Desítky obchůdků v srdci Aleppa jsou od podlahy po strop zaplněné mýdly

Desítky obchůdků v srdci Aleppa jsou od podlahy po strop zaplněné mýdly Zdroj: Lenka Hrabalová

Mýdlař Ahmed ukazuje proces krájení hmoty
Nakrájená mýdla často zabírají celé továrny
Bylinkářů a léčitelů ubývá, ale když člověk ví, kam zajít...
Abdalláh vysvětluje proces výroby mýdla v Aleppu
Mýdlárna není úhledné ani voňavé místo. Hmota sama je dost nelibá.
9
Fotogalerie

Sýrie: Kde se zrodilo mýdlo a čím se hýčkají blízkovýchodní krásky?

Kde se rodí slavné aleppské mýdlo? Dnes bohužel v rozvalinách města zničeného válečným konfliktem. Proslulých mýdláren je ale na Blízkém východě mnoho a každá má své tajemství.

Ulice starého syrského Aleppa (Halab) jsou v ruinách. Tu a tam se v troskách najde opravený dům, tu a tam dům nezničený. Mezi troskami někdy vykoukne malý obchůdek nebo kavárna, který si s nadějí otevřel některý z podnikavých občanů. Uličky starého trhu se klikatí a z velkých ulic odbočují malé. Pak menší a menší. V jedné takové nás zarazí silný zápach, který s každým krokem houstne. „Vypadá to, že dneska mají otevřeno!“ zahlaholí Hasan a bouchá pěstí na mohutné dveře. Ozvou se kroky a v dvířkách, které jsou uprostřed vrat, vykoukne dětská hlavička. „Táta říká, že máte jít za roh.“ Poslechneme. Za rohem nás čeká temný vchod. Když jím projdeme a rozkoukáme se, je zřejmé, odkud se zápach line. Jsme v místě, kde se rodí slavné aleppské mýdlo.

Uvítání do světa mýdla

Na Blízkém východě najdeme nejstarší mýdlárny světa. Mekkou mýdlové tradice je severosyrské Aleppo, kde se mýdlový průmysl těžce zvedá po dlouhé občanské válce. Mýdláren zbyl jen zlomek a podle provozních „mé“ mýdlárny jsou oni jediní, kteří do Aleppa vrátili celý proces výroby. Ostatní mají detašovaná pracoviště mimo město. Mýdlárna je rodinný byznys, kde pracují celé generace. „Já tu jsem od dětství,“ říká muž středního věku, který se představuje jako Ahmad Sábúní, Ahmad Mýdlař. Prý to není jeho jméno, ale nikdo mu jinak neřekne. Zdá se, že je s přezdívkou spokojený. Nepatří k rodině majitelů, je členem jedné z rodin, jejichž živobytí je ale s mýdlem spjato.

Mýdlař Ahmed ukazuje proces krájení hmotyMýdlař Ahmed ukazuje proces krájení hmoty|Lenka Hrabalová

„Vlastně ani nic jiného než vyrábět mýdlo neumím,“ vypráví Ahmad, zatímco mává nad hlavou řezákem, kterým ukazuje, jak se mýdlová hmota stává mýdlovými kostkami. Se šťastným výrazem vypadá, jako by opravdu nechtěl nikde jinde být.

„Báli jsme se, že se průmysl nevrátí, ale teď se zdá, že to zase bude dobrý. Už pár let přijímáme i zakázky ze zahraničí,“ říká pohledný mladík Abdalláh. Mluví plynně anglicky a má za úkol nám cizincům vysvětlit, jak tady provoz funguje.

Na dvoupatrové budově je od prvního pohledu vidět, že je mýdlárnou. Stěny, podlahy i stropy a veškerý nábytek jsou pokryté mazlavou tenkou či tlustou vrstvou mýdla. Něco je pokryté už celé dekády, sama budova svému účelu slouží už snad tři století. Za památku bych ji ale neoznačila – je to prostě stará špinavá fabrika, která před staletími získala nový smysl a nikdy ho už neztratila.

Mýdlárny se kvůli zápachu v minulosti koncentrovaly do vlastních čtvrtí, kde bydleli méně zámožní obyvatelé města. Zkrátka aby boháčům nesmrděly pod nosem. Vedle toho se také nacházely nedaleko bran, aby se usnadnilo zásobování nezbytnými ingrediencemi.

Nakrájená mýdla často zabírají celé továrnyNakrájená mýdla často zabírají celé továrny|Lenka Hrabalová

V Aleppu svého času bylo několik mýdlařských čtvrtí, které ležely u cesty, kudy do bran města proudil olivový olej. Trhy Blízkého východu byly vždy skládané velmi logicky. Jedna z největších čtvrtí, Hadždž al-Masábín, byla zničena v roce 1975, aby udělala místo novější zástavbě. Ačkoliv nebyla jediná: další mýdlařské čtvrti pohltil čas a také moderní prací a mycí prostředky. Mýdlárenský průmysl se ale transformoval během věků i vnitřně. Mýdlaři se v průběhu staletí stali z malých rodinných podniků velkými firmami a začali si pronajímat několikapatrové budovy. Jako je třeba ta, kam nás v úzké uličce přilákal zápach.

