Málokoho by napadlo, že by se tradice karnevalu naplno uchytila i v Africe. Největší karnevalový rej se koná v zapomenuté zemičce Guinea-Bissau. Bývalou portugalskou kolonii v západní Africe omývají vlny Guinejského zálivu. Je to na první pohled ospalý kout světa, ale v období karnevalu se tu slaví jako nikde jinde v Africe. Naplno a divoce za zvuků bubnů i s kanystry palmového vína.
Úvodní den karnevalu na první pohled nevypadal nadějně. Celé hlavní město bylo vylidněné, jako po vymření. Ze zkušenosti už vím, že když se někde něco zajímavého děje, už několik dnů nic nefunguje. Zavřeny jsou úřady, pošta, ale i restaurace. A asi nejtvrdším oříškem je najít pokoj v jakémkoliv hotelu, tady se běžně moc turistů během roku nevyskytuje. Jediné, co je nonstop otevřeno, jsou bary s importovaným portugalským pivem. Až v podvečer se situace změnila a začaly se rojit první skupiny zvědavců.
Zahájení karnevalu se koná obvykle na tučný čtvrtek.
Masopustní rej pak trvá celých pět dnů, jen první den je nácvikem na velkolepé průvody. Z postranních ulic se trousili první teenageři s velkými papírovými maskami draků a ďáblů, z kterých šel až strach, a centrum města obsadily tisíce dychtivých diváků i účastníků. Město vypadalo, že se celá země sešla na velkém mejdanu.
Skupinky mladých lidí ještě dolaďují svoje masky. Ta nejhezčí získá obdiv a také slušnou finanční odměnu. Většina obrovitých masek se vyrábí jednoduchým kašírováním, použitím papíru, lepidla nebo klihu. Tady, v Africe, se meze fantazii nekladou. Nejvíce vítězí draci a tajemné existence ze záhrobí, ale také to může být plachetnice, papež s doprovodem, mávající prezident, krokodýl nebo cokoliv ze současnosti. Jak jsem se dozvěděl, výroba takové masky může trvat i celý měsíc. Každý rok se jedná o jedinečné a originální umělecké dílo.
Sprosté slovo pomáhá
„Kde máš povolení?“ udeřilo na mě několik policistů, kteří se kolem mě shlukli během rozjíždějícího se karnevalu. Byl jsem ihned zatčen, na fotografování, a k tomu s velkou kamerou jsou v Africe velice hákliví. Obzvláště když už se staví tribuna pro prezidenta. Ujelo mi jen tak mimoděk jedno slovo, které se ve slušné společnosti neříká, a to „kur..“. Situace se hned změnila. Velitel policistů se se zájmem zeptal: „Ty mluvíš rusky?“ Pokýval jsem a ledy roztály. Důstojník mi hrdě vypravoval o studiu vojenské školy v bývalém Leningradě v tehdejším Sovětském svazu. Lahev vodky v kanceláři vytvořila příjemné okamžiky a dokonale přiblížila karnevalové veselí. Byl jsem odvezen džípem s novými kamarády k ministrovi vnitra. Poznal jsem i ministra školství, nechyběl ani ministr turistiky. Všichni mě srdečně objímali a já získal hrst povolení s velkými barevnými razítky, čímž jsem se stal nedotknutelným. A pak, že se prý nehodí ruština pro cestování. Guinea-Bissau budovala socialismus, a tak většina vzdělaných elit prošla školami ve východním bloku. Jinak úřední řečí je portugalština, ovšem většina obyvatel, a především ti při pobřeží, mluví kreolštinou, tedy mixem portugalštiny a místních jazyků. Angličtinu tu opravdu nehledejte.
Země se představuje
Největší oslavy propukají až třetí den karnevalu. Pátek je vyhrazen dětem a jejich nápadům. Ulice už od časného rána zaplňují lidé a všude okolo se rojí masky, ale i tanečníci v tradičních krojích. Za mohutného bubnování se k radosti všech diváků objevuje maska matky karnevalu na chůdách, která vede celý průvod. V těsném závěsu za ní už vyjíždějí první alegorické vozy a tradiční i kmenové masky, které představují celou zemi a její tradice. V průvodu nechybějí obyvatelé odlehlých Bissagoských ostrovů (Arquipélago dos Bijagós). Muži mají často jen bederní roušku a čepici zdobenou peřím nebo rohy. Dívčí skupiny s velkou energií předvádějí zběsilé kreace. Není neobvyklé vidět v podstatě nahé ostrovanky, které mají jen slaměné nebo rákosové sukénky. Nahota k tropům patří a právě zmiňované Bissagoské ostrovy jsou odlehlým koutem světa, kde ještě fungují tradice předků.
Největším překvapením na maskách v průvodu bylo zjištění, že nejoblíbenější dekorací je i jeden z českých výrobků, a to čepice zvaná „zmijovka“, nezaměnitelná s ničím jiným. Ale to už vzrušeně procesí za hlasitého pískání píšťal a vášnivého skandování diváků pokračuje dál. Zuřiví bojovníci s kopím se divoce zubí a snaží se různými skřeky a grimasami zaujmout. Jiní tančící dávají svému výkonu maximum, až upadají do transu. Organizátoři je hbitě polévají kbelíky s vodou. Když některé z masek v zápalu tance a zábavy občas podniknou výpad mezi diváky, dav se ihned rozprchává na všechny strany.
