Slovo lanýž má latinský ekvivalent „tuber“, což znamená výrůstek. Tuto houbu milovali už staří Egypťané, kteří ji jedli obalenou v husím sádle. O tomto gurmánském skvostu mimochodem existuje mýtus, že vyrostl ze země po úderu blesku.
Lanýže zřejmě jako první objevili a jedli Sumerové. Popularita, zejména těch bílých vzrostla ve 14. století v Itálii, kdy se v období renesance začaly bohatší vrstvy zajímat o gastronomii. Francouzský král František I. byl navíc první, kdo tuto pochoutku dal na královský talíř, a „lov“ lanýžů se posléze stal zábavou pro hlavy států, papeže a další zástupce vyšších společenských vrstev.
Lov
Zatímco dříve lanýže hledala prasata, dnes k jejich odhalení přispívají svým citlivým čichem speciálně vycvičení psi, a to především italské rasy lagotto romagnolo, tedy romaňolského vodního psa. Jakmile pes lanýže vyčenichá, psovod houbu opatrně vytáhne ze země. Musí být ale rychlý, jinak by ji zvíře poničilo tlapami. Vzhledem k tak pracnému způsobu hledání jsou lanýže v gastronomii žádané a velmi drahé.
Bílý, nebo černý?
Lanýže jsou houby, které rostou přibližně třicet centimetrů pod zemí u kořenů konkrétních stromů. Gurmeti a kuchaři je považují za „diamant kuchyně“ a vychvalují je pro lahodnou chuť a vůni. Bílé lanýže se liší barvou podle toho, u kterého stromu rostou. Duby jim dodávají tmavší, oříškovou barvu, vrby pak nejsvětlejší odstín bílé a lípy přidávají lanýžům červené skvrny. Bílé lanýže potřebují k růstu potřebné klima a půdu, tudíž rostou pouze v určité části severní Itálie. Italové je přidávají do oleje nebo másla a používají k přípravě krémových omáček se sýrem nebo s houbami. V nejtradičnějších pokrmech se však používají lanýže nakrájené na tenké plátky: například v risotto ai porcini e tartufo bianco, v tagliolini al tartufo bianco, jednoduchých těstovinách ochucených máslem a hoblinkami syrových lanýžů a ve filetto di manzo, hovězí svíčkové. Dobrou chuť!
Černé lanýže rostou ve střední Itálii, například v Marche, Umbrii a Toskánsku, u kořenů dubů a lískových ořechů. Nejsou tak aromatické a chutné jako vzácné bílé odrůdy, které rostou výhradně v Piemontu a dodají jídlu neodolatelnou chuť a vůni. Černé lanýže vyžadují tepelnou úpravu, abyste zvýraznili jejich chuť, zatímco ty bílé si vychutnáte i v syrovém stavu.