Rodiště mýdla

Podle tradice je aleppské mýdlo nejstarší mýdlo světa. Měla se s ním údajně mydlit Kleopatra i legendární dávná královna Palmýry, Zenóbia. Co je na tom pravdy, se neví, víme ale, že ačkoliv mýdla znali i Římané, Evropané je objevili díky křížovým výpravám na Blízký východ. V každém případě se mýdlo stalo symbolem města a zároveň důležitou součástí jeho průmyslu a ekonomiky. Nikde v celé Sýrii (a dost možná ani v Orientu) se neprodukuje tolik mýdla jako tady. Nebo neprodukovalo, vezmemeli v úvahu dlouhou válku i proměnu tradičních řemesel a produkce. Zároveň pro aleppská mýdla platí jedna zvláštnost. Hlavní součástí je vavřínový olej, jehož množství v mýdle samozřejmě určuje i jeho kvalitu a také cenu. Je to právě vavřínový olej, díky kterému je mýdlo tak vyhlášené.

Ačkoliv je mýdlo doma právě v Aleppu, suroviny pro jeho výrobu jsou dováženy z celé země. Olivový olej pochází ze severu a západu od města, vavřín (správně vavřín vznešený) z hor podél pobřeží a louh se vyrábí v rozsáhlých syrských stepích. Pravé aleppské mýdlo je tedy dítětem Aleppa stejně jako celé Sýrie.

Jak tedy na výrobu?

Mýdlárnu jsem navštívila dvakrát během léta, což není ten nejlepší čas. Mýdlo se totiž vaří v zimě a obecně je v létě v Sýrii pořádné vedro. Nicméně i tak se jednalo o zajímavý zážitek a zkušenost. Nejdříve se mýdlo vaří a míchá v obrovském kotli v přízemí a nevábná směs se nakonec vypumpuje do druhého patra, kde na podlahách rozlehlých sálů schne. Když přijde čas, mýdlaři po zatuhlé směsi chodí s prkýnky připevněnými na botách a hmotu řežou pomocí řezáků připomínajících hrábě, na kterých sedí malý chlapec. Vrstva je tlustá skoro deset centimetrů a bez dítěte (či drobného dospělého) sedícího na řezáku by nože nepronikly na dno. Když je nařezáno, vezmou kladívko s pečetí a do každého z tisíců kousků udeří. Pak se mýdlo naskládá podél stěn a nechává se schnout. Čím je starší, tím více hnědne. Když je rozlomíme, uvidíme přesně, jak moc je staré. Mladá mýdla zeleně září, stará jsou jak zvadlé listí. Použít se ale dají oba typy.

Mýdlárna není úhledné ani voňavé místo. Hmota sama je dost nelibá.Mýdlárna není úhledné ani voňavé místo. Hmota sama je dost nelibá.|Lenka Hrabalová

Aleppské mýdlo není nejhezčí. Je ručně lité, ručně řezané, značkované i balené. Symetrie je mu cizí. Pečlivě vyskládané stěny mýdel ale působí takřka dokonale. Jeho vůně je také mnoha lidem nepříjemná. Základní ingredience, které ho tvoří, zkrátka nejsou aromatické. Prostě nijak nevoní a výsledný produkt někteří označují i za smrdutý. Mně nicméně voní velmi hezky. Voní čistotou, tou starou, neparfémovanou, kterou vonívaly pokoje babiček na vesnicích. Nicméně pro čichově náročnější klientelu se v mýdlárnách dají sehnat i mýdla parfémovaná, která jsou také zpracovaná západněji. Symetricky řezaná a balená do elegantních krabiček místo do kusů papíru potištěného arabštinou.

A jaké je jejich použití? Hlavně nečekejte žádné velké pěnění, až se namydlíte. Stejně jako ingredience nejsou voňavé, nejsou ani pěnivé. Je to úplně nová zkušenost při mytí, ale i při holení, jak vyzkoušeli kamarádi. Zároveň díky vavřínu je mýdlo protizánětlivé a pomáhá v boji proti různým kožním problémům. Typy s větším množstvím vavřínového oleje jsou pak nejčastěji exportovány do Evropy. Zkrátka přírodní zázrak.

