K zábavě ve vesničce Santa María Yavesía patří i tanec s hořícím koněm nad hlavou

K zábavě ve vesničce Santa María Yavesía patří i tanec s hořícím koněm nad hlavou Zdroj: Noel Rojo

Capulálpam de Méndez patří do sítě více než 130 vesnic a měst vládního programu Magická města neboli Pueblos mágicos
V centru města Capulálpam de Méndez stojí socha horníka připomínající nedávnou minulost města
Chaty k pronájmu v Capulálpamu de Méndez postavili členové komunity společně
Oaxacké komunity mají většinou své kapely, které doprovázejí významné události
Muži si rozdělují povinnosti vůči komunitě na nejbližší období
17
Fotogalerie

Udržitelný turismus po mexicku: Původní obyvatelé se spojili, aby se o své životní prostředí starali sami

Na hornaté mapě mexického státu Oaxaca je až 570 obcí. O dění ve většině z nich nerozhodují politické strany, ale jejich obyvatelé. V regionu Sierra Norte se mnoho vesnic rozhodlo pro udržitelný turismus.

K domu Jaimeho Luny vede úzký chodník z návsi vesničky Guelatao de Juárez. Působí jako chaloupka z pohádky, ukrytá v zahradě plné nejrůznějších rostlin. Přes velké okno je vidět do kuchyně, kde oaxacký intelektuál připravuje ranní kávu. Dlouhovlasý, vysoký Zapoték byl v 80. letech u toho, když místní komunity – tedy města a vesnice – v regionu Sierra Norte mexického státu Oaxaca spojily své síly a vyjednáváním získaly od vlády zpátky, co jim patří – správu nad svými lesy. Luna tehdy hrál na kytaru i vedl shromáždění, během kterých padala rozhodnutí o dalším osudu původních obyvatel v horách. Ačkoliv teritorium v Oaxace mělo patřit na základě pozemkové redistribuce z období po mexické revoluci začátkem 20. století jim, vláda rozdávala i prodávala koncese společnostem na těžbu dřeva i hornické aktivity již od druhé světové války. Původní obyvatelé jen přihlíželi, jak se ztrácejí jejich lesy, znečišťuje voda, kterou měli pít, i jak zaniká jejich kultura. Nehodlali to ale nechat tak.

Čtyři pilíře zdravého života

Jaime Luna nás pozve dovnitř, usadí se u stolu a nabídne nám povzbuzující nápoj vypěstovaný v místních horách. Pustí se do povídání o letech osmdesátých i o tom, jak žijí a jak se organizují místní komunity původních obyvatel, aby mohly být soběstačné a pečovat o přírodu tak, jak je jim blízké. Luna napsal o komunitním životě v Oaxace nejednu práci. Comunalidad, jak tento způsob života nazývá, stojí dle něj na čtyřech pilířích: místo, které lidé obývají, shromáždění, na kterém rozhodují o životě ve vesnici nebo ve městě, společná práce a slavnosti. „Nejdřív zde bylo teritorium. Když jsme přišli my, stali jsme se součástí místa. Je důležité znát místo, na kterém žijeme, a vědět, jak půdu využít ku prospěchu všech,“ říká Jaime Luna. Ve vesnicích a městečkách v Sieře Norte znají hodnotu zdravého životního prostředí téměř všichni. Stojí za to vydat se tam za čistým vzduchem, organickým jídlem i třeba za tradičními rituály.

Bez hornictví

Městečko Capulálpam de Méndez, od rodiště Jaimeho Luny vzdálené asi třicet kilometrů, je jedním z příkladných ukázek, jak místní proměnili bohatství tamních lesů ve prospěch všech, a to udržitelným způsobem. Město žilo dlouho po příchodu Španělů z hornictví. „V tom období jsme přišli o jazyk, jelikož Španělé zakazovali, aby se v dolech mluvilo zapotécky. Také jsme po čase viděli, jak se znečišťuje voda v potocích,“ říká Baltazar Hernández Bautista, kterého dnes živí rodinná kavárna. „Já sám jsem sbíral vzorky, abychom dokázali, že voda byla špinavá,“ doplňuje Víctor Jiménez, který pracoval jako horník devět let. Lidé z Capulálpamu se spojili s výzkumníky a za několik let dokázali vládě, že musí ukončit působení tehdy již kanadské společnosti v místním dole. V únoru 2019 rozhodl federální soud o tom, že vláda nedostatečně konzultovala aktivity v dole s místními obyvateli, a ukončil platnost koncesí. Jde vůbec o první rozhodnutí soudu tohoto druhu v Mexiku.

