Lan-jü neboli Orchidejový ostrov je zcela určitě nejexotičtější destinací, kterou během pobytu na Tchaj-wanu můžete navštívit. Sice se nachází pouhých 90 km jihovýchodně od města Tchaj-tung, na samotném prahu nedozírných vod Tichého oceánu, ale toto tajemné místo se vyznačuje naprosto jedinečným životním stylem, kulturou, tradicemi a smyslem pro čas a prostor.
Hornatý ostrov, který leží blíž k filipínskému souostroví než Tchaj-peji, je vlastně taková velká hrouda vychladlé lávy, která byla kdysi dávno vyvržena ze dna oceánu. Jeho břehy jsou takřka neustále bičovány mohutnými vlnami východního Pacifiku, a tak do tohoto vzdáleného koutu Tchaj-wanu zabloudí jen minimum lodí s turisty. Jejich provoz je navíc omezen jen na letní měsíce. Pokud však právě vy budete mít to štěstí a mořští bohové vám dovolí přistát na sytě zelených březích pohupujících se v průzračných korálových vodách, jen těžko se vám odtud bude vracet do uspěchané civilizace.
Svatební cesta do Lan-jü
Týdenní výlet jsme si s manželkou Pchej-ťie (Peijie) nadělili jako předčasnou svatební cestu, na kterou jsme mohli vyrazit nalehko a bez velkého plánování. Pod obratníkem Raka dubnové teploty málokdy klesají pod třicítku, a tak stačí zabalit do batohu dvě trika, plavky, zarezervovat lístek na trajekt a ubytování. Nočním vlakem přijíždíme do Tchaj-tungu (Taitung), kde rybáři pomalu začínají vykládat svůj noční úlovek. Na trajektu pak strávíme dvě hodiny, než se na horizontu konečně zjevuje pevnina. Čím více se k ní náš malý přívoz přibližuje, tím více vyniká kontrast strmých hor obklopených modrou barvou oceánu, která přirozeně přechází do azurových odstínů oblohy. Tchaj-wan už dávno zmizel za obzor a my si připadáme, jako bychom připlouvali na některý z odlehlých Polynéských ostrovů.
Lan-jü (Lanyu) je od hlavního ostrova Tchaj-wan izolován nejen geograficky, ale dlouho byl od něj odříznut i ekonomicky. To už se však změnilo a dnes je pro místní obyvatele hlavním a jediným zdrojem peněz cestovní ruch. Kromě rybolovu tady totiž prakticky neexistuje průmysl. Během období japonské koloniální nadvlády nad Tchaj-wanem v letech 1895–1945 udělali úředníci z odlehlého ostrova živé muzeum antropologických studií a odřízli ho od všech návštěvníků kromě japonských správců a několika schválených akademiků. Japonce zde později vystřídala armáda, a ostrov tak zůstal izolovaný až do roku 1967!
Do té doby byli jedinými obyvateli Taoové a i dnes Lan-jü nabízí téměř ideální podmínky pro cestovatele, kteří hledají neobvyklou destinaci téměř nezkaženou masovou turistikou. Jedinou kaňkou na kráse tohoto idylického ostrova tak může být přítomnost skládky jaderného odpadu, kterou zde postavila tchajwanská vláda v 80. letech. Dodneška je jablkem sváru mezi ostrovany a pevninou a také důvodem, proč jsou místní obyvatelé nepříliš otevření návštěvníkům.
Kolem ostrova vede 37,5 km dlouhá okružní cesta, která kopíruje pobřeží. Mezi osadami Chung-tchou (Hongtou) a Je-jin (Yeyin) pak klikatá silnice s překrásnými výhledy nakrátko protíná vnitrozemí ostrova. Všech šest vesnic na ostrově se nachází podél této okružní silnice, takže je zde nemožné zabloudit. Auto tu vlastní jen minimum obyvatel, veřejná doprava takřka neexistuje, a tak jediným rozumným způsobem, jak se po ostrově pohybovat, je pronajatý motocykl. Hned na prvních pár kilometrech si všímáme doslova propastných rozdílů oproti Tchaj-wanu. Okružní silnice je z velké části postavená z hrubých betonových panelů a plná nerovností, které nás nutí zpomalit a vychutnávat si dechberoucí scenérie. Další účastníky provozu míjíme v průměru každý desátý kilometr, avšak volně pohybující se kozy, prasata, slepice a psi na silnici jsou zde zcela běžným koloritem.
