Skoro půl roku trvala naše (nedobrovolná) zastávka ve třetí největší zemi Afriky. Našimi průvodci při jejím poznávání byli místní, kteří se mnohdy s rozpaky snažili splnit naše přání poznat skutečný život běžných lidí. Ve chvíli, kdy se jim to dařilo nejvíce, uváděli naopak do rozpaků oni nás, protože málokde na světě jsme narazili na tak milé a bezelstné obyvatele jako v této zemi na Nilu.
Hlavním městem Súdánu, země s takřka padesáti miliony obyvatel, pomezí arabského světa a subsaharské Afriky, je pro okolní svět Chartúm, pro Súdánce je to Omdurmán a pro obyvatele obou měst je to Bahrí (či také Chartúmsever). Uprostřed toho všeho, v místě soutoku Modrého a Bílého Nilu, se nachází skutečná perla, a sice ostrov Tuti. Ačkoliv právě tady se rodí Nil, kroky turistů sem nikdy nevedou a my můžeme cestovat v čase a pozorovat běžný život Súdánců nedotčených ruchem nedaleké aglomerace. Domky z nepálených cihel pravidelně pohlcují deště, díky kterým je místní půda mimořádně úrodná. Dvojice rybářů sedících na břehu má nahozeno současně do Modrého a Bílého Nilu, k tomu pokuřují šíšu a okřiknou nás, když chceme strčit ruku do vody, protože řeka je plná krokodýlů. Nebýt jejich varování, mohli jsme skončit všelijak a poznámka o tom, že řeka dává těm, kteří ji respektují, a bere těm, co ji ignorují, se ukazuje více než trefná.
Zatímco na Tuti jako by se čas zastavil, ve městě je Nil místem, kolem kterého doslova tepe život. V době súdánského léta je koryto řeky plné až po břeh, naopak v době zimy se posune o dobrých několik desítek metrů, čímž vznikne improvizovaná pláž. Na ní se prakticky okamžitě objevují plastové židličky obsazené místními, kteří si při pití kávy máchají nohy ve vodě a s mobilem v ruce fotí sebe a všechno kolem. Mladíci pokuřují zvláštní zelený tabák nahrazující alkohol a na hlavách mají teplé kulichy, protože je přece období zimy a „ve světě“ se v zimě nosí pokrývka hlavy. Při 37 stupních Celsia je to odvážné tvrzení, ale jak nám řekl jeden místní, Súdánci o počasí neuvažují ve stupních, ale v termínech „hot, very hot, bloody hot“, přičemž víme, že dnes to na „vedro k zalknutí“ spíše nevypadá.
Dočasná promenáda je také místem venčení psů. Zábava pro arabský Chartúm zcela netradiční, ale o to více odpovídající vlivu globalizace. Zatímco ještě do nedávna byl pes vnímán jako nečisté zvíře a spojení „psí život“ nacházelo v Súdánu doslova pravou podstatu, dnes je u mladých lidí populární psího kamaráda mít, chodit s ním na procházky, cvičit a společně se fotit. Zážitek s klukem, který nám nadšeně ukazuje, co jeho čtyřnohý přítel už umí, a vzpomínka na to, jak se před pár dny snažila jiná dvojice odchytit štěňata, protože měla hlad, nás utvrzuje v tom, že soudobý Súdán prochází výraznou proměnou.
Nuba wrestling
Sedíme v klimatizované kavárně a od jejího majitele se nám dostává rady, že nejlepší způsob, jak poznat súdánskou kulturu, je vyrazit na tradiční núbijský zápas. Dostáváme k ruce mladého kluka, který nám má pomoci najít místo, kde se každý pátek odpoledne tato tradiční zábava odehrává. Sedáme do auta, vybaveni navigací a doprovodem, který přesně ví, kam jedeme, abychom po hodině a půl zjistili, že podle GPS navigace se od místa určení spíše vzdalujeme a dříve sebevědomý muž raději nechává bloudění na nás. Chartúm je centrem súdánského nuba wrestlingu s jediným oficiálním stadionem v zemi, nicméně akce se odehrává na prašném prostranství opodál. Zatímco mladí kluci lezou na nedaleký vodojem, který nabízí dokonalý přehled o ploše pod nimi, starší muži vybaveni obligátními plastovými židličkami si sedají kolem improvizovaného kruhu a přijímají mezi sebou sázky na jednotlivé zápasníky. Princip boje je jednoduchý. Dvojice bosých mladíků oblečených do těsných šortek a tílek stojí proti sobě s cílem dostat soupeřovy lopatky, trup či zadek na zem, aniž by mu byl uštědřen kopanec, úder pěstí či nenápadné, ale o to efektivnější potažení za oblečení. Každý z bojovníků má svého trenéra, pobíhajícího v zámezí a hecujícího střídavě sebe a svého svěřence. Duel je omezen čtyřminutovým časovým intervalem a na jeho regulérní průběh dohlíží rozhodčí, který současně dbá na to, aby nedocházelo ke zbytečným průtahům. Koukáme na to, jak padající těla víří všudypřítomný prach, a neubráníme se údivu, když vítěz klání poraženému podává ruku, či ho dokonce vysazuje na svá ramena, aby mu vzdal svůj hold. Atmosféru lidové zábavy umocňují prodavači drobného občerstvení, kteří nabízejí divákům oříšky, a výběrčí vstupného ve výši několika desítek korun či, chcete-li, stovek novosúdánských liber. Fandí se všem a hlavním cílem je pobavit se, přičemž během krátké doby se ukazuje, že vedle zápasníků jsme zdrojem veselí i my dva, což nám vynese vedle místa v první řadě také zájem mladého kluka mluvícího anglicky, který nám zprostředkovává poněkud temné pozadí tohoto národního fenoménu.
