Smrtka bývá často součástí masopustních nebo karnevalových průvodů
V Postřekově na Chodsku je masopust tradičně ukončen pověšením Bakcha
Maska koně nebo husara na koni bývá častou maškarou
Masopust je především radost
Kohouti v Dobrkovské Lhotce to mají vždy o masopustu spočítané
Přes den koleda, večer zábava v hostinci, ani tam masky nesmí chybět
23
Fotogalerie

Česko ve víru masopustu: Kde najdete masky, jaké jinde nemají, a kde zas modernu?

Po mexických býčích maskách a strnulých voskových pohledech belgických Gillů se podíváme na masopusty i u nás doma.

Masopust, fašank nebo také voračky, končiny, ostatky. Mnoho slov, ale význam je stejný, jedná se o období od Tří králů až do počátku půstu, který začíná od Popeleční středy a trvá dlouhých 40 dnů až do Velikonoc. Masopust si každý možná spojí s „opuštěním“ masa, což také vyjadřuje původně slovo karneval (ital. carne levare, „dát pryč maso“). Také to ale může znamenat přípravu na dlouhý půst, pojídat maso, hodovat. Poslední čtvrtek období, tzv. tučný, tak zahajuje čas veselí, zabijaček a maškarních průvodů, které vrcholí následujícím masopustním úterým před Popeleční středou.

V této slavnostní době procházely vesnicemi průvody maškar, tančily u každého stavení a bavily se na úkor hospodáře. Ti je hostili drobným občerstvením a výslužkou. Byly to hlavně mouka, slanina a další potraviny, ale také pivo a pálenka, které rozproudily zábavu ještě více. I dnes na mnoha vesnicích všichni nedočkavě vyčkávají na maškary před svým domem s občerstvením a ostrým nápojem. Jen tradice se v současnosti více posunula spíše na masopustní víkend. Tam, kde opravdu ctí své předky, probíhá ta největší bujará oslava až o masopustním úterý. Úderem půlnoci přichází Popeleční středa a všichni pláčou, čas zábavy a reje masek je u konce. Tradičním obřadem bývá vždy porážení masopustu. Někde je symbolem kobyla, jinde Bakchus či matka masopustu, obyčejná rakev nebo se také pochovává basa. Různé symboly, ale vždy stejný význam, zakončení období neřízeného veselí.

Cestovat za fantastickým masopustem nebo karnevalem není třeba daleko, často za humny uvidíte totéž a možná mnohem zajímavější a bližší srdci. Pojďme se vydat po stopách několika průvodů po Česku.

Postřekovský průvod

Největší událostí roku v obci Postřekov na Chodsku je široko daleko proslavený masopustní průvod. Tady ho slaví od „tlustého čtvrtka“ do masopustního úterý. V neděli chodívá krojovaný průvod pro svobodnou chasu. Někdy se nazývá také „kytičkový“. Dívky v překrásných chodských krojích prochází obcí, tančí s chlapci kolečka během promenády obcí. Na konci průvodu bývá tradicí, že svobodné děvče dá chlapci, který je doprovázel, kytičku. Ten ji nosí v klopě až do konce masopustu.

Vyvrcholením celého období je úterní průvod obcí, kde v čele kráčejí tradiční masky, na konci průvodu i současné. Zajímavostí je také, že zde, v Postřekově, chodí v tento den opět krojované dívky, které roztančí kolečko v průběhu průvodu. Je u toho spousta legrace a v okolí si nikdo úterní defilé nenechá ujít. Mezi maskami se dá vidět kůň, medvěd, bába s nůší, ženich s nevěstou, pohraničníci i masky, které vystihují aktuální problémy světa, jako jsou teroristé, očkovací centrum…

Celé procesí je pravidelně završeno na místním hřišti, kde čeká šibenice na „Bakchuse“. Jeho figuru nesou celou dobu mládenci na márách, aby mohl být obviněn ze všech hříchů, které se v Postřekově udály. Za velkého smutku je maska slavnostně pověšena a tím je masopust ukončen. Přesto slzy zatlačte, ještě do půlnoci před Popeleční středou si může každý užít zábavu v místní hospodě U nádraží.

Dobrkovská Lhotka

Zapomenutá obec Dobrkovská Lhotka v jižních Čechách na Doudlebsku, na úpatí Slepičích hor, ožívá tradičním masopustem pravidelně. Co každého na první pohled zaujme, jsou masky „rybníkářů“, kteří na hlavách nosí vykuchané kohouty. Tady i v blízkém okolí si opeřence před masopustem pečlivě zamykají – všichni vědí, kde by skončili. Možná je překvapující, že nošení kohoutů na helmách je i pohanský a křesťanský zvyk, který vyjadřuje plodnost.

