Mohutné jezero Cocha vzniklo podle legendy jako následek zrady veliké lásky boha Pucary. Na jeho březích dnes leží 32 přírodních rezervací, které chrání tradiční život indiánů a typickou faunu a flóru. Jedna z nich patří příslušníkům kmene Měsíčních lidí.
Cocha je druhé největší jezero Kolumbie. Hraje důležitou roli v povodí řeky Guamúez ze severní strany a na jihu pro dva přítoky Amazonky – Putumayo a San Miguel. Uprostřed ostrova leží přírodní skvost, ostrov Corota, nejmenší přírodní rezervace v zemi.
Návštěva ostrova najatou lodí z malebné vesnice La Puente je místní vyhlášenou atrakcí. O nedělích a svátcích sem turisté přijíždějí v davech a utrácejí tisíce colonů za jedinečný zážitek. Lidé z blízkého okolí pak na konci týdne připlouvají zapálit svíce v malém kostele na břehu ostrova.
Ostrov s bohatou vegetací udržuje ekosystém mlžného lesa, který zasahuje i na břehy jezera. Zpívají tu kolibřík, pěnkava, kachna a střízlík. Při troše štěstí můžete odhalit i stopy tapíra, andského, vlka či zajíce. Milovníci orchidejí tu najdou až 140 druhů krásných barevných rostlin. Statné stromy obrostlé mechem vypadají jako z filmového ateliéru.
V barevné vesnici
Procházka po prašné neupravované cestě kolem jezera trvá několik hodin. Míjíme vesnice, přírodní rezervace i osamocené farmy. Indiáni okopávají zahrady, kolem se pasou krávy a jen zvuk kostelního zvonu připomíná, že i tady plyne čas.
Jsme na jihu Kolumbie v nadmořské výšce asi 2700 m, někde mezi městy San Juan de Pasto a Mocoa, kde se láme chladné horské podnebí Východní Kordillery s rovníkovým nedýchatelným horkým vzduchem Orientu. Přes den odhazujeme svršky, které na noc vršíme do několika vrstev.
Vesnice La Puente na břehu jezera chytne do svých sítí každou návštěvnickou rybku. Pohádkové chaloupky jsou ověšené květinami a přes úzkou říčku Guamúez se klenou desítky dřevěných mostků. Vše hraje barvami. Když se slunce vyhoupne přímo nad hlavu, je pravý čas na místní pochutinu, truchu. Tato jezerní ryba se zde připravuje na nejrůznější způsoby. Trucha je dobrým znamením pro zdejší vody. Vyskytuje se pouze ve sladkých a především čistých vodách. Bohužel bohatá biodiverzita celé oblasti bojuje s větším nepřítelem, odlesňováním. Výroba dřevěného uhlí dokázala narušit ekosystém krajiny. Časté eroze, snížení úrodnosti půdy, změny vlhkosti vzduchu a další důsledky ubýváním lesních ploch bylo nutné řešit. Ministerstvo prostředí tak začalo spolupracovat s místními komunitami ve formě vzdělávání a podpory vytvoření projektů přírodních rezervací.
Rezervace Casa del Buho
Plán postavit si stan na břehu jezera, chytit rybu, rozdělat oheň a pozorovat hladinu s odrážejícím se hvězdným nebem, se rozplynul, když nám na obchůzce jezera zastavilo staré rozhrkané auto. Z okýnka vykoukla velice sympatická indiánka ve středním věku a doslova nás našoupala do autíčka mezi pytle s trávou pro morčata. Jmenuje se Rosa, bydlí ve starém domku se svými rodiči a několika dětmi. Tři má vlastní a další dvě z problémových rodin. Celá farma je součástí přírodní rezervace Casa del Buho. Rosa nám vysvětlila, jak je to s romantickým stanováním při nulové teplotě na břehu jezera a dodala, že jsme srdečně zváni k ní domů, kde je jedna komora volná pro náhodné tuláky. Slunce pomalu zapadalo za kopce a nebylo o čem se rozmýšlet.
Když jsme přijeli k rodinnému ohni, dostali jsme horký bylinkový čaj a k večeři rýži s vařenou mrkví. Vzduch voněl kouřem a domácím zrajícím sýrem, popíjeli jsme čaj a povídali si o našich rozdílných světech. Jejich tradiční indiánský je jednoduchý, velice skromný, ale zdravý a šťastný, náš komplikovaný, uspěchaný a plný starostí.
Dělba práce je tu jasná. Babička miluje bylinky, přede vlnu z ovčího rouna. Děda má na starosti dobytek a zahradu. Děti krmí morčata, králíky a Rosa je „manažer“ celého projektu. Vyrábějí chichu – nápoj z kukuřice – a ovocné víno. Jsou do jisté míry soběstační. Zahrada dává většinu potravy, zbytek se nakoupí za prodané byliny a sýr. Zajímavou raritou je výroba vlastního plynu – z kompostu za domem kumulují ekologický přírodní plyn na vaření rychlých, malých jídel.
Casa del Buho je úžasný projekt. Především jde o zachování původních indiánských tradic, myšlení a hlavně každodenního prostého života. Lidé se snaží využívat všech přírodních, alternativních zdrojů, které ulehčí tlaku na životní prostředí. Nepoužívají žádné civilizační výdobytky, kromě televize. V celém domě panuje harmonie a úcta. Každý člen rodiny má danou roli, která je mu přirozeně předurčena a on ji s pokorou přijímá. Cítila jsem sílu osobnosti ze všech obyvatel domu.
Casa del Buho je jedna z 32 přírodních rezervací v okolí jezera. Nabízí exkurzi ekologickým farmařením, přírodní medicínou, procházku bohatým druhotným pralesem a především nahlédnutí do původního života indiánů. Obyvatelé jezera, komunita Quillacinga čili Měsíční lidé, stále dodržují své tradice a každý další den v jejich jednoduchém životě posvátně vzhlíží k jezeru Cocha.
Tento článek byl uveřejněn v časopise Lidé a Země, vydání 8/2013.