Historie núbijského zápasu se váže k regionu Jižního Kordofánu, jehož obyvatelé, žijící v pohoří Núba, vedli dlouhodobé střety s převážně arabizovaným Chartúmem. Výsledkem ostrých sporů byla násilná arabizace šířící se z centra, při které zemřelo minimálně sto tisíc lidí a několik set tisíc jich bylo nuceno opustit své domovy. Núbijské kmeny čelící násilné centralizaci se vzdaly řady svých rituálů, nicméně zálibu v zápasení si uchovaly, a ačkoliv dnes už mladíci nezápolí nazí, jako tomu bývalo dříve, tak alespoň svá vysportovaná těla pokrývají vrstvou prachu, což byl v minulosti jediný způsob zahalování. V důsledku pohybu obyvatel se wrestling rozšířil na území celého Súdánu a jeho současným centrem je paradoxně právě Chartúm, kde dokonce existuje několik klubů sdružených do wrestlingové asociace. Jejich členové sní o cestě na olympijské hry, k čemuž měla pomoci i spolupráce s Japonskem, jež sice prozatím kýžený výsledek nepřinesla, ale není všem dnům konec.
Se západem slunce končí i dnešní turnaj. Všichni se pomalu zvedají a my máme před sebou cestu zpět do plně zařízeného pronajatého bytu, ve kterém ovšem chybí jakékoliv vybavení kuchyně, a my tak vaříme v ešusech.
Na velbloudím trhu
Je před námi další den, který tentokrát na doporučení budeme trávit ve společnosti zvířat. Sedáme do auta a vyrážíme na západní okraj Omdurmánu, kde se nachází největší velbloudí trh v celé zemi. Po cestě nám na silnici upadne z podvozku olejová vana, ale tomu se vzhledem ke kvalitě silnic nelze divit. Spíš se tím vysvětluje situace, proč všude kolem cest jsou stojící auta, jejichž majitelé je ponechali napospas vlastnímu osudu.
Stále se zvyšující počet koz, oslů, krav a konečně i velbloudů je známkou toho, že se skutečně blížíme na místo, kam směřují obchodníci z celé země. Zaparkujeme mezi dodávkami a vzápětí se k nám přitočí postarší muž v bílé galábíji, aby se nám pochlubil svým zbožím. Jeho cesta sem vedla podobně jako u většiny dalších obchodníků ze západosúdánského Dárfúru a svou obchodní příležitost vidí u dvojice bělochů, kteří ani při nejlepší vůli nemohou nic koupit. Aby nás trochu nalomil a ukázal dobrou vůli s námi uzavřít oboustranně výhodný obchod, vede nás k velbloudici a posunky naznačuje, že její mléko můžeme ochutnat přímo ze struku. Říct jasné „NE“ by bylo neuctivé, takže bereme do ruky foťáky, postupně se vzdalujeme a posunky naznačujeme, že se snažíme do záběru dostat právě onu velbloudici, až se konečně ocitáme přímo uprostřed súku. K našim uším doléhají vzrušené hlasy místních dohadujících se pravděpodobně o ceně toho kterého kusu a všude kolem nás polehávají či postávají velbloudi, kteří mají levou přední nohu v koleni ohnutou a svázanou, aby nemohli utéct. Z vlastních zkušeností víme, že velbloud není zrovna nejinteligentnější zvíře, takže se nedivíme tomu, že jejich majitelé činí preventivní opatření, která mají zabránit útěku tohoto movitého majetku.
Vzduch je prodchnutý prachem, pískem, spalujícím sluncem a pachem velbloudích výkalů a my jen s úžasem pozorujeme, jak v praxi obchod probíhá. Muži vzrušeně diskutují o ceně začínající zpravidla na 800 USD a šplhající se vysoko k tisícům podle toho, o jaký kus se jedná. Z perspektivy Evropana znalého možná tak velbloudí karavany je až překvapující, jak komplexní využití toto zvíře může mít. Zatímco kmeny na východě země žijící nomádským způsobem života využívají velbloudy k přepravě z místa na místo, význam mají tato hospodářská zvířata také coby zdroj masa, jehož konzumaci se v Súdánu jen obtížně vyhnete. Stejně tak se zpracovává velbloudí mléko, které v kombinaci s černou kávou vytváří na povrchu nápoje mastná oka a jehož signifikantní chuť nám na dlouho utkvěla na jazyku. V arabském světě mají velkou tradici také velbloudí dostihy, které se těší oblibě zejména v zemích Perského zálivu. Organizátoři soutěží či přímo vlastníci závodních kusů často navštěvují právě vyhlášený súdánský súk, aby zde rozšířili svou stáj.