Lázně najdete v každém městě Orientu. Tradice už ale mizí.Lázně najdete v každém městě Orientu. Tradice už ale mizí.|Lenka Hrabalová

Mýdlo mimo Aleppo

Slavné mýdlárny najdeme na mnoha místech Orientu. Například v palestinském Nábulusu nebo v jihotureckém Mardinu. Nábuluská mýdla se pyšní nejkvalitnějšími olivovými oleji, míchanými s vodou a alkalinovou sodou. Výsledné mýdlo je bílé a stejně jako aleppské je bez zápachu (i bez toho nepříjemného, na který si někteří lidé stěžují). Mýdlo původně vyráběly ženy v domácnostech, pak se ale mýdlaři sloučili do velkých fabrik. Fabriky se po městě rozlezly stejně jako v Aleppu. Konec mýdlařské slávy města přineslo 20. století – zemětřesení v roce 1927 zničilo několik fabrik a izraelský zábor města přinesl zkázu dalším. Za sto let zbyly z třiceti mýdláren jen dvě. Ty se ukrývají ve spletité zástavbě města nedaleko slavných nábuluských lázní aš-Šifá‘, kde si můžou návštěvníci mýdláren hned zakoupená mýdla vyzkoušet v praxi. Návštěvu města je pak nejlepší zakončit slavným dezertem kunáfa, který se naproti lázním prodává.

Zelená mýdla Aleppa a bílá mýdla Nábulusu doplňují jasné barvy mýdel jihotureckého Mardinu. Zde je do mýdlové směsi přimícháván olej z divokých pistácií a na rozdíl od dvou zmíněných kolegů se mardinská mýdla na evropských trzích hledají velmi špatně. Což je zvláštní – vizuálně i vůní se nejvíce přibližují evropskému stylu. Barevně jsou zelenkavá nebo oranžová, když je do nich zamíchán ještě betakaroten. Vedle těchto dvou základních typů ovládli mardinští mýdlaři umění obohacování mýdel k dokonalosti. Krámky nabízejí desítky typů mýdel od šafránových přes aromata ovoce, květiny až třeba po dnes velmi populární příměs šnečího slizu. Ten pomáhá od vrásek. Jsou zde mýdla na holení vousů, na mytí vlasů, na všechny typy pleti. Některá voní nádherně, nad jinými i já někdy ohrnu nos. Potřebám moderní doby a moderního zákazníka se ale Mardinští přizpůsobili výrazně nejlépe. Možná ještě v budoucnu západní trhy dobudou…


Islám a čistota

Tělesná čistota je v islámu velmi důležitá. Jedním z pěti pilířů islámu je modlitba, kterou má dobrý muslim provést pětkrát denně. Před modlením je povinností se očistit – ruce, nohy, obličej a všechny tělesné otvory. Nedílnou součástí kultu v islámu je tedy voda, bez které by náboženství existovat ve své podobě nemohlo. V každé mešitě nebo v její blízkosti tedy najdeme toalety pro očištění soukromých partií a na nádvořích často veřejné umývárny, kde si věřící oplachují partie méně delikátní. Některé mešity vlastní i lázně, které se v minulosti ve čtvrteční večery otevíraly zadarmo pro chudé, aby i oni mohli v pátek jít na kázání řádně omytí.


Na vlastní kůži

Mýdla Orientu lze nejlépe využít v orientálních lázních, kde v parní komoře mnoha kohoutky vody proudí horká voda. Můj postup je následující. Zaplatím nějaké fortelné ženské, aby si mě vzala do parády, a to z gruntu. Ona ženština mě nejdříve nechá pořádně napařit, aby se začala kůže trochu krabatit a loupat. Pak mě namaže jílem nebo černým mýdlem (specialita Maroka) a začne mě škrábat škrabkou z hrubého materiálu. V tento moment přichází ponížení pramenící z toho, že z nebohého cestovatele padají kusy kůže vypadající jako špagety. Ponížení je dokonáno zhnuseným výrazem lázeňské, která někdy (zejména v oblastech bez turistů) zavolá kamarádky, aby se na špindíru podívaly. Někdy je to procedura trochu bolestivá, ale výsledek je úžasný a příjemný. Pak mě žena vydrbe mýdlem (moc se s tím nepáře, tady je k tělu jiný přístup než u nás), vydrbe mi vlasy, udělá zábal a na konec třeba olejovou masáž. Ta trvá obvykle jen pár minut a zahrnuje protažení svalů a prokřupání. Po hodině a půl až šesti je konec a nový člověk odchází ven.


Svět orientální kosmetiky

Na trzích Blízkého východu najdeme krámky s kosmetikou, o které se nám ani nezdá jednoduše proto, že nevíme, k čemu je. Lístky, klacíky, oleje, hadí krémy… Hrůza. Jedním z největších klenotů je marocký arganový olej, který s kůží i vlasy dělá zázraky. Vedle něj se dají všude sehnat desítky olejíčků, ze kterých mám oblíbený ricinový, po kterém parádně mizí vrásky, nebo hadí či mandlový, které uhlazují vlasy. Populární je v poslední době i kolagen se šnečím slizem. Nepřeberné druhy jílů se nabízejí jako pleťové masky a výtažky z květin coby parfémy. Je rozhodně z čeho vybírat. A můžu-li doporučit, do lázní (zejména těch lidových) si to vezměte s sebou. Jinak vám klasicky naplácají na hlavu jednu z druhořadých západních značek, které se i na místních trzích tak prosazují.