Ostrov Taoů
Na ostrově žije asi 3100 Taoů a indicie z jejich mytologie i z lingvistických studií ukazují, že se sem před 800 lety přeplavili z filipínských Batanských ostrovů. Jednou z jejich největších zajímavostí jsou unikátní tradiční rybářské kánoe tatala. Ty se nevyrábějí z jednoho kmene stromu, ale jsou složeny z 27 kusů vyřezaných z chlebovníkového dřeva, spojených pouze pomocí kolíků a ratanu. Po dokončení stavby se lodě vyzdobí vzory s lidskými postavami, vlnami a sluncem. Tradičně se používají pouze tři barvy – červená, černá a bílá – získané z přírodních zdrojů, především zeminy, mořských mušlí a uhlí. Stavba člunů vyžaduje až několik let práce a společné úsilí celého klanu. Spouštění hotové kánoe na vodu je provázeno starodávným rituálem a oslavami. Pro lid Tao je stavba lodi posvátným posláním a přechodovým rituálem; její vlastnictví s sebou nese nejen velkou zodpovědnost, ale zároveň zajišťuje značný společenský status.
Tradiční kánoe jsou často zaparkovány na pobřeží v okolí vesnic, a tak se i my vydáváme po jejich stopách. Kvůli extrémnímu horku jsou pláže během dne doslova místem duchů a o pláži Man-tchou (Mantou) to platí dvojnásob. Jejímu jižnímu okraji dominuje osamocená skála, uvnitř které podle místních legend sídlí duše zemřelých obyvatel Lan-jü. Možná i díky tomu sdílíme dlouhou písečnou pláž jen s několika divokými kozami a desítkou tradičních kánoí.
Nacházíme zde čluny různých velikostí, od jednočlenných až po ty, které vyžadují desetičlennou posádku. Linie lodí vyrovnaných v exotické krajině mají svůj neobyčejný půvab. Vnější trupy kánoí jsou opracované do těch nejmenších detailů a vyzdobené motivy a legendami sahajícími až do starověku. Na žádné přídi pak nesmí chybět zaoblené „mořské oko“, které tradičně chrání námořníky a pomáhá jim při lovu ryb.
Na lovu létajících ryb
Podvodní svět Lan-jü je stejně pestrobarevný jako ten pozemský. Díky teplému mořskému proudu Kurošio překypují jeho vody životem a mohou se pochlubit jedněmi z nejzajímavějších korálových útesů na Tchaj-wanu. Během ponorů v okolí ostrova můžete kromě běžných korálových ryb často vidět i několik druhů žraloků, manty obrovské nebo spoustu mořských hadů dorůstajících až do úctyhodné délky dvou metrů. S čím jsme se však doposud nikde v Asii nesetkali, byly monumentální podmořské jeskyně a lávové podloží oceánu zvrásněné temnými a hlubokými puklinami, mezi kterými se líně vznášejí obrovské želvy.
Kolem čtvrté hodiny odpoledne začíná pláž pomalu ožívat. Z okolních obydlí se sem postupně trousí skupinky dětí, vesele se cákají ve vodě a dovádějí s početnou zvířenou pobíhající všude okolo. Dospělá část populace ostrova na okraji pláže rozdělává ohně a připravuje do dáli vonící vepřové maso a v popelu pečené sladké brambory. Při západu slunce spouští místní několik kánoí na vodu a za povzbuzujícího zpěvu hlavního lodivoda obratně manévrují mezi nebezpečně vypadajícími útesy na volnou hladinu. S odcházejícím dnem se nebe zbarvuje do odstínů rudé barvy a v posledních paprscích světla někde v dáli na horizontu rozeznáváme třítisícové hřebeny hor ostrova Tchaj-wan.
S panem Wu, majitelem našeho penzionu, se vydáváme na lov létajících ryb, zdejších posvátných tvorů. Jsme vyzbrojeni síťkou na motýly. V nočních hodinách, kdy jsou pro rybolov nejvhodnější podmínky, vyplouváme na moře směrem k ostrůvku Siao Lan-jü (Xiao Lanyu), kolem kterého se údajně nacházejí ta nejbohatší loviště. Po necelé půlhodině plavby vypínáme motor a zapínáme mohutné lampy zavěšené okolo našeho člunu, které ozařují moře okolo nás do vzdálenosti několika metrů. Instrukce od kapitána jsou jednoduché: „Sledujte ryby plující podél lodi, a když vyskočí nad hladinu, chyťte je do síťky.“ Vypadá to jednoduše, ale třicet centimetrů dlouhé rybky jsou neuvěřitelně mrštné a kvůli lomu světla pod hladinou člověk do poslední chvíle neví, kdy a kde vyletí nad vodu. Výsledkem prvních pár minut našeho snažení tak je jedna malá mřenka a člun i jeho osazenstvo kompletně promočené šplíchající slanou vodou. Po dvou hodinách snažení, a hlavně neuvěřitelné legrace se však přesto vracíme nazpět do přístavu patřičně pyšní na naši kořist patnácti ryb. Taoistický kalendář v období rybolovu paradoxně zakazuje veškerou konzumaci ulovených ryb, a tak, abychom na ostrov neseslali rozzuřené bohy, předáváme veškerý úlovek majiteli lodě.