Obchod s velbloudy je vnímán více než pragmaticky, takže poté, co se prodávající a kupující domluví na ceně, následuje přesun zvířete do místa určení. Ti, kteří sem přijeli s vidinou, že si pořídí maximálně jeden kus, jsou vybaveni toyotami, jejichž kola se po naložení zvířete propadnou hluboko do písku. Pro ty, kteří nakupují ve velkém, jsou připraveny jeřáby Catepillar, které zvedají jeden kus za druhým pomocí speciálních popruhů a přemísťují je ve velkém dál. Ať už k novému majiteli, nebo na súk v Egyptě.
Den pomalu končí, v očích nás štípe prach a jazyk se nám lepí na patro. Až tady člověk doopravdy pochopí, jaké výhody má nošení tradiční galábíje či dlouhých šátků a že úplně nejlepší je přes den být ve stínu a ožít až se západem slunce. Přesně tak to totiž lidé v Súdánu dělají.
Nakupování bez karet
Pokud jste nuceni pobývat někde jinde, než jste plánovali, musíte začít řešit věci každodenní potřeby. V zemi, na kterou byly donedávna uvaleny mezinárodní ekonomické sankce, je přístup ke zboží ještě trochu komplikovanější, zvláště zjistíte-li, že žádná z mezinárodních platebních karet není v celé zemi přijímána z důvodu odstřižení země od platebního systému SWIFT. Tuhle skutečnost si v praxi ověříme bezprostředně poté, co v Afra Mallu, prvním nákupním centru v zemi, jsou všechny naše karty odmítnuty, a nám nezbývá než od této chvíle spoléhat na hotovost. V Súdánu to znamená, že musíte peněženku vyměnit za batoh, protože nejvyšší súdánská bankovka ve výši 1000 liber má v přepočtu hodnotu kolem 50 Kč.
Moderní Afra Mall, v němž převážně nakupují cizinci, je plný restaurací, obchodů, v jeho útrobách se dokonce nachází ledová plocha (nefunkční) a vlastně přesně odpovídá tomu, jaká se soudobá súdánská společnost snaží být. Trendy, stále připojená na levný internet, pochutnávající si na kávě v kelímku a cheesecaku, který na vás číhá ve vitríně zbrusu nové kavárny. Dívky tady uvidíte v džínech a s ledabyle přehozenými šátky přes vlasy, kluci mají kalhoty končící těsně nad kotníky a barevné košile.
Afra Mall je však jen jednou půlkou toho, jak běžní Súdánci žijí. Tu pravou podstatu súdánské každodennosti uvidíte na tradičním súku, z nichž ten nejznámější je v Omdurmánu. Súk je organizovaný stejně jako všude v arabském světě, kdy sekci s domácími mazlíčky v podobě andulek a králíků střídají prodejci koření, pneumatik a vybavení pro domácnost. Narážíme taky na kluky, kteří v rukou svírají igelitové pytlíky, ze kterých čichají lepidlo, což je jejich jediná náplň dne, a my víme, že mnozí z nich se nedožijí dospělosti. Díky našemu průvodci si však uvědomíme jeden podstatný rys povahy Súdánců. Zatímco my na Západě jsme netrpěliví a věčně spěchající, Súdánci jsou toho pravým opakem. Výstižně to shrnul náš přítel, kterému jsme nabídli italské cigarety z dovozu pro zkrácení (domněle) dlouhé chvíle. Odmítl je se slovy: „Já jsem Súdánec a náš národ je zrozený k čekání, stejně jako naše země.“ Nic lépe nevystihuje podstatu této země a jejích lidí než právě tato věta.
Dobré vědět
- Do země je v případě individuální turistiky nutné získat vízum, k jehož vyřízení je třeba dodat zvací dopis. Ten vám může zprostředkovat třeba hotel zdarma výměnou za ubytování v délce několika nocí. Počítejte s tím, že cena jedné noci se snídaní se v Chartúmu pohybuje kolem 70 USD/noc na osobu.
- V zemi se nedá platit kartami VISA a Mastercard a je nutné mít u sebe dostatečnou hotovost, ideálně v dolarech, kterou lze směnit jak v bankách, tak na černém trhu. Kurz je srovnatelný a na černém trhu mnohdy výhodnější, což je dáno tím, že jej využívají i státní úředníci či policisté.
- V zemi už sice oficiálně neplatí pro cizince prohibice, ale většina policistů o tom neví a pravidelně vás kontrolují.
