Návštěva ospalého města Ouidah v západoafrickém Beninu může někomu připadat jako setkání na pomezí dvou světů. Římskokatolická katedrála tyčící se uprostřed města a hned naproti stojí největší vúdú chrám pod korunami rozložitých stromů. Jaké jsou další tváře tohoto prastarého náboženství?
Náš průvodce Remi se hrdě hlásí k vúdú, náboženství, které je v Beninu uznáváno i jako státní. Vyznává ho celá pětina populace. A překvapivě jakmile nastanou životní trable, přicházejí pro pomoc i praktikující křesťané a muslimové. Vymýtit víru předků se nepodařilo ani francouzským kolonizátorům, ani zdejšímu diktátoru Mathieuovi Kérékouovi. Ten nařídil likvidaci svatyní, porážku posvátných stromů, zatýkání kněží… Ale víra přečkala nevlídné období až do dnešních časů. Místní obyvatelé ji mají napevno zakořeněnou v krvi. Používá se dodnes jako nejmagičtější prostředek.
V chrámu kultu
Samotný chrám v Ouidahu tvořilo několik chatrčí, hliněné kužely, na kterých bylo ještě k vidění peří se zaschlou krví po obětinách, a hlavní chrám – větší hliněná stavba s plechovou střechou. Ta byla útočištěm asi šedesáti hadů různých velikostí určených k vykonávání služby v případě, když někdo bude potřebovat pomocnou ruku magie. Hadi jsou už jako malí chytáni v přírodě a po desetileté službě lidem mohou být opět vypuštěni do volné přírody.
Obyčejně po celém Beninu uvidíte malé kaple, kde sídlí duchové. Bývají to často různé fetiše, figurky nebo jen prostranství, kam se dávají obětiny duchům, aby vás chránili před čarodějnicemi. Ty si můžete naklonit obdarováním potravou, několika panáky alkoholu nebo zaříznutou slepicí. V případě velkých problémů seženete kozu. Ale obětiny to mohly být i výraznější. Na královském dvoře v městě Abomey se i po příchodu kolonizátorů praktikovala rovněž častá lidská oběť. Dnes už to prý nedělají. Ale pocit z toho není příjemný. Přesto mě Remi ihned ujistil, že krev bělochů prý duchům moc nechutná. Tak snad to bude pravda.
Nejdůležitější součástí svatyní je hliněná nádoba s poklicí, v které sídlí vodún. Tedy duch a bůh. Pod pokličku se neodváží nikdo nakouknout v panické hrůze z pohromy, která by ho čekala. A jak vlastně vznikl název vúdú? Jednoduše se beninské slovo vodu zkomolilo do anglického přepisu voodoo.
S vyznavači kultu se setkáte i na jiných kontinentech, a to kvůli obchodu s otroky, kteří byli v pravlasti unášeni a odváženi jako pracovní síla na plantáže do Jižní a Střední Ameriky. A proto se tento kult v mnoha obměnách praktikuje i v Karibiku na Haiti, Kubě nebo v Brazílii. Potomci dávných otroků si přivezli své zvyky a nenávist k otrokářům. Bez kontaktu s domovinou se vúdú proměnilo ve zcela odlišné rituály spojované v zaříkávání a nebezpečné směry magie.
Obřad ve svatém lese
Na mnoha místech Afriky lidé uctívají stromy nebo i celé oblasti, kam každý příchozí potřebuje svolení ke vstupu. V Beninu je jedno z nejznámějších míst Foret sacrée de Kpasse ve městě Ouidah. Kdo se vydá za vysokou zeď, zprvu neuvidí nic výjimečného. Jen několik chat se slaměnou střechou, betonové figury postav s vícero hlavami, a to i včetně zvířecích motivů, nebo ďábla se ztopořeným penisem. Pravděpodobně boha plodnosti. A božský klid oproti rušnému městu, kdy si při zpěvu ptáků člověk spíše užívá a připadá si jako ve vysněném ráji.
Naše návštěva byla zajímavější, než jakou zažívají občasní turisté, kteří po pár minutách procházky na první pohled v obyčejném lese odcházejí objevovat jiná místa. Něco viselo ve vzduchu a nutilo nás počkat do podvečera. Instinkt se ukázal jako nejlepší průvodce. Ještě před soumrakem se začali shromažďovat lidé v pestrobarevném oblečení. Místní král a kněz v jedné osobě oblečený celý v bílém nám nakonec po přemlouvání dovolil zůstat. Jen byl domluven okamžik, kdy se již nebude fotografovat, a pravidla účasti. Součástí rituálu byl také mladý tanečník a dvě ženy. Na prostranství doprostřed lesa byl donesen velký fetiš ze dřeva s vyřezávanými postavami a vedle něj druhý, hrozivější s korálky, ještě ulepený od krve. Jeho funkcí bylo vyvažování energií uprostřed kruhu vysypaného moukou. Smyslem obřadu bylo pomoci jedné z žen v publiku, která potřebovala vyřešit zásadní problémy své rodiny.