Cestou domů nám pan Wu vysvětluje, že místní obyvatelé, byť křesťanského vyznání, stále pevně věří v mnoho mocných duchů a démonů obývajících jejich kousek pevniny a díky tomu je jejich komunita velmi silně ovlivněna mnohými, pro nás nepochopitelnými příkazy a tabu.
Bijící srdce milenců
Lan-jü může za svůj exotický vzhled děkovat vulkanické minulosti. Majestátnost horsko-oceánské scenérie Lan-jü pak ještě více umocňuje množství nápadných skalních útvarů, které při projížďce kolem pobřeží budete potkávat takřka na každém kroku. Mnoho z nich obdařili místní vypravěči nápaditými pověstmi a jmény: Skalisko dvou lvů, Dračí kámen, Princeznin útes, Sedící stařec, Hlava indiána a mnoho dalších. Za vizuálně nejpřesvědčivější však považujeme Jeskyni milenců a Bitevní loď. Tento útes, vzdálený několik set metrů od pobřeží, má skalnaté hroty připomínající dělové věže a místní obyvatelé turistům rádi vyprávějí historku, jak skálu během druhé světové války ostřelovala japonská loď, kterou si pozorovatelé spletli s americkým námořním plavidlem. Jeskyně milenců pak představuje obrovskou díru vymletou do ztuhlé lávy běsnícím mořem a častými tajfuny. Vlny neúnavně narážející do strmých útesů jsou nejen nádhernou ukázkou síly přírody, ale též zdrojem hlubokého dunění příboje, který připomíná bití srdcí dvou milenců.
Dalším z míst, kde stojí za to se na chvíli zastavit, je Ťi-cha-ža Že-man (Ji-kara Reman), pět navzájem propojených jeskyní, které najdete na nejsevernějším výběžku ostrova. V minulosti se zde scházela komunita Tao a každá ze slují měla podle legend jiný význam. V jedné se skladovaly zásoby, druhá sloužila k zápasům sumó a o páté z nich se traduje, že byla domovem zlých duchů, a tak sem měli přístup pouze dospělí muži. Těmto pověrám učinili přítrž až křesťanští misionáři, kteří jeskyně vysvětili na presbyteriánský kostel, takže se z děr plných zlých duchů rázem stalo jedno z nejposvátnějších míst na ostrově. Ať už jsou legendy o příšerách a strašidlech pravdivé, nebo ne, mohutný portál s dřevěným křížem, kde namísto varhan vyhrává svůj koncert mohutný příliv oceánu, oplývá opravdu zvláštním kouzlem.
Klikatá cesta k majáku
Objevování všech úžasných skal, kamenů a tajných zákoutí nám zabralo takřka celý poslední den pobytu na Lan-jü, avšak zlatý hřeb byl teprve před námi. V podvečerních hodinách vyrážíme vstříc nejstrmější silnici na ostrově. Na severním výběžku ostrova, 216 metrů nad Pacifikem, stojí nejvýše položený maják Tchaj-wanu. Cesta k němu je neuvěřitelně klikatá a strmá a náš prastarý skútr musí bojovat o každý vystoupaný metr. Obloha nad Tchaj-wanem na západě nabírá dramatických odstínů a zážitek z tohoto místa ještě umocňují výhledy do propasti hluboko pod námi.
Na výhledy stavíme takřka v každé zákrutě a k majáku přijíždíme až s posledními paprsky světla. Během čekání na hvězdy přemýšlíme, jak se liší cestování po Lan-jü od našeho domovského Tchaj-wanu. Pobyt zde vás především donutí zpomalit tempo. Neexistuje tu žádný noční život ani zázemí pro turisty. Jediný obchod na ostrově i většina restaurací zavírají hned po západu slunce. Ostrov vás tak sám od sebe donutí přizpůsobit se rytmu přírody a užít si jeho odlehlost a prostotu.