Už od brzkého rána prochází obcí a okolím růžičková koleda vedená hejtmanem s halapartnou, na které je napíchnuté uzené maso. Nemůže chybět ani matka masopustu, zvaná „caprda“, která svým cepem udává zahájení tanečního kolečka před každou chalupou. Koledníci oblečení v saku jsou ovinuti pásem zvaným „duch“, což znázorňuje roucho Kristovo. Důležitou součástí klobouku jsou papírové růžičky, kterých musí být 365, a jalovec na samém vršku představuje trnovou korunu. Příprava na průvod se odehrává už několik týdnů před samotným vypuknutím veselí.

Průvod zve na večerní zábavu v místní hospodě a kuráž jim dává častá štamprle kořalky, na zahřátí i pro větší zábavu. Málokdo si umí představit, že koleda nepřijde, to se tu nestalo ani za války. Když se podaří obejít všechny chalupy, přichází to nejočekávanější představení, kdy se růžičková koleda setká se slaměnou. Na scénu přicházejí starší, ženatí muži s klobouky, na kterých je chudá výzdoba, tedy slaměná. Ti přezkušují mladé z pravidel obchůzky. Na konci se snaží hejtmani ukončit spor mezi sebou smírem a hledá se viník situace. Tím je jako symbol matka masopustu, která je poražena výstřelem z kanonu. Za velkého zármutku je odnesena na nosítkách do hospody. Pak ale opět povstane a spolu s koledníky zaujme svoji roli během zábavy, kde udává tempo v tanci až do samotné půlnoci.

Roztocký masopust

Kdo by neslyšel o fantastickém masopustu v Roztokách u Prahy. Z kdysi malé akce pro pár místních se stal velkolepý průvod, který je vyhlášený široko daleko a navštěvuje ho až několik tisíc lidí. Už více než dvacet let pořádá masopustní průvod sdružení Roztoč. Původní myšlenkou bylo propojit komunity usedlíků a nově příchozích, aby našly cestu k sobě, a to se určitě díky masopustu podařilo.

Vyhlášené jsou především masky a loutky, které se na první pohled vymykají běžně známým postavám. Prvotní nápady místních výtvarníků se staly už součástí karnevalu a nové nápady dodávají průvodu každý rok novou tvář s novými maskami. Nikdo si už neumí představit veselí bez „klibny“, na které jede každoročně v čele průvodu korunovaná královna masopustu. Součástí tradice je i nezbytný Bakchus polykající špekáčky, vometačky, které čistí košťaty prostor pro královnu a uklízejí z cesty všechno zlé. Nechybí tlupa opic, kterým nikdo neunikne a vždy se objeví tam, kde to nikdo nečeká. Smrtku s půstem, nejvyšší a zároveň nejstarší masky, doplňuje medvěd s medvědářem, velkolepá svítící lední medvědice, caprda, sedm smrtí, svítící husaři, kohout s družinou nebo originální modrý jelen s laní i nepostradatelná kapela bubeníků „Blabuburo“.

Celý průvod se schází u roztockého zámku, odkud kráčí městem, mezemi a loukami až na Holý vrch, kde se setkává s průvodem z Únětic a Suchdolu. Tady probíhá souboj královen průvodů, všichni tančí v kruhu až do tmy, kdy se nové svítící masky rozzáří do okolí. Zcela humánně je tu také popravena klibna, aby dodala energii pro příští masopustní veselí. Poté se průvod rozprchne na oslavu do „šapitó“ a okolních hospod. Takový zážitek za to stojí, nezbývá než si vyrobit originální masku nebo si zapůjčit od organizátorů a zapojit se do 23. ročníku průvodu, a to v sobotu 11. února v Roztokách.

Studnice

Už dvě staletí se v obci Studnice na Hlinecku slaví masopustní koleda, kdy rozpustilá chasa v maskách obchází ves v nepozměněné podobě. Stejný zážitek na vás čeká i v nedalekých Hamrech a Vortové. Proto tato obchůzka byla pro své unikátní uchování zapsána do seznamů kulturního dědictví UNESCO.

Už od brzkého rána se všichni účastníci koledy chystají na tradiční průvod, který vede kobyla, za kterou kráčí „laufr“ ve strakatém obleku se ženuškou. Po nich následuje čtveřice „turků“, mladých mužů před vojnou, kteří zatančí kolečka před každým domem. Za nimi následují černé masky, tedy škaredé. Mezi ně se počítá ras, kominíci, slamění a židé. Ve Studnici mají navíc i masku medvěda s medvědářem.

