Vltava meandrující kaňonem láká v posledních letech pozornost mnoha profesionálních fotografů i milovníků selfie. Proto například na vyhlídkách Máj nebo Smetanově začíná být dost těsno. Kde najít místa pro samotáře?
Pokud hledáte neokoukané vyhlídky na Vltavu, navštivte oblast severně od Prahy. Lokalita kolem Roztok je tvořena skalnatými stráněmi vltavského údolí a nabízí mnoho krásných vyhlídek a míst, která stojí za prozkoumání. To mimochodem věděli už naši předkové, když tu před šesti tisíci lety stavěli svá výšinná sídliště. Celá oblast je nesmírně cenná i z přírodního hlediska. Díky skalnatému podloží, na které téměř neustále svítí slunce, tu roste mnoho vzácných suchomilných a teplomilných rostlin. Tok Vltavy je tu kopírovaný železniční tratí spojující Prahu a Ústí nad Labem. Projíždějí tudy mezinárodní rychlíky do Německa, ale i příměstská linka zastavující téměř v každé zatáčce. Dáme vám pár tipů, proč navštívit tuto oblast mezi Prahou a Kralupy nad Vltavou.
Čimice – Zámky
Z pražské části Čimice se vydejte trasou kouzelným Čimickým údolím. Cesta vás dovede až k vyhlídce Zámky, která je součástí stejnojmenné přírodní památky. Zatímco údolí je z velké části zalesněné a obklopené polními monokulturami, vyhlídka a její okolí připomínají spíš vysušenou step s nízkými křovinami a spoustou suchomilných rostlin. Krajina se tu díky skalnatému podloží mění doslova dramaticky. Skály tu vystupují nad povrch a pak strmě padají k pravému břehu Vltavy. Podloží tvoří starohorní horniny, nejstarší na území Prahy. Jde o břidlice, které se na dně tehdejšího moře usadily v době před více než 640 miliony let.
Na skalách roste chráněná tařice skalní, na hraně skalních svahů s mělkými půdami vzácný křivatec český, rozrazil ladní, koniklec luční a mnoho dalších. O to, aby se tu dařilo vzácné květeně, se tady stará stádo ovcí, které spásají příkré svahy a zbavují je trav.
Na tomto skalnatém ostrohu si své sídliště postavili lidé už v době kamenné ve 3. tisíciletí před naším letopočtem. Místo bylo tak strategicky výhodné, že se na něm střídalo mnoho kultur a osídlené bylo až do období Slovanů, kteří tu vytvořili významné hradiště. Na přelomu 8. a 9. století dosáhlo největšího rozkvětu, mělo šest hektarů a bylo obestavěno palisádou a valy, které jsou dodnes patrné jako terénní vlna. Hradiště bylo tehdy jedním z center osídlení v pražské kotlině. Opuštěno bylo zřejmě po požáru ve druhé polovině 9. století. Dnes je na místě, kde stálo, už jen velký lán pole. Část původní polohy hradiště zanikla i při těžbě kamene.
Vrch Řivnáč
Vyhlídka z vrchu Řivnáče patří mezi nejkrásnější na levém břehu Vltavy. Vede sem zelená turistická trasa ze Žalova, místní části Roztok. Cesta vás dovede do krásného starého ovocného sadu. Najednou se mezi vámi krajina rozestoupí a máte úžasný panoramatický výhled do okolí díky tomu, že vrch je ze tří stran tvořený strmými skalnatými svahy. Nejkrásnější tu bývají svítání. Za zpěvu ptáků vychází slunce nad Prahou, kterou vidíte napravo. Severně, přímo před vámi, se tyčí sopečné vrchy Českého středohoří a Říp. Výhledu na západ dominuje nepřehlédnutelná skládka v Úholičkách, která trochu kazí dojem. Napravuje ho ale nedaleké podmoráňské údolí, porostlé listnatými lesy, které po většinu roku hrají krásnými barvami. Vyhlídka je nejkrásnější na jaře, když stromy zdobí první listy a květy, nebo na podzim, kdy se můžete kochat vřesem, který tu roste. O vřesovou lokalitu se stará místní spolek Jestřábník.
Tohoto strategického místa se strmými svahy a dalekým rozhledem do krajiny využívali lidé už od pravěku. Ve 3. tisíciletí před naším letopočtem si tu řivnáčská kultura postavila výšinné sídliště hradiště a podle vrchu Řivnáče dostala svůj historický název. Sídlila i na ostrohu Zámky a jejím poznávacím znakem se staly hliněné nádoby s neobvyklým „rohatým“ uchem ve tvaru býčích rohů a půlměsíce, vyčnívajícím oběma hroty vysoko nad okraj nádoby. Ucha neměla praktický význam, ale spíše náboženský a rituální. Kromě toho tu archeologové objevili i mnoho dalších zajímavostí, jako například několik amuletů vytvořených z článku malíčku lidské ruky.
Úholičky – Podmoráň
Tam, kde se tok Vltavy stáčí do dokonale meandrující podkovy, bývá obvykle mnoho fotografů. Existují ale i alternativy, kde se na fotku nemusí stát fronta. Jedno takové místo je u obce Řež. Nejkrásnější pohled na meandrující podkovu je z protějšího břehu ze skal nad Podmorání, místní částí obce Úholičky. I samotná Podmoráň rozhodně stojí za prozkoumání díky mnoha zajímavým domečkům, které doslova rostou ze skály. Na vyhlídku se dostanete pohodlnou postupně stoupající cestou, která vede podél potoka s vodopády. A také kolem lomu. Podle místní kroniky se v něm začal těžit a drtit kámen v roce 1931. V roce 1938 si lom pronajal František Fiala, který kámen odvážel na stavbu letiště v Ruzyni. Ve stejném roce začala přímo u vody a nedaleko vlakové zastávky stavba vodárny, ve které se upravuje a čerpá voda z Vltavy pro kladenské hutě. Přes území Úholiček vede dálkové potrubí a nedaleko skládky se nachází horní část úpravny vody.