Zastávka na Zeleném ostrově
Některé zpáteční trajekty nakrátko zastavují na nedalekém ostrově Lü-tao (Ludao), a tak se na poslední chvíli rozhodujeme využít možnosti, která se naskytla, a strávit zde alespoň dva dny. Lü-tao neboli Zelený ostrov je na první pohled podobný svému 70 kilometrů vzdálenému sousedovi, avšak při hlubším prozkoumání zde najdete řadu odlišných maličkostí. Rozlohou je Lü-tao poloviční, ale bohatě to vynahrazuje kombinací bohatých tropických pralesů, strohé sopečné krajiny a překvapivé politické historie. Vyhlášené horké prameny a korálové útesy sem navíc každoročně přilákají mnoho tchajwanských návštěvníků, takže zde oproti jeho ospalému sousedovi panuje dovolenková atmosféra vzdáleně připomínající destinace jihovýchodní Asie.
Pomalá projížďka na skútru po 14km okružní silnici je zážitkem sama o sobě. Krátce poté, co obkroužíme severozápadní cíp ostrova a mineme elegantní maják postavený před sto lety Japonci, stavíme u „Kulturního parku lidských práv“. Obrovský komplex někdejšího vězení odhaluje temnou minulost ostrova a je prvním památníkem věnovaným lidským právům vztyčeným na asijském kontinentu. V období stanného práva na Tchaj-wanu v letech 1949 až 1987 byly na Zelený ostrov odvezeny tisíce politických vězňů, kteří zde vykonávali těžké práce a podrobovali se myšlenkové reformě. Nejvýraznějším prvkem parku je pevnost s vysokým stupněm ostrahy, která nese ironický název Rajská vila. Miniaturní cely, které muselo sdílet deset i více vězňů, jsou velmi spartánské. I pro dnešního návštěvníka je to velmi ponuré místo a pohled na dobové fotografie mužů, kteří zde byli vězněni, působí strašidelně.
Cestou zpět nás zastihuje náhlá bouřka, ukrýváme se v portálu nedaleké jeskyně. Z dálky působí přívětivě, ale navzdory malebné pláži a koberci divokých květin, který k ní vede, je to další místo spojené s neblahou historií ostrova. Podle dobových svědectví se tu konaly popravy a právě zde byli zpopelňováni vězni. I po tolika letech je ve vzduchu cítit podivná atmosféra.
I po dešti zůstává nebe temné a od oceánu vane vichr připomínající tajfun. V kombinaci s vodní tříští vytváří miniaturní projektily, které bombardují kůži jak létající jehly. Při procházce kolem temných lávových útesů si tak najednou připadáme jako na Islandu. Necháváme se zlákat nenápadnou odbočkou k „Malé Velké zdi“. Zvlněná stezka vedoucí po hřebeni vysokého útesu s několika vyhlídkovými pavilonky skutečně vzdáleně připomíná Velkou čínskou zeď. Na jejím konci se naskýtá jeden z nejznámějších výhledů na ostrově. Záliv Chaj-cchan-pching (Haicanping) vznikl erozí mohutného sopečného kráteru a na jeho vzdáleném konci lze spatřit dva slavné skalní útvary – Šípkovou Růženku a Pekingského psíka. Obrys psíka vyžaduje dobrou představivost a nám připomíná spíše nosorožce rochnícího se ve vodě. Šípková Růženka je naopak velmi dobře rozpoznatelná.
Unikátní slané termály
Ostrov Lü-tao je vedle podhůří sopky Vesuv a japonského ostrova Kjúšú jedním ze tří míst na Zemi, kde se můžete vykoupat v termálních pramenech se slanou vodou. Koupel v pramenech Čao-ži (Zhaori; Ranní slunce) je nejen balzám pro tělo, ale i pro duši. Areál lázní je rozdělen na dvě části, a to na soubor moderních bazénů, jejichž teplota je regulována, a na soubor tří kruhových kamenných nádrží, které leží v rovině přílivu a jsou obklopeny rozeklanými skalami. Teplota vody v této části je řízena výhradně geotermálním teplem z hlubin země a přílivem a odlivem, který bazény dvakrát denně zaplavuje. A samozřejmě i ostrým tropickým sluncem. Nejlepší doba pro relaxaci v horké vodě nastává v nočních hodinách – pod hvězdnou oblohou za tónů šumění větru a blízkého vlnobití. Teplota u zdroje pramene dosahuje 90 stupňů, takže si tu dokonce můžete po noční meditaci přichystat snídani. Po takovém zážitku budete tchajwanské ostrovy ve východním Pacifiku opouštět jen velmi neradi…
Dobré vědět
- Cesta vlakem z Tchaj-peje do města Tchaj-tung trvá pět až šest hodin. Odtud je to 20 minut taxíkem do přístavu Fu-kang (Fugang), z něhož se dostanete na oba ostrovy. Malý trajekt odplouvá každý den brzy ráno – na vzdálenější Lan-jü jen mezi dubnem a říjnem, ostrov Lü-tao je možné navštívit celoročně. Plavba je nechvalně známá mohutnými vlnami. Pokud se chcete vyhnout mořské nemoci, využijte leteckého spojení mezi Tchaj-pejí, Tchaj-tungem a ostrovy. Kvůli nestabilnímu počasí však musíte počítat s častým rušením letů.
