Velkým zážitkem je, když busós překonávají v neděli řeku Dunaj na pramicích

Velkým zážitkem je, když busós překonávají v neděli řeku Dunaj na pramicích Zdroj: Tomáš Kubeš

V průvodu nejsou jen masky čertů, ale i ženy se škraboškami a děti v krojích
V neděli na velké promenádě Moháčem jde několik tisíc masek, nechybí traktůrky, trakaře a kola
3
Fotogalerie

V zajetí ďáblů: Maďarské město Moháč ve víru oslav zvaných Busójárás

Kravské rohy, vyřezávaná maska zalitá krví, vlněné pláště z ovčích kůží a pastevecké zvonce, to vše je nezbytná výbava k tradiční masce „busó“. Pekelníci chodí v průvodech, prohánějí se davem, vtipkují a dělají ohromný hluk, který má zahnat zimu. Vítejte na maďarském karnevalu!

Takové veselí naplno pohltí každoročně město Moháč v jižním Maďarsku, na břehu Dunaje, jen skok od Chorvatska a Srbska. V období karnevalu ožívá město přílivem tisíců návštěvníků z celého světa, kteří chtějí zažít tu pravou ďábelskou oslavu zvanou Busójárás (čti bušójáráš). Nejčastějším původem vzniku slavné tradice jsou legendy z období osmanských válek v této oblasti. Legenda praví, že na konci 16. století místní obyvatelé zvaní Šokci, což je dosud zde žijící chorvatské etnikum, uprchli do lesů a bažin před tureckým vojskem. Jeden z moudrých starců přišel na nápad vyrobit děsivé masky a pomocí kravských zvonců a řinčivých nástrojů Osmany zahnat. Pod rouškou noci takto připravení Šokci přeplavali se svými čluny řeku Dunaj a zahnali hlukem a hrůzostrašnými maskami vystrašené nepřátele. Pomohla tomu také bouře, která znásobila příchod démonů. Agresoři opustili město bez boje.

Druhá legenda do příběhu zapojuje tajemného rytíře, který se zjevil a oznámil uprchlíkům, aby se naopak připravili na boj. Doporučil vyrobit hrůzostrašné masky ze dřeva, proutí a kožešin. Když se zjevil podruhé, byl to ten správný čas bitvy a vedl neohroženě Šokce do vítězného boje. Ať je pravda jakákoliv, tato legenda se v Moháči ujala. Přesto je město historicky významné díky dvěma bitvám. První se odehrála v roce 1526, kdy Osmané zahájili svoji invazi do Uher. Sultánu Sulejmanovi I. se podařilo přitáhnout s armádou 55 000 vojáků, která díky přesile porazila oddíly krále Ludvíka Jagellonského. V jeho armádě kromě uherských a chorvatských vojáků byli také Češi. Druhá bitva v roce 1687 naopak přiblížila kolaps osmanské říše. I když se tato bitva odehrála u města Nagyharsány (čti naďharšáň), vzdáleného zhruba 40 kilometrů od Moháče, kronikáři se takto vyrovnali s první porážkou a srovnali skóre.

Masopustní šílenství pohlcuje každý rok na dlouhých pět dní celé město, je to vlastně jedna velká party pod širým nebem. V ulicích je celá řada stánků, kde se dají zakoupit rukodělné výrobky místních řemeslníků. Nechybějí mezi nimi ani tradiční masky, ovčí pláště stejně jako miniatury busó. Hlad se dá zahnat pečenými jelity, pikantním gulášem, pálivými klobásami, čerstvými minikoblihami nebo typickými langoši s česnekem a sýrem. Ochutnat můžete i tradiční pálinku nebo svařené víno.