Každá maska v rituálu má své pevné místo. Laufr se ženuškou zvou domácí na večerní zábavu, kominíci hlídají komíny a často sazemi pomažou okolostojící, rasové každého vyšetří a stanoví diagnózu, židé zase s každým obchodují. U všech stavení dychtivě čekají domácí. Jen dívky a někdy i hospodáři to mají těžší, jsou proháněni slaměnými maškarami a díky jejich zájmu často končí na zemi nebo ve sněhu. Děti se naopak obávají kominíků, kteří je často pronásledují až za humna. Za tu všechnu práci s koledou přichází odměna ve formě občerstvení, třeba špeku nebo koblih, trocha peněz a nezbytné kořaly pro posilnění. Kdo pobude celý den, zažije skvělou zábavu, plnou radosti a bezprostředního veselí. Samotný průvod na závěr je zakončen smrtí kobyly, které je čten výčet hříchů. Ras kobyle pustí žilou a za oplakávání všech přítomných ji porazí. Kapela vyhrává pohřební píseň, až znenadání kobyla po vzkříšení alkoholem z mrtvých vstává. Mýtus, který symbolicky vyjadřuje příchod jara. Kdo nevěří, ať tam běží!

Skakúni z Komně

„Panímámo, hezkou ceru máte, dáte-li nám slivovice, do roka ju vdáte.“ Tradiční fašankáři jako nikde jinde v okolí dodržují tradice svým průvodem. Obec Komňa na pomezí Horňácka a Kopanic na úpatí Bílých Karpat je tak trochu nezvyklá už svým jménem. Proslavila se i jako místo, odkud pocházeli nejvyhledávanější „zvěrokleštiči“, tedy řemeslníci, kteří kastrovali hospodářská zvířata, dnes nahrazení zvěrolékaři. A také se ves uvádí jako jedno z možných rodišť Jana Amose Komenského. Další dvě možnosti jsou nedaleko, Uherský Brod a obec Nivnice.

Zdejší průvod je na první pohled jiný než kdekoliv u nás, maškary vede čtveřice mladíků s pomalovanými obličeji, v uniformách s klobouky, růžičkami a opravdovými meči v rukou. Říká se jim „skakúni“, ti jako jediní z průvodu tančí před každým domem pověstný šavlový tanec. Tanečníci zvaní i „legrúti“ byli tradičně odvedenci na vojnu. Dosud je doprovází „starý“, vážený muž v uniformě, který řídí celou obchůzku, udržuje pořádek a nosí v ruce právo. Také proto se mu říká policajt. Doprovází je místní dechová kapela „Komňané“ v modrých oblecích, ale i tradiční masky, jako jsou vycpaný medvěd, kominík, miškář, vodník, klauni, řezník, slaměný i rychtář.

Každé taneční kolečko začíná písní „Pod šable, pod šable, aj pod obušky“. Je až s podivem, jakou energii mají skakúni, kteří vydrží tančit od rána až do večera, dokud neobejdou celou obec. Na obchůzce je čeká něco do žaludku a také hlt slivovice, která dodá energii. Ale to není ještě konec, večer se všichni účastní fašankové zábavy: o půlnoci si zatančí skakúni svůj poslední tanec a předají šavle budoucím koledníkům. Kdo chce vidět na vlastní oči šavlový tanec, má ještě možnost tuto tradici spatřit například v Bystřici pod Lopeníkem nebo ve Strání, kde je také součástí fašankové obchůzky.