Velkolepé představení je zakončeno koncerty a hladoví účastníci se vrhají na stánky s pečenými banány, kasavou, bagetami plněnými rybičkami nebo majonézou. Nechybějí ani sladkosti, pomeranče, ananas, buráky. Nebo kozí špízy! Je to snad jediné období v roce, kdy se dá sehnat i za tmy něco na zub. Ale město se neukládá ke spánku, bary hučí zábavou až do rána, stejně jako se baví méně majetné skupinky, které popíjejí po ulicích města palmové víno jen tak, z barelu. A užívají si to až do východu slunce, ještě v poledne pospávají zmožení účastníci, kam se člověk podívá.
Původ tradice
Asi každého napadne otázka, kde se vzal karneval a proč je tak populární právě tady. V sousedním Senegalu nebo Guineji nic takového neznají. Odpověď je jednoduchá: tradice přišla s koloniálními pány a uchytila se dokonale, přestože většina obyvatel jsou muslimové. Koloniální vládci země se měnili, jejich nechvalně proslulý lov a obchod s otroky ale pokračovaly po staletí. V jisté podobě karneval slavili jen kreolové na pobřežních obchodních stanicích. Jak rostla v první polovině 20. století touha po nezávislosti, karneval začal představovat politické hnutí. Stát zasáhl. Nastaly zákazy masek a nařízení týkající se kostýmů – obojí často parodovalo portugalskou koloniální vládu. Taneční vystoupení a další zábava potřebovaly jeden čas i speciální licenci. Maska tak začala symbolizovat svobodu proti útlaku.
Později, po získání samostatnosti, se z karnevalu vytvořila pevná tradice napříč všemi etniky. Nikdo místní nad tím vlastně už ani nepřemýšlí. Lepší je bavit se. A tak se slaví se stejným zápalem i v dalších bývalých portugalských koloniích na Kapverdách, v Mosambiku i Angole.
Závěr veselí
Poslední den je věnován volné zábavě. Přicházejí především mladí lidé v barevných tričkách s kytarami, bubínky a dalšími nástroji. Zábava jede naplno, kapely vyhrávají na všech prostranstvích, přibývají různé kostýmy a občas se objeví některá ze včerejších masek. Zaujalo mě, kolik mladíků se tento den převléká za ženy. Často na první pohled není jasné, jestli je to jen maska, nebo skutečnost. Velmi zajímavým doplňkem jsou dobrovolníky rozdávané prezervativy, ty často končí jako nezvyklé náušnice. Být v Bissau v období karnevalu znamená užít si město plnými doušky.
Jak zažít africký karneval
- Dostat se do Guineje-Bissau z Evropy je možné letecky se společností TAP. Jen ceny letenek odrazují, a tak mnozí volí cestu do senegalského Dakaru a zbytek cesty po zemi.
- Platební karty uznává jen několik nejdražších hotelů. Údajně v hlavním městě Bissau občas funguje i bankomat.
- V Bissau je i několik hotelů, restaurací a barů.
- Místní se stravují na ulici, kde zdejší „mamá“ vybalí kolem oběda hrnce a vaří nejčastěji ryby s rýží. Pouliční prodavači nabízejí i bagety s různými náplněmi.
A kromě karnevalu?
Chudá zemědělská země nabízí spíše poklidný vesnický život, ostrovy, pláže a mangrovníkové lesy.
Bissau – srdce země
V hlavním městě je k vidění katedrála, etnografické muzeum, opuštěný prezidentský palác, pevnost Sao José da Amura, kde je muzeum. Další atrakcí je ospalý přístav, kde kotví několik nákladních lodí a pirogy odvážející cestující na Bissagoské ostrovy.
Bissagoské ostrovy
Největší atrakce země. Z 88 ostrovů je osídleno pouze 23. Vyrostlo tu i několik resortů, které se specializují na rybáře. Zdejší vody jsou vyhlášeným rájem, loví se tu třeba dravé barakudy pověstné větší velikostí. Další zajímavostí je zdejší matriarchální kult vládkyň. Ty řídí muže a v kontrastu s naší kulturou si také vybírají své manžele. Ostrovy byly v roce 1996 vyhlášeny biosférickou rezervací UNESCO.
Ostrov Orango
Jedinečný národní park na Bissagoských ostrovech, kde díky výjimečnému a jedinému ekohotelu je možné se vydat pozorovat svět mokřadů a mangrovů. Největším unikátem je zdejší populace hrochů, kteří z brakických lagun plynule proplouvají do mořských vod.
Bafata
Ospalé město, které díky mnohým koloniálním budovám připomíná časy portugalských kolonizátorů. Narodil se tu také revolucionář Amílcar Gabral, který bojoval za nezávislost země. Okolní kokosové plantáže stejně jako lesy jsou útočištěm množství opic.
Cacheu
Město v ústí řeky Cacheu mělo vždy strategickou polohu. Vodní spojnice v okolním labyrintu kanálů byla také cestou do vnitrozemí a byla rovněž ideálním překladištěm pro otroky už v 16. století. Byla zde postavena portugalská pevnost. Další atrakcí je řemeslný trh nebo také turistika na pirogách v okolní spleti mangrovových bažin.
Výroba palmového vína
V tropické Africe, Asii, ale také Americe je oblíbeným nápojem palmové víno. Pije ho vlastně dobrá polovina světa. Jeho výroba je prostá. Stačí vyšplhat do koruny palmy, naříznout květenství a do připevněné nádoby začne stékat sladká míza. Ta už v okamžiku odběru fermentuje a za dvě hodiny je k dispozici aromatické, sladké víno. Pokud se nechá nápoj kvasit déle, je silnější a kyselejší. Někdy se nařezává jen kůra palem a míza se získává i odsud, jen chuť je trpká, a tak mnozí preferují víno z koruny stromů. K jeho sběru se nejčastěji sběrači zaměřují na kokosové palmy, ale i datlovníky. Z každého stromu se dá získat za den až litr a půl oblíbeného nápoje.