Obřad započal tradičním obětováním slepice a zaříkáváním kněze. Ten postupně kropil fetiše slepičí krví, silnou palmovou kořalkou a fantou, kterou jsem viděl i častěji používat jako nástroj kontaktu s posmrtným světem. Tanečníci za intenzivního a stále se zrychlujícího tempa bubnování kroužili kolem fetišů ve vymezeném kruhu, až jejich sukně vytvářely nezastavitelný kolotoč. Tanec připomínal magický okamžik. Člověku naskakovala husí kůže a vytvářela situaci, kdy tanečníci vypadali jako zbavení smyslů. Ani jeden z nich v tuto chvíli nebyl svou duší s námi. Doslova v transu mladý tanečník vyskočil z kruhu, popadl velkou těžkou lahev od silného alkoholu a bleskurychle ji roztříštil o svoji hlavu. Poté po střepech a své vlastní krvi z chodidel pokračoval v divokém tanci, který spíše připomínal tanec ve vzduchu. V jednu chvíli kněz vyvedl ženu žádající o pomoc mimo publikum do kruhu, vyřkl několik slov a žena upadla okamžitě v bezvědomí do náruče pomocníka. V tu chvíli opustila kruh i jedna z tanečnic – médium – a začala sípat, slintat, lézt po čtyřech a křičet. V obřadu byla médiem mezi posmrtným světem a současníky. Muži za zpěvu odnesli ženu v bezvědomí do chatrče poblíž a kněz k ní v tomto stavu promlouval ještě skoro hodinu, ale to již byl pro nás zapovězený okamžik. Srovnat si myšlenky a pochopit to, co jsme viděli, nám trvalo docela dlouho. Stejně tak po pár dnech, kdy jsme potkali ženu z obřadu, která se k nám hlásila s velkým úsměvem. Rituál pomohl změnit její život a budoucnost byla na dobré cestě.
Příchod egungunů
Královské město Abomey bylo vždy významným střediskem a centrem království Dahome. Říše fungovala dlouhých 400 let až do posledního krále Behanzina, který podlehl v roce 1904 síle francouzských kolonizátorů. Tady je k vidění centrum bývalého království, mnoho svatyní a také tradic. Asi největším zážitkem je setkání s tradicí egungunů nebo také egunů. To jsou masky, které převažují v tradičním světě národa Jorubů a představují mrtvé. Budete-li mít štěstí, budete pozváni do odlehlé vesnice, kde se pod patronátem zdejšího krále, často i starosty v jedné osobě, odehraje nevídané představení. Někdy vám takové setkání může připomínat divadelní sál, masopust, ale podle tradice tady jde především o vaši duši, a to nemusí vždy dopadnout dobře.
Jako hosté sedíme vedle krále, ale o to více musíme ukázat štědrost. Před soumrakem celá vesnice napjatě čeká na rituál, kdy na scénu vstupují masky egungunů. Tajemné postavy v pestrobarevných suknicích, bez tváří nebo s obličeji pokrytými mušičkami a s fetiši vlajícími na maskách. Kdo s nimi chce promluvit, musí zaplatit. Pozemský průvodce masky a živé odděluje holí, dotyk rukou by znamenal i smrt. Často je cítit velký strach i respekt. Masky zprvu obchází obecenstvo v kruhu a postupně tančí s větší rychlostí, až se víří prach za divokého doprovodu bubnů a postavy občas nečekaně vyskočí z oblaku prachu. Celá vesnice je doslova v transu, lidé povzbuzují tanečníky. Jen ženy stojí opodál, nesmějí se účastnit, ale o to více pokřikují a všudypřítomná magie prochází okamžitě všemi. Elektrizující atmosféru ještě zvyšují duchové, když se zlobí, vtrhnou zuřivě doprostřed davu diváků. Místní muži se je snaží uklidnit a vrátit zpět do světa na druhém břehu. Každý chce jejich prostřednictvím rozmlouvat s lidmi, které měl rád, a zajistit klid pro svoji duši. Jen hrozí nebezpečí, že postavy si odvedou smrtelníka s sebou.
