Na dolním nádraží se pořád něco děje. Minimálně se zde vaří dobrá káva.

Na dolním nádraží se pořád něco děje. Minimálně se zde vaří dobrá káva. Zdroj: Druhá kolej

Stylová kavárna ze starého vagónu.
Hřbitov u kostela Narození sv.Jana Křtitele.
Stavitelem  kostela byl architekt italského původu Petr Pavel Columbani.
Sklenice Klimchi jsou vyrobené přímo v místní sklárně Jílek.
Malé železniční muzeum na šenovském nádraží zde obnovila parta nadšenců.
7
Fotogalerie

Tip na výlet: Z Druhé koleje přes křišťálové údolí

O tom, že v okolí Kamenického Šenova je toho k objevování mnohem víc, než jen proslulá Panská skála, se může snadno přesvědčit každý, kdo tohle město na rozhraní Lužických hor a Českého středohoří navštíví. Pokud se tedy v jeho okolí v dohledné době ocitnete, rozhodně se mu nevyhýbejte, ale vydejte se střemhlav prozkoumat jeho skrytá zákoutí.

Motoráčkem na staré nádraží

Svůj výlet po sklářském městě můžete zahájit netradičně. Nasedněte v České Kamenici na vyhlášený Kamenický motoráček a nechte se po romantické lokálce vedoucí pod úbočím Zámeckého vrchu se zříceninou hradu a rozhlednou zavézt až do Kamenického Šenova. Tady, na dolním nádraží na vás bude čekat první záchytný bod vaší cesty.

Káva a foukané sklo

Netradiční kavárna v interiéru starého železničního vagonu v areálu šenovského nádraží je prvním záchytným bodem nejen pro všechny milovníky kofeinu, ale i pro ty, kteří si umí vychutnat kouzlo okamžiku. Protože, co může být kouzelnějšího, než pít oblíbený nápoj přímo na peróně, a co víc, vychutnat si ho z ručně foukané skleničky z místního křišťálového údolí? Sklárna Jílek, která stojí hned naproti nádraží, byla založena v roce 1905 a je jednou z nejstarších, takřka nepřetržitě fungujících skláren v České republice. A právě tady vznikají i sklenice a vázy, které si v kavárně Druhá kolej můžete i s dalšími výrobky sklárny Jílek za velmi přijatelnou cenu pořídit. Mladí skláři tak navazují na více než staletou tradici barevného skla a optických dekorů.

Sklenice Klimchi jsou vyrobené přímo v místní sklárně Jílek.Sklenice Klimchi jsou vyrobené přímo v místní sklárně Jílek.|Druhá kolej

Vycházka s panem Palmem

Ať už na nádraží přijedete vlakem, nebo autem, jedno je jisté. Dál už půjdete pěšky. Navést vás může poutavé návěstidlo, které představuje stezku pojmenovanou podle jednoho z nejslavnějších rodáků Kamenického Šenova, Franze Friedricha Palmeho. Známý sklářský průmyslník a majitel továrny na výrobu křišťálových lustrů, byl jedním z osmi dětí neméně slavného Eliase Palmeho, po kterém proslulou továrnu převzal. Do výroby vnášel řadu inovací a dokonce tu zřídil fotografickou laboratoř, aby mohl představovat vzorové katalogy svých produktů. Škoda, že zašlou slávu jeho schopné rodiny, která kdysi vyvážela lustry do celého světa, dnes připomíná už jen zchátralý objekt bývalé továrny, zvané Eliáška. O urbexu ale až jindy. Teď se vraťme na start stezky, která vás na necelých dvou kilometrech provede částí tohoto čarokrásného města.

Vzhůru po zelené

Od návěstidla vede stezka dál po zelené trase pod viaduktem až k rozcestí pod Kostelním vrchem. Tam se stáčí nahoru až k mostu přes bývalou železniční trať a zbořeniště na Kostelním vrchu. Dál okolo sklářské lavičky až po Boží muka za šenovským kostelem.

Lustr v kostele a klid pod lípou

Kostel narození sv. Jana Křtitele rozhodně nelze minout bez povšimnutí. Barokní stavba z počátku 18. století uzavírá severní stranu náměstí. Bohaté vnitřní výzdobě dominují kromě soch samozřejmě lustry. Mimořádnými rozměry vyniká hlavní, původně svíčkový lustr, který koncem 19. století daroval kostelu sám továrník Palme.  Pozoruhodný je také přilehlý, dnes již nepoužívaný hřbitov, na který se vstupuje klasicistní branou. Rozlehlý luční prostor s lípou a lavičkami uprostřed zve k odpočinku a klidnému rozjímání. Zdobené kamenné náhrobky podél zdí připomínají jména zdejších majitelů skláren a obchodníků se sklem.

Hřbitov u kostela Narození sv.Jana Křtitele.Hřbitov u kostela Narození sv.Jana Křtitele.|Archiv Veroniky Kratochvílové

Miniaturní varhany

Na náměstí před kostelem stojí památník, který odkazuje na známou Panskou skálu. Památník tvořený čedičovými sloupy byl vystavěn roku 1912 k poctě císaře Františka Josefa I. Po válce byl pak doplněn o desky se jmény padlých. Ty byly po roce 1945 odstraněny a nahrazeny deskou se jmény obětí nacistické okupace.

Škola a muzeum

Když obejdete kostel, ukáže se před vámi dřevěná roubenka, což je původní budova sklářské školy. Tedy vůbec nejstarší sklářské školy na světě. Stezka dál pokračuje přes ulici Kostelní vrch a pod viaduktem k Janurově parku. Šenovský učitel a knihovník Josef Janura dal po válce opět dohromady místní knihovnu. Knihy tehdy hledal po půdách, sklepích a domácnostech. Dnes si revitalizovaný park, který nese jeho jméno, užijí hlavně děti. Hřiště s vodní kaskádou a nápaditými herními prvky jim po všech národopisných rodičovských přednáškách rozhodně zvedne náladu.

Z parku je to už jen kousíček ke Sklářskému muzeu, kde svou procházku můžete zakončit. A nebo také začít. Samostatná prohlídka vám zabere několik hodin a rozhodně stojí za čas i pozornost. 

Stálá výstava zahrnuje vývoj rytého a broušeného skla od 17. do 20. století i současnou sklářskou tvorbu. Získáte tak ucelenou představu o vývoji skla a sklářského obchodu u nás a prohlídnout si budete moci i kolekce historizujících křišťálových ověskových lustrů a vrstevných svítidel.

Kamenický Šenov, který se na dlouhá léta ztratil z povědomí, je opět živým a inspirativním místem, které momentálně zažívá také obnovu sklářského řemesla. V současné době funguje  ve městě na 40 sklářských dílen a mladí umělci, kteří se sem vrací, jsou zárukou toho, že o šenovském skle ještě hodně uslyšíme. 

 

Muzeum skla v Kamenickém Šenově bylo založeno v roce 1923 se zaměřením na dějiny sklářství. Vystavuje unikátní sbírky rytého a broušeného skla ze 17. – 20. století.Muzeum skla v Kamenickém Šenově bylo založeno v roce 1923 se zaměřením na dějiny sklářství. Vystavuje unikátní sbírky rytého a broušeného skla ze 17. – 20. století.|Profimedia