Horkovzdušné balony vznášející se nad kamennými komíny, houbami a hrady, zkrátka krajina jako z pohádky. Přesně tyto výjevy na fotografiích rozhodly o tom, že jsme se s kamarádkou vydaly na několik dní do turecké Kappadocie.
Brzy ráno nás v Göreme vyzvedává minibus. Na silnicích panuje čilý ruch, míjíme auta plná turistů i vozy s naloženými balonovými koši. Ještě za tmy se dostáváme k samotným balonům a sledujeme poslední přípravy před letem. Do koše se vejde dvacet lidí, zabíráme strategickou polohu na kraji, s dobrým výhledem. S prvními nesměle prosvítajícími slunečními paprsky vzlétáme. Kolem nás stoupá jeden balon vedle druhého. V hlavní sezoně se tu vznese 100 až 150 balonů denně. Míříme nad roztodivné skalní útvary. Atmosféra je magická, nikdo nemluví, zvuky vydávají jen hořáky. Přelétáme přes Love Valley, pokračujeme nad vesničkou Uçhisar, kde oblétáme místní hrad, a po více než hodině přistáváme na poli za vesnicí. Připíjíme si šampaňským a čekáme na minivany, které nás zavezou zpět do hotelů.
Kouzelná údolí
Odpoledne se vypravujeme do jednoho z nejkrásnějších údolí plného skalních útvarů připomínajících falické symboly, do Love Valley. Už samotná cesta kolem pečlivě obdělávaných políček plných rajčat, dýní, melounů a vinné révy je úchvatná. A co teprve, když se po prašné cestě dostaneme do liduprázdného údolí. Vychutnáváme si ho plnými doušky, až dostaneme chuť na doušek něčeho osvěžujícího. V malém dřevěném domku se suvenýry sice víno v oficiální nabídce není, ale stačí se zeptat a před námi se objeví skleničky plné výborného místního červeného. Díky lámané angličtině a posunkům se od pana domácího dozvídáme, že by byl ochoten nás sem z hotelu zavézt i na východ slunce.
Cestou zpět z údolí nám zastavují čtyřkolky, průvodci nám nabízejí odvoz na vyhlídku. Ta je sice krásná, ale na rozdíl od údolí, kde jsme téměř nikoho nepotkaly, se to tu turisty doslova hemží. Po chvíli nás průvodci přesvědčují, že se s nimi musíme vydat ještě dál. Vyrážíme tedy do vesničky Çavuşin, kde šplháme k jeskynnímu kostelu svatého Jana Křtitele, který je v Kappadocii jedním z největších a nejstarších. Od něj se naskýtá nádherný výhled do okolí, k čemuž přispívá i počínající západ slunce. Stihneme ještě návštěvu kostelních jeskyní, než se vydáme rozloučit se sluncem na vyhlídku na Rose Valley, kde pozorujeme, jak se mění barevnost okolních skal.
Obě údolí na nás udělala silný dojem, a tak se do nich další den vracíme. Na minutu přesně nás o půl páté ráno vyzvedává majitel obchůdku, kde jsme si předchozí den pochutnaly na víně. Tentokrát nás pohostí výtečnou kávou. Jakmile se začne rozednívat, svým starým vozem nás odváží k Rose Valley, odkud sledujeme vznášející se balony, tentokrát ovšem ze země. Po opojném zážitku se vracíme do Love Valley, kde kolem nás v naprostém klidu pobíhají jen slepice a psi, zatímco turisty zahlédneme a zaslechneme jen tu a tam vysoko nad svými hlavami. Náš ochotný samozvaný průvodce se zdráhá přijmout za své služby jakoukoli odměnu, svá eura mu musíme vyloženě vnutit.
Komíny, věže a holubníky
Další den se autobusem vydáváme do Paşabagu, u kterého se nachází největší koncentrace tzv. fairy chimneys, tedy pohádkových komínů. Vystupujeme v novém turistickém centru obleženém hordami návštěvníků. Při procházce mezi pozoruhodnými komíny se snažíme davům vyhnout, ale moc se nám to nedaří. Nezdržujeme se tu tedy příliš dlouho a raději se vydáváme pěšky zpět do Göreme. Z hlavní cesty uhýbáme na cestičku mezi políčky se zeleninou a révou. Pěšina se pak vine mezi skalními komíny, u nichž nepotkáváme jediného živáčka, až k nádherným skalám připomínajícím svým tvarem houby. Přes vesnici Çavuşin pokračujeme do již známého Rose Valley, které ale mění barvy dle denní doby, takže se neokouká. I tady si užíváme absolutní klid, který oceňujeme především při prohlídce jeskynního chrámu. Další putování mezi políčky nás zavede ke skalám připomínajícím hrad se strážními věžemi. Takový účel také nejspíš v minulosti plnily. Cestou se vyhýbáme několika turistům v koňských sedlech, koneckonců Kappadokie v překladu znamená „země krásných koní“.
Další noc trávíme v jeskynním pokoji ve vesničce Uçhisar. Opět nám to nedá, ani tady neváháme vstát velmi brzy a znovu sledovat balony rejdící nad místním hradem. Pak se z vyhlídky vydáváme na túru do Göreme přes Pigeon Valley (Holubí údolí), které dostalo jméno podle velkého počtu holubníků, což jsou v podstatě díry vytesané do skal. Tady trávíme několik hodin – mezi skalami, políčky, výhledy, skupinkami turistů a také v obchůdku s vítaným občerstvením. V něm si vychutnáváme i pohled na krajinu, která nás tolik okouzlila.
Dobré vědět
- Většina nejznámějších atrakcí je dostupná z městečka Göreme, do kterého se lze dostat z letiště v Nevşehiru nebo Kayseri. Ubytování obvykle nabízí za poplatek zajištění letištního transferu. Využít můžete ale i autobus nebo taxi.
- Nabídka ubytování je bohatá, ceny začínají v přepočtu na 200 Kč za osobu a noc. Doporučuji zvolit ubytování, které nabízí jeskynní pokoje, dají se sehnat od 700 Kč. (Jeskynní obydlí jsou dávná útočiště křesťanů před Araby.)
- Nejnákladnějšími položkami jsou lety balonem (kolem 180 eur, v hlavní sezoně i přes 200 eur), výlety na čtyřkolkách nebo koňském hřbetu.
- Vstupy na další atrakce vám díru do rozpočtu neudělají. Levná je i autobusová doprava, v některých případech se ovšem vyplatí využít taxi. Potraviny, nápoje a jídlo v restauracích se pohybují v podobné cenové úrovni jako u nás.
- Místní chrámy jsou nádherné, stojí za to si je projít.
Co ještě vidět?
- Údolí a nádherný kaňon Ihlara s tyrkysovou řekou a skalními kostely s barevnými freskami. Pokud nemáte vlastní dopravu, lze využít nabídku některé z místních cestovních agentur, většinou spojenou s návštěvou podzemního města Derinkuyu a kláštera v Selime vytesaného ve skále. Vše stojí za to, ale jedná se o turistická místa, kde nebudete sami. Podzemní město v Güzelyurtu je mnohem méně turisticky vytížené!
- Nevynechte krásné jeskynní chrámy v placených muzeích Göreme Open Air Museum a Zelve Open Air Museum.