- Pro zajištění ubytování a dopravy po ostrově Lan-jü budete potřebovat alespoň základní znalost čínštiny, nejsou tu příliš běžné ani rezervace ubytování přes internet. Z tohoto pohledu je vhodnější sousední Lü-tao, kde jsou na turisty připraveni o něco lépe.
Posvátné létající ryby
- Podle lidové slovesnosti kmene Tao byl kdysi dávno oheň ukraden podivnými lidmi s kozí hlavou. Ti žili v jeskyních hluboko pod ostrovem a objevil je náhodou až jeden mladý lovec, když se mu v útesech zjevil dlouhý tunel vedoucí hluboko do podzemí. Kozí lid ho na oplátku za ukradený oheň naučil, jak chytat létající ryby a v jakém ročním období.
- Létající ryby, na ostrově nazývané alibangbang, jsou považovány za posvátné, doslova za dar z nebes, a proto je i taoistický kalendář rozdělen podle výskytu létajících ryb na čtyři období – čas na stavbu lodi, čas na přivolání létajících ryb, čas na lov a čas na sušení ryb.
- Nejvýznamnější oslavou lidu Tao je Ža-jon (Rayon) – každoroční svátek létajících ryb. Na jaře, kdy začíná hlavní sezona rybolovu, migrují tito tvorové v obrovských hejnech oceánským proudem směrem na sever. V tu dobu si místní lovci na sebe obléknou tradiční rituální oděv: bederní roušku, brnění z ratanu a kuželovitou přilbu pobitou stříbrnými mincemi – a vydávají se na moře.
- Prastaré přilby, které pokrývají celou hlavu, mají jen malé štěrbiny pro oči a v dávných dobách se vyráběly ze stříbra španělských mincí získaných obchodem s obyvateli Batanes a záchranou z potopených lodí. V minulosti je rybáři nosili na moře, avšak dnes jsou k vidění pouze ve výjimečné dny během oslav začátku rybolovu.
Lidé Tao a jejich tabu
Dnes je naprostá většina Taoů křesťanského vyznání, ale život na ostrově je stále silně ovlivněn tradiční vírou v panteon bohů. Celá komunita je velmi homogenní, řízená radou starších. Běžný život se nese v duchu mnoha pravidel. Před návštěvou ostrova je vhodné se seznámit s některými tabu:
- Nedotýkejte se tradičních kánoí a nevstupujte do nich, to mohou jen muži kmene Tao.
- Nefotografujte místní.
- Nefotografujte tradiční domy ani do nich nevstupujte.
- Na odpočinkové pavilony vstupujte jen na základě povolení a bez bot.
- Nikdy nefoťte rybáře a nepřibližujte se k nim, když vystupují na břeh. Neptejte se jich, co dělají, při lovu by jim to přineslo smůlu.
- Na pláže nebo do přístavů nepřinášejte pomeranče ani je nedávejte jako dárek. Místní věří, že je to prokletí, které odežene ryby od ostrova.
- Nebojte se navštívit Lan-jü, ale snažte se pochopit tradiční kulturu a způsob života místních lidí.
Další ostrovní perly
- Pescadorské ostrovy (Pcheng-chu Čchun-tao; Penghu Qundao, 127 km2) tvoří 90 krásných ostrovů. Nacházejí se zde jedny z nejlepších písečných pláží a unikátní čedičové útesy.
- Souostroví Ma-cu (Mazu Liedao, 29,6 km2) je známé svými krásnými pobřežními městy, ve kterých si budete připadat jako ve Středomoří.
- Dva ostrovy Ťin-men (Jinmen n. Kinmen, 153 km2) leží pouhých 1800 metrů od pobřeží pevninské Číny. Největším lákadlem jsou zachovalé vesnice jihočínské provincie Fu-ťien (Fujien) a vojenská zařízení z dob studené války.
- Miniaturní Siao-liou-čchiou (Xiaoliuqiu, 6,8 km2) je známý křišťálově čistým mořem, které obývají karety obrovské. Na souši je pak plný unikátních skalních útvarů.