Další skvělé masopusty

  • Doudleby: Doudleby u Českých Budějovic jsou proslavené udržováním tradic. Jinak tomu není ani u masopustu. Staročeská koleda začíná hned ráno v neděli, kdy masky žádají starostu o svolení k masopustu. Mládenecká růžičková koleda zatančí kolečko před každým domem a pozve přítomné na večerní zábavu. Odpoledne se setkávají se slaměnou koledou bývalých koledníků – ženatých mužů, kteří je kontrolují, jestli mlaďoši chodí podle pravidel. Předpokládaný termín masopustu je v neděli 19. 2., doporučuji si ověřit.
  • Kadaň: V Kadani je masopust všeobecnou radostí, která začíná na náměstí. Korzují tu maškary, ale i zvědavci. C. k. masopust vede dobrý voják Josef Švejk, přebírá žezlo nad městem od pana starosty a vede celý průvod masek a ostrostřelců až k řece Ohři, kde je za smutného zpěvu masopustní průvod ukončen soudem se zimou ztělesněnou Moranou, která je navždy utopena ve vlnách řeky. Nechybějí u toho koláče, jaternice, svařené víno a řada dobrot na náměstí. Užít si to s nimi můžete v sobotu 18. 2.
  • Kozojedy: Kozojedy na Plzeňsku mají tradici dvou slaměných masek medvědů, kteří jsou ovázáni hrachovinou. Tyto maškary mají jednoduchý úkol: zalehnout svobodné, ale i vdané dívky a ženy. Je to oplodňovací rituál typický pro masopust.
  • Milevské maškary: Průvod Milevských maškar je událostí číslo jedna, pořádá se tu od roku 1862 s několika vynucenými přestávkami. Průvod od kulturního domu na náměstí už tradičně sledují davy diváků. Rekordem byl rok 2016, kdy v průvodu kráčelo 1248 masek. Proto také proběhl zápis do Knihy rekordů ČR, kdy byl zaznamenán největší masopustní průvod v Česku. Každý rok můžete vidět tradiční masky kobylky, Švejka, Spejbla s Hurvínkem a Máničkou, klaunů, draka, ježibaby, princezny, vodníka nebo novodobé piráty z Karibiku. Ale nepřehlédnutelnou postavou je baculatý Bakchus, který se nejčastěji veze v kočáře. Jeho osud je na závěr masopustu zpečetěn, jako „pán ožralců“ býval pochován v potoce, později v rybníce nebo v hromadě sněhu. Dnes je jeho osud ukončen na pódiu na náměstí. V minulosti byla účast v průvodu vyhrazena jen občanům z Milevska, dokonce o každé masce muselo sdružení hlasovat. Dnes chodí i přespolní včetně zahraničních skupin. Jaké masky vyjdou letos, se můžete přesvědčit v sobotu 18. 2., kdy se koná 161. ročník.
  • Rožnov pod Radhoštěm: Skanzen v Rožnově pod Radhoštěm znají snad všichni, ale v době masopustu se dřevěné městečko promění v jedno velké divadlo. Přijíždějí masky z různých koutů Valašska a vždy to stojí za to. Ochutnat můžete jaternice, vdolky a další masopustní pochoutky. A také rozhodnout ochutnávkou v soutěži o nejlepší valašskou klobásu a tlačenku. Masopust ve skanzenu proběhne 11. 2.
  • Strání: V obci Strání v Bílých Karpatech se již tradičně koná festival Masopustních tradic, letos to bude 17. 2. – 21 .2. Celých pět dnů si každý může vychutnat fašankové obchůzky koledníků v krojích s tradiční kapelou, kteří před domy předvádějí typický „šablový tanec“. V sobotu bývá i tradiční jarmark, zabijačka a košt koblih. Tady se tradice dodržuje a fašank si můžete vychutnat i na masopustní úterý, které je zakončeno pochováním basy a zábavou.
  • Šumava: V Pošumaví se uchovaly tradiční masky, které jinde nenajdete. Možná nejhezčí jsou vostřížci s kostýmem pošitým barevnými kousky látek. Mají koženou kuklu s husími brky, nesmí chybět ani kobyla. Vidět je můžete obvykle v okolí Vacova, Volyně, Vimperka a Strašína. Vyhrává i harmonika a večer v hospodě bývá veselo.

Masopust u nás

  • Masopust byl kronikáři zaznamenán na našem území již ve 13. století, kdy se ve dnech masopustu zmiňují o bujném veselí. Původ je daleko starší, často bývá spojován s Itálií, odkud se rozšířil až do našich končin. Možná sahá až ke kořenům do období starořeckých oslav boha úrody a vína Dionýsa, kterého může připomínat dnes maska Bakcha. Masopustní veselice začínala už na tučný čtvrtek, kdy se mělo podle pověr hodně jíst a pít, to se pořádaly často zabijačky. Množství jídla mělo zajistit sílu k přežití postního času.
  • Tradiční pochoutkou v masopustním období jsou koblihy. Někdy se začínají péct už o tučném čtvrtku. Co dům, to jiná chuť, někde jsou s povidly, jinde s čokoládou nebo marmeládou.
  • Během masopustu obci vládnou masky a přebírají právo nade všemi. Proto se nemůže ani nikdo přespolní divit tomu, že maškary toho náležitě využívají. Někdy vám jen začerní obličej, jindy pomalují rtěnkou nebo namalují srdce na tváře. Obzvláště zlobivé masky se nebojí povalit okolostojící na zem do sněhu. Jakákoliv taškařice je povolená a černidlo na tváři, posypání moukou nebo konfetami, to je nejmenší suvenýr.

Tento článek byl uveřejněn v časopise Lidé a Země, vydání 2/2023.

Články odjinud