Po cestě na vrchol si ještě před vyhlídkou můžete odbočit a navštívit alternativní golfové hřiště nebo Gaia House, originální stavbu z přírodních materiálů. Cesta na vyhlídku vede hustými křovinami, kterými se budete muset prodírat jako v džungli. Najednou se ale křoviny rozestoupí a budete mít překrásný výhled na řeku a dokonalý námět pro panoramatickou fotografii. Na pravé straně uvidíte meandrující podkovu a nad ní vrch Řivnáč. Na levé straně se Vltava pod mostem v Řeži vlní jako had.
Větrušické rokle
Pokud si chcete trasu podél Vltavy projít přímo nad vodou pod skalami, nastává drobná komplikace. Většina úseku pod skalami podél pravého břehu Vltavy mezi Prahou a Kralupy je lemovaná zpevněnou trasou pro cyklisty. Kvůli tomu musíte pořád dávat pozor a téměř neustále uhýbat cyklistům. Existuje ale jeden nezpevněný úsek, který vede Národní přírodní rezervací Větrušické rokle. Nejlépe se sem dostanete od vlakové zastávky v Řeži, kterou s protějším břehem spojuje most pro pěší. Jakmile ho přejdete, vstup do Větrušické rokle máte po levé ruce, stačí jen sejít k Vltavě.
Celé údolí bylo od starohor do dnešní doby tvarováno vodou. Před milionem let leželo dno Vltavy o 100 metrů výše než dnes, asi ve výšce 288 m n. m, kde dnes najdeme vyhlídku Velký vrch na vrcholu skal. Stezka při úbočí skal je úzká a vede přímo nad řekou. Na skalnaté stráně po celý den svítí slunce, a proto jsou porostlé vzácnými suchomilnými teplomilnými rostlinami. Na jaře už na dálku skály žlutě svítí díky hustému porostu tařice skalní. Najdete tu i koniklece luční, které jsou krásné v době květu i odkvětu, když mají vlasaté chomáčky. Rostliny tu rostou ve skalních spárách a roklích. Daří se jim tu i kvůli tomu, že pro člověka jsou strmé svahy nepřístupné. Dříve se využívaly k pastvě a to usnadnilo rozšiřování a rozvoj vzácné květeny. Najdete tu i vzácnou rostlinu, která se jinak vyskytuje především na slunné jihomoravské Pálavě. Jde o třemdavu bílou, která je známá pro svou pozoruhodnou vlastnost samovznítit se za vysokých teplot. Zároveň dokáže člověka bolestivě popálit. Ne ohněm, ale díky tomu, že obsahuje silice citlivé na ultrafialové záření, které na kůži způsobí puchýře a jizvy. Létají tu i vzácní motýli, včetně otakárka ovocného, který patří k našim největším a nejpestřejším motýlům. Příroda je tu tak vzácná a zranitelná, že je vstup mimo tuto trasu přísně zakázaný.
Po čtyřech kilometrech dojdete k přívozu Na Dole, kterým se přeplavíte na protější břeh, do Libčic nad Vltavou. Tady můžete zajít do bistra na výbornou pizzu anebo navštívit velmi zajímavý industriální objekt Uhelný mlýn, který tvoří jednu z dominant města. Najdete ho v areálu šroubáren a drátoven, který tu byl založen už v roce 1873 a dodnes odkazuje na průmyslovou funkci Libčic. V roce 2010 část areálu koupil architekt Patrik Hoffman, který zchátralý a nevyužívaný brownfield proměnil v průběhu několika let ve společenské centrum města. Objekt jinak slouží pro pořádání výstav, koncertů a filmových představení. V sezoně tu můžete navštívit farmářské trhy. Vychutnáte si výbornou kávu a zákusek, koupíte tu si čerstvou zeleninu, marmelády nebo med od místních farmářů.
Hlaváčková stráň
Stráně a louky hustě pokryté jedním druhem kvetoucích rostlin patří mezi fotograficky velmi oblíbené, ať už jde o sněženky, bledule, koniklece, nebo jiné jarní rostliny. Řepku nepočítáme. Na pravém břehu Vltavy mezi Máslovicemi a Dolánky najdete stráň, která je okouzlující přírodní památkou. Rostou tu desítky trsů silně ohrožených hlaváčků jarních, které svými velkými žlutými květy vytvářejí krásné koberce po celé 250 metrů dlouhé slunné stráni nad pravým břehem Vltavy.
Na Hlaváčkovou stráň vede nejschůdnější cesta z Máslovic. Půjdete po cestě mezi poli, zabočíte do remízku a z něj pak odbočíte na vyjetou lesní cestu. Ukazatele vás dovedou přímo na Hlaváčkovou stráň. Nejkrásnější je v dubnu, když tu stovky trsů hlaváčků vytvářejí nádherné žluté koberce. Jsou tu ale i další zajímavé rostliny. Divoce se tu po skalách a balvanech plazí růžově kvetoucí mateřídouška, roste tu i sytě fialový pilát lékařský.
Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:
