Znovuzrozené královny: Mayské ženy vracejí na Yucatán posvátné včely
Skupinka mayských žen na Yucatánském poloostrově v Mexiku zachraňuje včely rodu Melipona. Tyto včely nemají žihadlo, jejich med má však léčivé účinky. A pro Maye bývaly posvátné…
Vesnice Maní, přibližně hodinu a půl cesty autem od velkoměsta Mérida, patří do sítě takzvaných Magických měst. Jde o vládní program, v němž je aktuálně více než 130 měst a vesnic napříč Mexikem, které zachovávají tradice, původní architekturu i chrání životní prostředí. I díky tomu se staly místy, která vyhledávají turisté.
Cesta z Méridy do Maní je z velké části čtyřproudová, bez zatáček a kopců. Ty není vidět nikde v okolí. V posledním úseku vede do vesnice prostá silnice, lemovaná stromy, které vytvářejí tunel.
Po vstupu do vesnice vystřídají stromy nízké domy, většinou s otevřenými dveřmi i okny kvůli horku. Ulice tvoří čtvercový rastr, uprostřed vesnice stojí starobylý kostel, obecní úřad, náměstí s prolézačkami pro děti. Přes den zde není nikdo, život jako by začínal po západu slunce.
V boční uličce, na okraji vesnice a kousek od jiného místního parku, stojí dům s cedulí Xcabachen Meliponario. Jde o jeden z mnoha domů, v nichž žijí rodiny věnující se včelařství. Za růžovým betonovým plotem stojí u bílé brány tři menší ženy, každá v tradiční bílé košili, dvě z nich mají košile zdobené barevnými květy. Vítají nás s úsměvem a hned nás zavedou ke svými včelám.
Královské včely
Na několika policích ukrytých pod střechou před pálivým sluncem leží dřevěné krabice a také velké, asi metrové kusy kmenů. Ve španělštině jim říkají jobones. Každá krabice a každý kmen stromu mají v sobě malou dírku, z níž vykukuje včelka – takzvaná strážkyně. Dohlíží na to, aby se k úlu nepřibližovala jiná zvířata, třeba mravenci, kteří si na med vevnitř s radostí dělají zálusk. Střecha, která chrání dřevěné nádoby na včely před sluncem, stojí na čtyřech betonových sloupech, kolem nichž je v betonu vytvořený kanál o hloubce asi pět centimetrů. V něm je voda, která brání tomu, aby se ke včelám po zemi dostal jiný hmyz.
Včely, které tu mají domov, jsou včely Melipona. Mayové je chovali už před třemi tisíci lety. V jejich jazyce se především druh Melipona beecheii nazývá xunan kab neboli královské včely. Tmavé včelky, menší než ty medonosné známé u nás, jsou nativní na polostrově Yucatán v Mexiku a jsou specifické tím, že nemají žihadlo. I proto potřebují větší péči.
Jejich populace však před několika lety rapidně klesala. Yucatánský poloostrov, známý turistickým ruchem, se výrazně urbanizoval. Mayská džungle musela ustoupit turistické infrastruktuře a včely Melipona, žijící v přírodě ve vykotlaných stromech, začaly z přírody mizet spolu s přírodou. I klimatická změna a používání chemikálií v zemědělství měly vliv na jejich úbytek. Vodní zdroje v okolí vysychají a včely se nemají kde napít během návratu ze sklizně nektaru. V neposlední řadě se také ztrácely vědomosti o tom, jak o včely Melipona pečovat, jelikož mnoho včelařů je měnilo za medonosné včely, které produkují víc medu.
Vědomosti o rostlinách, zvířatech a udržitelném životě patří mezi takzvané tradiční ekologické znalosti, které si původní obyvatelstvo předávalo z generace na generaci. Když se lidé přestanou těmto činnostem věnovat, hrozí, že se moudrost předků nenávratně ztratí. Tato hrozba zániku visela i nad mayskými vědomostmi o chovu yucatánských včel.
Posvátné zvíře
Tři ženy hned po příchodu do přístřešku za domem promlouvají ke svým včelám. „Někdy se jich ptám, jak se mají. Jindy jim zpívám,“ říká nejstarší z žen, Encarnación Ek Chan. Před několika lety slyšela o programu, v němž učili zájemce a zájemkyně, jak včely Melipona chovat, a od té doby o ně pečuje. „Když jsme začínaly, včelám se věnovalo jen málo lidí. Existovala jen škola Yu Yits Ka’an,“ vzpomíná Teresita de Jesús Hau Jiménez.
Zmíněná škola ekologického zemědělství byla jednou z prvních iniciativ, které v regionu začaly obnovovat populaci včel Melipona. Později se k nim přidaly další vládní i neziskové iniciativy, od jedné z nich dostaly své první včely i Encarnación, Teresita a Jesie Oliva Jiménez López. Dnes je z pár krabic s drobným hmyzem několik desítek. Pro místní mayské ženy to znamená příjem navíc a také možnost dělat jiné věci než se jen starat o domácnost. Péčí o včely se tyto ženy stávají nositelkami znalostí o přírodě i kultuře.
Mayové v předhispánských časech považovali včely Melipona za svaté, podle nich měl tento včelí med léčivé účinky. Včely Melipona totiž neopylují všechny rostliny, v opylování jsou selektivní. Med Melipon má výraznou, tak trochu kyselkavou chuť. „Na kurzech nám říkali, že v minulosti lidé med vyměňovali,“ vzpomíná Hau Jiménez, co se dozvěděla na vzdělávacích setkáních, jimiž prošla, aby se z ní mohla stát včelařka. Lidé ve vesnici prý vyprávějí, že jejich babičky a dědečci med neprodávali, ale darovali jej těm, kteří jeho léčivé účinky potřebovali. Používá se dodnes na léčení ran, má antibakteriální účinky. Mnozí po něm sahají, když mají respirační problémy i problémy s očima.
V jedné krabici nebo jobonu žije tři až pět tisíc včel. Za rok vyrobí asi litr medu. Ačkoliv se dnes tento med prodává za vysoké ceny, není to dost na to, aby se rodiny uživily jen ze včelařství. Encarnación, Teresita a Jesie se naučily vyrábět z medu přírodní kosmetiku. Na stolku u vchodu do domu rozložily své mýdla, tinktury, šampony. Prodávají je jednou týdně na místním trhu v Maní.
Primárně však za starostlivostí o včely vidí zachování vědomostí pro další generace. „My jsme samy ženy, ale máme děti, které již teď učíme, jak pečovat o včely, protože co s nimi bude, až tu nebudeme?“ ptají se ženy. „V hypotetickém případě, kdyby včely vyhynuly, byl by to konec i pro nás, protože jsou zdrojem života a jejich opylování je v přírodě nezbytné. Bez včel bychom neexistovali,“ shrnuje svůj názor Teresita de Jesús Hau Jiménez.
Poděkování
Jako poděkování včelám za to, že udržují život, organizují ženy dvakrát ročně malou ceremonii. Jednou, když sbírají med, a podruhé v říjnu, když prosí o rostliny pro včely, aby měly co opylovat. „Děláme rituály, aby se neztratila tato část kultury. Děkujeme včelám za med, který nám daly, a také za nové včely,“ říká Teresita de Jesús Hau Jiménez. Celou ceremonii provádějí v místním mayském jazyce, ale přiznávají, že před tím, než se začaly vzdělávat v péči o včely Melipona, tyto rituály neznaly, už s nimi nevyrůstaly. Ženy tak pomáhají obnovit populaci včel a díky včelám Melipona se do oblasti vracejí i spirituální praktiky původního obyvatelstva. V mayské kultuře a vnímaní světa vše se vším souvisí.
U vchodu na stolečku si vyberu několik léčivých mýdel. Jedno voní medem a levandulí, další obsahuje ovesné vločky a skořici. Další má zářivě žlutou barvu, jak med samotný. Každé mýdlo doporučují používat pro jiné typy kůže nebo u různých problémů. Loučím se se ženami, jejichž úkol v komunitě je klíčový pro identitu Mayů – pro jejich znalosti o tradiční medicíně i obecně o přírodě.
