Pokud patříte k těm pražským rezidentům, kteří už neví, kam by v dohledu hlavního města utekli alespoň na pár hodin před davy lidí, pak tento tip míří právě na vás. Asi třicet kilometrů jihovýchodně od Prahy nalezneme Národní přírodní rezervaci Voděradské bučiny. Rozsáhlý bukový porost představuje oázu klidu, kde můžete strávit klidně celý den.
Voděradské bučiny, které se nacházejí převážně v katastru obce Černé Voděrady, jsou snadno dostupné autem, autobusem či na kole. Pokud jedeme z Prahy autem, zahneme ve Štěrboholech na Říčany a následně pokračujeme do Vyžlovky, Jevan či do samotných Černých Voděrad – všechny tyto obce s Voděradskými bučinami přímo sousedí. Do těchto obcí míří z pražských Hájů také autobusové linky 381, 382 a 387. Oblastí vede i řada cyklostezek (1, 0022, 0023 atd.).
Mezi vodou a bukem
Rezervace zabírá plochu zhruba sedmi set hektarů. Jejich severní hranici představuje soustava vodních ploch Vyžlovský rybník, Ján, Švýcar a Jevanský rybník, které spojuje Jevanský potok. Základní pilířem naší vycházky bude naučná stezka Voděradské bučiny. Na tu se napojíme, když se z Vyžlovky vydáme na jih po hrázi Vyžlovského rybníka. U studánky na konci hráze zahneme doprava a vydáme se po červené podél jižního okraje rybníka. Okruh stezky měří asi deset kilometrů, vede mírně zvlněným terénem a je tak vhodný i pro menší děti. Okruh má osm zastávek s naučnými tabulemi a provede nás podstatnou částí této Voděradských bučin.
Po šesti stech metrech podél rybníka dojdeme na rozcestí Vyžlovský rybník, kde zahneme doleva na žlutou a vydáme se na jih k naučné tabuli Lesník potok. Zde zvolíme cestu vedoucí doprava a následovat bude zhruba kilometr po mírně stoupající cestě. Na Kaménce zahneme vlevo a po modré budeme následovat cestu, která se okolním lesem kroutí směrem na východ. Na Kaménce můžeme také na moment uhnout z hlavní trasy a vydat se na jih k nedalekým pozůstatkům stejnojmenného žulového lomu.
Voděradským králem je, jak už vypovídá název oblasti, buk. Ten však doplňují i další listnáče, jakými jsou dub, habr či lípa. Porost zakrývá zajímavé geomorfologické útvary, jakými jsou kamenná pole či balvanové proudy, unikátní pozůstatky střídání dob ledových. V bučinách nalezneme velké množství ohrožených druhů brouků a hnízdí zde také mnoho druhu ptáků, včetně jestřábů, výrů a krkavců. Na rybnících je pak k vidění klasika – kachny a labutě.
V srdci lesa
Od Kaménky pokračujeme po modré poklidným lesem zhruba pět kilometrů až k Lenhartově pomníku. Václav Eliáš Lenhart v podstatě založil českou lesnickou vědu, když v roce 1793 vydal první českou odbornou lesnickou knihu. Součástí pomníku je také studánka, u které se můžeme osvěžit. U pomníku se napojíme na červenou, která pokračuje na jih po silnici, ze které po zhruba půl kilometru padá zpět do lesa. Po dalším tři čtvrtě kilometru dojdeme k památníku Josefa Sigmonda, další významné osobnosti českého lesnictví. Zde uhneme z červené doleva a sejdeme po poměrně prudkém úbočí do údolí Jevanského potoka, kde se napojíme na pevnou cestu a podél proudu potoka se stočíme zpět na sever. Značení je v těchto úsecích poněkud nespolehlivé, takže je potřeba dávat pozor na to, kam jdeme.
Asfaltka nás postupně dovede k Jevanském rybníku, kde se napojíme na červenou značku a stočíme se doleva na západ. Cesta nás následně po dvou kilometrech cesty lesem podél rybníků Švýcar a Ján dovede zpět do našeho výchozího bodu u Vyžlovského rybníka. Zde můžeme náš výlet zakončit anebo se, pokud nás ještě nebolí nohy, vydat na další, kratší stezky, kterými jsou Voděradské bučiny doslova protkány.
Spoustu dalších tipů na neotřelé výlety nabízí náš speciál ČESKO KŘÍŽEM KRÁŽEM.