Jakmile obřadní prostor opouští vesnický král, nastává chaos, masky zuřivě pobíhají v transu vesnicí, lidé v hrůze prchají a my jsme odtaženi do auta. Máme okamžitě opustit místo, kde nám hrozí nebezpečí. Masky v euforii pobíhají kolem auta a tlučou na kapotu. Připomíná to hororový zážitek, který je ale skutečností. Zapomenout na tento podvečer nabitý energií mrtvých se určitě nedá.
Šaman v akci
Hledat šamana, a ještě k tomu všemu chtít u obřadu fotografovat je víceméně dopředu vyloučené. Ale štěstí se na mě usmálo. A pomohlo tomu překvapivě pivo a původ z Česka. V jedné z pouličních hospůdek v Beninu jsem se seznámil s Gabrielem, štíhlým mužem, který byl fascinován tím, že neumím francouzsky a dokážu lokat pivo stejně dobře jako on. A tak jsme se domluvili i druhý den na setkání a z milého Gabriela vypadlo, že je skutečný šaman, který dokáže léčit a pomáhat i za oceánem. Samozřejmě touha vidět, jak se tato událost praktikuje, byla stěžejní. Než k tomu došlo, Gabriel vypil hodně pěnivého moku a moje peněženka hlásila stav nouze. Až jeden večer mi pošeptal, že ten pravý okamžik je tu a že zítra bude čarovat.
V poledne už před jeho domem čekali dva Norové, kteří si přáli pomoci ženě jednoho z nich, která byla v těžkém stadiu rakoviny, víceméně před smrtí. Gabriel už měl připraveno všechno potřebné k samotnému obřadu: holubici, posvěcenou kachnu a lahev 70% alkoholu. Z lahve na nás nepříjemně zírala dřevěná figurka, která měla oči na všechny strany. Bylo dohodnuto, že až započne s rituálem, budeme stále moci celou situaci dokumentovat. Jen v okamžiku, kdy pokyne, nebude už možné fotografovat ani filmovat. Pozorovat sled událostí však můžeme. Poté nás uvedl do tmavé místnosti za dvorkem, kam jsme se sotva vmáčkli, a na zemi už byla připravena mistička s pokličkou, kde sídlí duch vodún, a také nepřehlédnutelná velká figura s korálky – fetiš umístěný v kruhu s různými předměty a kamínky. Kruh nás měl chránit před negativními energiemi, které přicházejí společně s těmi, které mají pomáhat.
Obřad započal zaříkáváním a přípravou tří dřevěných figurek umístěných doprostřed kruhu. Gabriel cosi vhodil do nádoby a z ní vyšlehl plamen, bleskurychle ukončil život holubice a její krví začal polévat vše v kruhu. Ke krvi patřil také alkohol, který z úst spolu s modlitbami prskal na vše v kruhu, včetně nás. Ani kachna si vlastně neuvědomila, že již nežije. Všechna energie byla soustředěna do tajemného kruhu, kam se zpoza rohu připotáceli chameleon, ještěrka a had. Zvířata se chovala jako v transu, stejně i samotný kouzelník, který se při zaříkávání rytmicky pohyboval a šil celým tělem. V tu chvíli jsem měl pocit, jako kdyby i mým tělem cosi procházelo. Byl to neuvěřitelný zážitek, který byl zakončen odevzdáním figurky zalité krví pro záchranu manželky a několika radami, jak používat zrozený fetiš.
Pointa celého zážitku má dvojí rozměr. Jednak Seveřané fotografovali a filmovali i přes zákaz na dvě kamery. Překvapivě po prohlédnutí záznamových karet žádné fotografie a videa neobjevili. Porušili pravidla, a tak se nic neuložilo. A samotná Evropanka před branami smrti se časem zázračně vyléčila. Přestože západní medicína už vyčerpala všechny možnosti. Víra uzdravuje...
Dobré vědět
- Do Beninu, kde se s vúdú setkáte asi nejčastěji, potřebujete vízum, které se dá získat i na honorárním konzulátu v Praze nebo na velvyslanectví v Berlíně.
- Přímé lety neexistují, většinou se přestupuje v Paříži, Bruselu nebo marocké Casablance.
- Místní měnou jsou západoafrické franky, CFA. Většinou vše začíná na ceně 1000 CFA, což je přibližně 40 Kč.
- Od loňska je CFA jako relikt minulosti zřízený Francií nahrazen novou měnou eco. Proto může docházet ke komplikacím a podvodům se starou a novou měnou.