Capulálpam byl v 80. letech také u toho, když si místní komunity vyjednáváním s vládou vydobyly zpět své lesy. Dnes z nich komunita žije. Městečko má několik komunitních firem, které bychom mohli přirovnat k sociálním podnikům. Z jejích zisku se platí provozní náklady a zbytek jde do komunitní kasy. O využití prostředků rozhoduje shromáždění členů všech rodin zde žijících. Shromáždění je v místních komunitách nejvyšší rozhodující orgán. V Oaxace je celkem 570 okresů a až 417 z nich se tak říkajíc řídí samo. Neexistují zde politické strany, rozhodují všichni společně na pravidelných setkáních, na kterých je účast povinná. Shromáždění členů komunity také volí své zástupce, kteří vykonávají službu komunitě bez nároku na odměnu. Volí si takto místní policii, člověka odpovědného za finance komunity i lidi odpovědné za správu lesů nebo třeba svého starostu. V tomto systému vládnutí existuje hierarchie a každý dospělý muž – v některých vesnicích již zapojují i ženy – jím musí během svého života projít, až se nakonec stane starostou. Všichni muži tak mají přehled, co se v komunitě děje, a učí se během života mnoha zručnostem, třeba o tom, jak spravovat lesy nebo i turistickou kancelář.

Bosá turistika a indiánská sauna

Místní turistická kancelář je jedním z komunitních podniků, na jehož provozu se shodla komunita. Capulálpam patří mezi tzv. Magická města Mexika. Vládní program podporuje dnes již 132 mexických vesnic a měst, které rozvíjejí turismus v duchu zachování tradiční kultury, architektury i životního prostředí. V Capulálpamu společně postavili několik hliněných chat s krby, kde se cestovatelé mohou ubytovat. Chaty postavili v rámci kolektivní práce, které se musí účastnit členové komunity. „Tequio je práce, kterou všichni dáváme komunitě, je to energie, akce, kterou přispíváme ke společnému prospěchu,“ vysvětluje Jaime Martínez Luna.

Kromě romantického ubytování si ve městě a okolních lesích můžete vychutnat procházky s místními průvodci. „Nabízíme turistům, aby se při procházkách zuli, jelikož tak lépe pocítí půdu pod nohama. Je rozdíl kráčet ve městě po betonu a v lese,“ vysvětluje Vladimir Gildardo Arreortúa Martínez z turistické agentury. Capulálpam má také dvě centra tradiční medicíny, kde nabízí očistu podle Zapotéků, tedy rituálem s bylinkami, pak taky masáže, a především – temazcal. Tradiční parní sauna byla Španěly zakazována, protože do ní vstupovali muži i ženy společně bez oblečení. Přesto tento rituál přežil a málokdo z místních vám řekne, že do temazcalu nechodí. Jde o relaxační zážitek, také s vůní bylinek, čokolády i třeba medu. Zdejší lidé však vyhledávají šamany s temazcalem, i když mají zdravotní potíže všeho druhu.

Capulálpam také nabízí tradiční jídlo na místním trhu i výhled na okolní hory z vyhlídky nad městem. Turistická agentura přitom není jediná, která žije z turismu. Mnoho lidí ve městě si otevřelo restaurace, penziony nebo prodávají své pekařské výrobky z červeného minibusu u náměstí, jak to dělá rodina bývalého horníka, pana Jiméneze.

Oslava každodenního života

Zatímco lesy v Capulálpamu se staly hlavním zdrojem příjmu pro komunitu a turismus je nyní jednou z hlavních aktivit, vesnička Santa María Yavesía se v 80. letech rozhodla pro jiný přístup. Své přírodní bohatství nechává nedotčené. „Přes Yavesíi teče řeka, která nás zásobuje vodou. Jakákoliv aktivita by mohla vést k jejímu znečištění,“ vysvětlují místní shodně. Santa María Yavesía se nachází asi dvacet kilometrů od Capulálpamu. Doveze vás sem taxík po kamenité cestě. Podél ní visí na stromech hesla o ochraně přírody. Když se pak ptáme paní odpovědné za oblast zdraví místních obyvatel na její úkoly, řekne, že nejdůležitější je, aby bylo ve vesnici čisto. Yavesía není na oficiální mapě hlavních turistických bodů v horách. Přesto zde můžete složit hlavu v některém z domů místních a zažít třeba i významnou slavnost. „Jako všechno v životě každý pohyb má svůj výsledek. A výsledkem každodenního života v komunitě je oslava,“ vysvětluje Jaime Martínez Luna. La fiesta neboli oslava je čtvrtým pilířem komunality. „Oslava je uzavřením cyklu,“ říká zapotécký intelektuál.

Je před šestou, slunce se ještě nevykutálelo zpoza kopce, v jehož náručí Santa María Yavesía leží. Její obyvatelé se probouzejí za zvuku trubek, klarinetu a bubnu zdejší kapely, jenž hlásí pokračování slavnosti od kostela. Místní pořádají ohňostroj: slaví svatého, jemuž je kostel zasvěcen. Ve většině komunit se dnes slavnosti vážou na dny patronů kostelů. V minulosti byl kalendář oslav spíše spojen se zemědělským kalendářem. Několik žen připravuje již od čtyř hodin tamales – kukuřičné těsto vařené v páře a plněné jelením masem. Muži ulovili zvíře před pár dny. Slavnosti probíhají již několik dní. Na jídlo i ohňostroj se složila celá vesnice. Peníze poslali i migranti ve Spojených státech. Někteří z nich také přijeli na slavnost.

Brzo ráno se část vesnice vydá přes lesy na vrchol kopce, kde ležela Santa María Yavesía kdysi dávno. Kráčíme přes měnící se les. Nejdřív míjíme listnaté stromy, později jehličnany. V některých částech lesa je chladněji než v jiných. Některé jsou divočejší, jiné méně. Místní vysvětlují, že na 9000 hektarech, které spravuje vesnice, rostou i žijí jedinečné rostliny a živočichové. Když vyšlapeme nahoru, slunce už je dost vysoko na to, aby se oteplil i vzduch. Chlapíci, kteří výpravu zorganizovali, vypustí do vzduchu rakety, které vyšlou signál, že jsme dosáhli cíle a vydáme se zpátky. Jsou roky, kdy se k výšlapu přidá velká část komunity a hostina se koná nahoře. Dnes si na tamales pochutnáme po návratu. Součástí slavností je živá hudba – téměř každá komunita má svoji komunitní kapelu, která hraje u podobných příležitostí bez nároku na honorář. Konají se také basketbalové zápasy i mše svatá v kostele. Všechno pro komunitu, společně.

Individualismus neexistuje

Jaime Martínez Luna se u zmíněné ranní kávy poměrně kriticky vyjadřuje o individualismu. „Individualismus vymyslel Západ. Všichni závisíme na všem a na všech,“ tvrdí. Jak individualismus překonáme? Společnou prací, společným učením, říká Luna.

V jeho rodném Guelatau de Juárez naleznete hned několik příkladů projektů, které vznikly ze společného úsilí místních. Guelatao bylo donedávna známo především díky Benitovi Juárezovi, jenž se z malého tradičního domu vypracoval na prvního mexického prezidenta z řad původních obyvatel. U místního jezera v centru vesnice můžete navštívit dům s fotografiemi z jeho života. Na náměstí stojí velká socha symbolizující tuto významnou osobnost mexické historie. Dnes se zde hodně lidí zastavuje kvůli místnímu kinu, které je jediným nezávislým kinem v celém státě Oaxaca. A je to kino pořádné – s velkým plátnem i kapacitou. K symbolickému vstupnému dostanete kukuřičné pukance a film si můžete sami vybrat z katalogu nezávislých i hollywoodských snímků. Lidé, kteří vnesli na místní shromáždění nápad s kinem, stojí také za pravidelnými workshopy filmové a dokumentární tvorby pro mládež z komunit původního obyvatelstva. Cílem tvorby takových filmů je, aby původní obyvatelstvo mluvilo za sebe.

Kino ve vesnici o čtyřech stech obyvatelích je důkazem, že místní komunity nezůstávají jen u svých tradic. Nedrží se jich za každou cenu, ale kráčejí i s dobou. Jsou otevřené technologiím. V mnoha vesnicích, včetně Guelataa, fungují místní rozhlasové stanice. V horách je také několik vesnic, kde si sami pořídili telefonické spojení, jelikož signál od velkých společností sem nedorazil.

Pobyt v Sieře Norte je nahlédnutím do způsobu života, který by mohl připomínat utopii. I v komunitách však žijí lidé jako my a také mají mezi sebou spory a ne všem se chce pracovat pro komunitu za každých okolností. Přesto mají inspirativní hodnoty, které se odrážejí na tom, jak vesnice vypadají a jakou atmosféru vytvářejí pro cestovatele, kteří sem zabloudí.


Vládnutí bez politických stran

Možnost původních obyvatel rozhodovat o komunitních záležitostech na shromáždění a volit si své zástupce bez přítomnosti politických stran je ustanovená i v mexické ústavě. Místní komunity se takto sebeřídily celé dekády, ale až v 90. letech se jejich tradiční způsob správy komunitního života stal legitimním. Došlo k tomu díky hnutí zapatistů. Guvernér ve státě Oaxaca se chtěl vyhnout podobné situaci, jaká nastala působením zapatistů ve státě Chiapas, a tak započal proces legitimizace tzv. usos y costumbres neboli jakéhosi zvykového práva.


Dobré vědět

Z hlavního města Oaxaca jezdí do Sierry Norte tzv. colectivos neboli sdílené taxíky. Jsou zapadlejší vesnice, jako třeba Yavesía, a do nich si budete muset taxík pronajmout. Můžete pak zůstat v jedné vesnici několik dní nebo jen jednu noc a pak zase taxíkem cestovat dál. Ubytování komunitních turistických agentur obyčejně naleznete on-line, je dobré si ho rezervovat dopředu. Ostatní ubytovací kapacity můžete vyhledat přes Google Maps. V Severních horách také existují turistické trasy spojující několik vesnic, mezi nimiž můžete trekovat. Tyto vesnice naleznete jako Ruta de los Pueblos Mancomunados. Tato ekoturistická agentura pro vás také připraví zážitek na míru.