Když Laponsko pokryje několikametrová vrstva sněhu, nastane to nejkrásnější období. Vyjedete-li tou dobou polárním expresem z přístavu Narvik, nebudete litovat. Možná vás ale překvapí, že vlak projíždějící pustými ledovými pláněmi bude nacpaný do posledního místa. Jeho cílem je totiž Jokkmok – město, které se jednou za rok stane poutním místem všech Sámů.
V Jokkmoku se pravidelně od roku 1605 první čtvrtek, pátek a sobotu v únoru koná tradiční zimní trh. Čtyřsetletá tradice je pro Sámy zblízka i zdaleka příležitostí setkat se, dozvědět se novinky ze světa, najít si manželku, prodat přebytky, rukodělné výrobky nebo vyměnit zvířata. Teploty okolo čtyřiceti pod nulou dají pořádně zabrat, zvláště když místní byli dříve zvyklí spát v přírodě se svými zvířaty. Během mé návštěvy nebylo více než minus dvaatřicet, a přesto, když vám mrznou ruce i přes dvoje rukavice, je to zážitek, na který jen tak nezapomenete. Starší prodavač kožešin ovšem nostalgicky vzpomínal na zimu před pár lety, kdy prý bylo i krásných minus padesát. To už prý ovšem omrzali i sobi.
Během takto krutých mrazů každý ocení teplo zvířecí kožešiny. Skoro všichni trhovci byli zabaleni od hlavy k patě a svým zjevem s kožešinovými čepicemi s liščími ohony na hlavách připomínali lovce z dalekého Yukonu.
Polární Babylon
Samotný trh tvoří několik ulic zaplněných stánky, kde se prodávají všechny nezbytné věci pro přežití i pro pohodlí domova. Ke koupi jsou pletené ponožky, svetry se vzory sobů, ale také motorové pily nebo saunový komplet. Na hromadách leží neuvěřitelné množství sobích kůží, jinde lákají k ochutnání sladkosti, sobí salámy a sušené losí maso. Kolem se přetlačují houfy Laponců i Švédů, kteří v neuvěřitelném počtu navštěvují trhy během jednodenních zájezdů. Občas tu zazní i angličtina nebo ruština.
Asi největší fronta je u stánku s tradičními specialitami: u grilu s pečeným lososem nebo trhaným sobím masem. Právě sobí maso patří k místním specialitám. Zajímavé je, že se vůbec nekoření. Sobi si pochutnávají na mechu a lišejníku a jejich maso chutná právě po tomto přírodním koření. K jídlu se přidávají jen brusinky.
Pod polární září
Kdo zatouží po jízdě romantickou zimní krajinou, určitě nebude litovat. Saně se sobím spřežením uhánějí stejně jako psí smečka hlubokým sněhem vstříc dobrodružství. Tyto dny jsou pravým okamžikem prožít i krásnou polární noc ve vyhřátém srubu nebo tradičním stanu Sámů. A když se podaří spatřit neuvěřitelné představení polární záře, splní se i ten poslední sen každého cestovatele.
Sámovéa 180 slov pro sníh
Sámové (Laponci) žijí v Laponsku, tedy na severu Švédska, Norska, Finska i v Rusku na poloostrově Kola. Jejich jazyky mají na 180 výrazů pro sníh a led, a dokonce na 300 výrazů pro typy sněhu, stopy v něm či jeho použití.
Sámů je asi 137 000. Sever Evropy obývají asi 5000 let. Jsou uznáni jako národnostní menšina, mají vlastní vlajku i politické zastoupení s parlamenty. Tradiční obživou byl vždy lov, pobřežní rybolov, chov ovcí a nejznámější polokočovný chov sobů. Dnes už nebydlí v tradičních kožených stanech, ale usadili se a mají domy a farmy. Jen během migrace sobů v létě si stavějí svá tradiční obydlí nebo nocují ve srubech. Přesto někteří z nich dosud praktikují kočovný život nedaleko města Kiruna v severním Švédsku. Zde žije několik rodin v tradičních stanech, a to i během zimy. Samozřejmě už nevyužívají jen psí spřežení, ale i sněžné skútry. Doba se změnila a obživou se stává také turistika, výrobasuvenýrůa produkce sobího masa. Součástí života v odlehlých oblastech severu byl i šamanismus.