- Ubytování s tekoucí vodou, větrákem a do jisté míry čistým pokojem pořídíte v přepočtu za cenu již okolo 300 Kč, jen okolí nebude tolik romantické. Kdo má rád komfort a klimatizaci, výrazně si připlatí.
- Obyčejné pouliční vyvařovny – ve velkém kotli probublává často červená omáčka s masem, feferonkami a rýží. Kvalitnější restaurace mají klimatizaci a jídelní lístek. Někdy najdete i kebab.
- Mají tu místní limonády, koly a také oblíbené pivo. Místní si ho rádi užívají v podvečer, silně vychlazené, z lahví o obsahu tři čtvrtě litru.
- V zemi se mluví francouzsky, někteří mladí i anglicky.
Co je to fetiš
Fetiš je neživá věc, figurka, mnohdy ozdobená korálky, ptačími pery, mohou tam být i kosti, kůže, drápy nebo vlasy. Předměty často doplňují kusy rostlin a dřevin z posvátných míst, kterým se připisují magické účinky. Obzvláště velkou sílu mají věci spojené s krví. Překvapivě se takové předměty používají i v mnohých dalších kulturách po celém světě a bývají součástí animistických obřadů. Badatelé často charakterizují tuto víru jako primitivního předchůdce dnešních velkých náboženství. Přesto i v samotném křesťanství najdeme mnoho uctívaných předmětů, které jsou součástí liturgie, a překvapivě i Kristovu krev, jen v přijatelnější formě mešního vína.
Kde se setkáte s vúdú?
- Zažít vúdú znamená cestovat do pravlasti tohoto kultu, tedy do Afriky. Nejsilněji lidé vyznávají tento směr duchovních světů v západoafrickém Beninu, Togu a také v příhraničí Nigérie, Ghany a Burkina Fasa. Počet vyznavačů se odhaduje na 30 milionů.
- S tajemnými společnostmi, které fungují pod rouškou tradice, se ovšem můžete setkat po celé Africe. Daleko od civilizace je často jedinou možností pomoci kouzelník, šaman nebo přírodní léčitel. Tady si luxus západní medicíny nemůže dovolit každý, a tak volba padá na tradiční cestu. Léčí se nejčastěji modlitbou, zvířecí obětí a také skupinovou terapií.
- V mnoha zemích funguje černá magie, kterou vykonává černokněžník, a může být spojována s plánovanou smrtí nebo prokletím člověka. V tomto případě ale kouzelníci využívají jednoduchou cestu k oběti ve formě jedů a omamných látek, které se v nestřeženou chvíli dávají do jídla a nápojů. Jednoduchý trik, jak se zbavit těch, co překážejí nebo tu nemají být s námi.
- Obecně vúdú tady, v Africe, lidem pomáhá a je jedním z duchovních směrů, stejně jako jinde je například křesťanství nebo islám. Pokud budete chtít sledovat obřady a rituální tance, asi nejlepším místem je pravlast vúdú – město Ouidah v Beninu v západní Africe, kde se 10. ledna a v dalších dnech koná nezapomenutelná oslava Národního dne vúdú, kdy se mnohé rituály odehrávají přímo před publikem ve městě i na plážích.
Šaman, nebo šarlatán?
- Najít toho pravého učitele nebo touha spatřit něco tajemného může být i docela drahou záležitostí. Mnozí Afričané si velice dobře uvědomují naše přání a dokážou z peněženek vytáhnout neuvěřitelné částky. Také je velice těžké zprvu odhalit, kdo je skutečný kněz, šaman nebo jen obyčejný šarlatán a podvodník. Tedy pravděpodobně se zpočátku spálíte, a to i přes zaručené doporučení. Často se stává, že ten nejautentičtější zasvěcený člověk sedí vedle vás a vy to netušíte.
- Podle zkušeností, pokud něco hledám intenzivně, tak se s tím brzy setkám. Někdy tomu pomůže náhoda, ale důležitější je odhodlání v hledání. Kdo si myslí, že zaplatí nějaký obnos a hned pro něj zorganizují tajemný obřad, tak se mýlí. Je nutné trpělivě čekat, až se objeví skutečný zájemce, který potřebuje pomoc.
- Také záleží na okolnostech, zda je ten nejvhodnější čas pro zorganizování rituálů. Často se takové události odehrávají na svatých místech a je třeba respektovat pravidla. Určitě nepočítejte s tím, že budete smět fotografovat nebo filmovat. Pokud získáte svolení, tak jen do určitého okamžiku a poté si budete užívat čas sledováním toho, za čím jste přijeli.
