická zákoutí. Úzké uličky provedou návštěvníky kolem byzantské pevnosti a ukážou na mnohé aspekty života Berberů prostřednictvím dnešních obyvatel i místního muzea. Slavné nabarvené schody pokryté písmeny prastaré berberské abecedy pak vedou až na vrchol srázu k vodním pramenům, které dávají život vesnici a také lánům olivovníků a fíkovníků, které ji obklopují.

Mešita Kutubíja: Islám je nedílnou součástí historie Berberů. Ve 12. století došlo na území dnešního Maroka k rebelii proti vládnoucí dynastii Almorávidů. Almohadové, původně náboženská sekta, pokládali Almorávidy za heretiky. Když v roce 1147 Almohadové dobyli Marrákeš, zničili almorávidské náboženské monumenty a vystavěli nové. Mešita Kutubíja, jejíž dnešní podoba je její druhou verzí z roku 1158 s minaretem z roku 1195, je skvělým příkladem almohadské a obecně marocké architektury mešit. Minaret vysoký 77 metrů je zdobený geometrickými motivy a je považován za symbol Marrákeše.

Fotogalerie

Památky a architektura severoafrických Berberů

Marek Borč

6. září 2021 · 17:20

Berbeři neboli v jejich jazyce Imaziɣen jsou domorodým etnikem širokého pásu severozápadní Afriky známém také jako Maghreb. Slovo „Berber“ pochází z řeckého „barbaros“ (barbar) a jako označení jej pro své severoafrické sousedy používali Římané. Kultura dnešních Berberů je výsledkem dlouhého míšení původních obyčejů s nově příchozími kulturami, od Římanů, Vizigótů a Féničanů po muslimské Araby. Tento mix se pak odráží i v berberské architektuře, na jejíž příklady se podíváme v komentované fotogalerii.