Mikulovsko: Za ostrovem, který přežil vlastní rybník, i za jedním z největších sudů v Evropě
Býval ostrovem uprostřed rozsáhlého rybníka a pyšnil se kouzelným letohrádkem, k němuž se klenul dlouhý most. Pak ale přišel zvrat. Rybník byl vysušen a zánik hrozil nejen letohrádku, ale i mostu. Tím spíš, že se nacházel na území bývalého přísně střeženého pohraničního pásma. Na Mikulovsku, kde právě teď vrcholí sklizeň vinné révy, se ale podobných unikátností nachází celá řada.
Počátkem 15. století byl mezi obcemi Mikulov, Sedlec a Drasenhofen založen Nový rybník na chov kaprů, v jehož blízkosti vyrostla také rybárna a mlýn. Uprostřed rybníka se pak nacházel Tichý ostrov (německy Portz-Insel), na němž byl v 17. století vybudován reprezentativní letohrádek s květinovou výzdobou a lesní zahradou. Za jeho výstavbou stál pravděpodobně kardinál František z Dietrichsteina.
K letohrádku se dalo dostat pouze přes sto metrů dlouhý cihlový most s patnácti oblouky. Ostrov byl navíc s Mikulovem spojen asi dva a půl kilometru dlouhou alejí a celý raně barokní areál byl ještě v 19. století označován za krajinářský klenot.
Jenže mezi lety 1855 až 1872 byl rybník kvůli výstavbě železniční trati do Mikulova postupně vysušen, a most tak v podstatě ztratil význam. Využíval se už jen jako přejezd přes Rybniční potok. V první polovině 20. století byla severní část původního rybníka obnovena, zatímco ta jižní zasypána. Ostrov se tak stal poloostrovem.
Pohraniční pásmo
Celý areál se navíc po roce 1945 stal součástí přísně střeženého pohraničního pásma a hrozilo, že jako takový zcela zanikne. Postupně ho pokryla náletová vegetace a dlouhá desetiletí se o něj nikdo nestaral. V roce 1995 bylo ale území znovu zpřístupněno a letohrádek byl prohlášen za kulturní památku. Opravovat se začal v roce 2003. Místo je dnes jedním ze zastavení na 17,4 kilometru dlouhém okruhu Mikulovské vinařské stezky.
Dietrichsteinové ale stojí i za další unikátností, která se tentokrát nachází přímo v Mikulově. Sklepní místnost zdejšího zámku totiž dodnes ukrývá sud nebývalých rozměrů. Svírá ho dvaadvacet ocelových obručí a patří k jedněm z největších v Evropě. Renesanční obří sud, jenž dokáže pojmout 1014 hektolitrů, vznikl roku 1643 na objednávku knížete Maxmiliána z Dietrichsteina.
Do sudu se ukládalo takzvané desátkové víno. Šlo o formu daně, již kníže vybíral od poddaných, kteří si pronajímali panské vinice. Ovšem sloužil svému účelu jen zhruba padesát let. Po neúrodě v roce 1690 zůstal prázdný a popraskal. Na zámku ale zůstal dál jako místní zajímavost.
Jihoamerická pyramida
A hned další unikát, spojený jak jinak než s vínem, můžete objevit zhruba deset kilometrů od Mikulova, kde se vám naskytne pohled na neobvyklou scenerii. Vrch Velká Slunečná v Dunajovických kopcích totiž nápadně připomíná stupňovitou středoamerickou pyramidu.
Vrch začal do jeho současné podoby upravovat v 50. letech místní kutil Dominik Pecka. Původní prudký kopec porostlý vinohrady šel totiž jen těžce obdělávat, a tak se rozhodl, že v terénu s pomocí traktoru vytvoří terasy, na nichž následně vysází vinnou révu. Na výsadbu už sice nedošlo, ale terasy zůstaly. Dnes lze po nich vystoupat za výhledem do pálavské krajiny, v níž se střídají vinice, pole a nízké kopce.
Mikulovsko samozřejmě žije vínem dodnes. V těchto dnech tu vrcholí sklizeň hroznů a zdejší vinice, sklepy a náměstí se už plní návštěvníky. „Víno se podle mě nejlépe chápe tam, kde vzniká. Když člověk projde krajinou, uvidí vápenec, sklon vinic i rozdíly mezi jednotlivými polohami, začne vnímat úplně jinak,“ láká na objevování Mikulovska Ondřej Tichý, enolog Vinařství Volařík, které letos obhájilo titul Vinař roku České republiky.
