Ani pro Bohuslava Balbína, českého humanistu a vzdělaného jezuitu, nebylo poutní místo Bardo neznámé. Tady v Kladsku (Klodsko) totiž pobýval ve vyhnanství za svoji Obranu jazyka českého, která mu po třicetileté válce v době násilné rekatolizace přivodila problémy.
Přitom měl ovšem dost času na studium a psaní. Jako kněze ho upoutaly především zázraky a zjevení Panny Marie. O duchovní slávě však už od 13. století vypovídá zdejší klášter, kostely i poutní cesty.
Samotné poutní městečko leží v soutěsce, kterou si prorazila řeka Nisa (Nysa) Bardskými horami (Góry Bardskie) do roviny v okolí Paczkowa. Ačkoli pohoří sotva přesahuje půlkilometrovou výši, z východní strany vypadá jako hradba. V německém názvu starodávného místa s tisíciletou historií (Wartha) slyšíme slovo warta, což znamená, že tady už v těch dávných dobách stávala i tvrz.
První písemná zmínka o Bardu pochází z Kosmovy kroniky, kde se píše o roku 1096, ve kterém český kníže Břetislav II. při útoku na Slezsko dobyl hradiště Bardo.