Každý den tu probíhá mnoho programů, koncertů i lidových tanečních vystoupení. Ale největším lákadlem je nedělní průvod, kdy čerti busós překonávají na pramicích řeku Dunaj, přesně dle legendy. To už se v ulicích formují celé šiky čertů. Maska busó, vyřezávaná z vrby, je vyhrazena pouze mužům, ženy se oblékají do kostýmů, které připomínají ženy osmanských Turků. Častá je červená škraboška přes oči nebo také zahalení krajkami, případně kusem záclony. Součástí převleku je také taška na rameni, chrastítka nebo dřevěné palcáty. V průvodu se dají vidět i závaží zvaná pracak, nosiče vody a loutky busó, které bývají v dřevěné vaně nebo někdy za pasem masky. A nesmějí chybět ani různé povozy, traktůrky, motorky nebo trakaře. Jakmile se průvod dá do pohybu, všichni nadšeně skandují a užívají si fantazii tvůrců masek. Závěr promenády se odehrává za soumraku u radnice. Tam vyrostla ohromná vatra, kam je přinesena postava slaměného muže a spálena v ohni. Všichni se chytí za ruce a divoce křepčí kolem ohně. A mezi nimi se v záři plamenů míhají busós...

Blízkost jara

Loučení se zimou nebo také čas bujarého veselí, obřadů plodnosti a znovuzrození, to vše jsou symboly karnevalu. Ale vše do sebe zapadá. Po půlnoci masopustního úterý přichází předlouhé období 40 dnů, kdy nastává půst až do Velikonoc. Není se čemu divit, že lidé pláčou smutkem, když se musí rozloučit s obdobím bezstarostné zábavy. Možná pragmatické rozhodnutí, zásoby docházely a bylo nutné začít šetřit až do Velikonoc.

Jak se slaví v okolí

V minulosti busós tradičně koledovali od domu k domu. Přinášeli přání, praktikovali magii a za odměnu dostávali tradiční pálinku a jídlo nebo mouku. Dnes se z těchto obyčejů vytratil původ koledy, i když na venkově chodí dosud divoké průvody koledníků. Přinášejí štěstí a radost. Kdo je přijme ve zlém, tomu třeba pustí prasata, slepice nebo způsobí chaos. Všichni vědí, že v tento čas si masky mohou dovolit skoro všechno.


Jak mezi ďábly

Nejjednodušší cesta je vlakem z Budapešti, který vás po dvou a půl hodině doveze do města Pécs, česky Pětikostelí. Odsud už jezdí pravidelné autobusy nebo občasné vlaky do Moháče a po hodině už jste v cíli uprostřed karnevalového veselí . Jezdí i přímé autobusy z Budapešti, jen je nutné si rezervovat místo hodně s předstihem.


Zajímavosti v okolí

  • Pécs: Majestátní věže katedrály Petra a Pavla, římské vykopávky, biskupský palác nebo také mešita Kásima Paši, která je dnes netradičním křesťanským svatostánkem. V tomto městě můžete putovat divokou historií Uher i vysedávat v kavárnách nebo ochutnávat maďarské speciality, včetně pravého guláše.
  • Harkány: Velice oblíbené lázně Harkány (čti harkáň) přitahují návštěvníky nejen díky sirné léčivé vodě, ale i pro svůj poklidný ráz. Kryté i otevřené bazény nabízejí relax i uzdravující přírodní sílu.
  • Siklós: Hrad Siklós (čti šiklóš) nedaleko Harkánye působí jako nedobytná pevnost. Prý se zde ukrývají poklady, ale má i jistou spojitost s našimi dějinami – byl tu vězněn Zikmund Lucemburský.

Místní zvláštnosti

Plamenný langoš

Smažená placka z kynutého těsta se k nám dostala z Maďarska, ale znají ji i v Srbsku, Rumunsku, Chorvatsku, na Slovensku a na Ukrajině. Původně se vyráběla z chlebového těsta. Část slova láng, tedy česky plamen, tak vychází z doby, kdy pec byla v každém stavení. Dnes se častěji langoše smaží a v Maďarsku se podávají i se smetanou, šunkou a pro nás také neobvykle s lečem.

Kdo jsou Šokci?

Pro mnohé je možná překvapením, že etnikum zvané Šokci žije stále v Moháči. Jejich původ není přesně znám, ale uvažuje se, že v době osmanských válek migrovali tito katolíci z Bosny do oblasti současné Slavonie a okolí. Dnes žijí v Chorvatsku, Maďarsku a Srbsku a mnozí se ke svému etniku hrdě hlásí.