Pluckley budí strach i zvědavost. Nejstrašidelnější vesnice Británie ukrývala i shakespearovský unikát
Obklopena krásnou krajinou plnou ovocných sadů a rozlehlých pastvin působí jako dokonalý obraz poklidného anglického venkova. Za touto idylickou kulisou se však skrývá vesnice, která je považovaná za nejstrašidelnější obec v Británii. Kromě děsivých historek má však Pluckley také významnou vazbu na dílo Williama Shakespeara.
Vesnice, která leží v anglickém hrabství Kent, byla poprvé písemně zmíněna už v roce 1086 v rozsáhlém soupisu majetku a obyvatelstva, známém jako Domesday Book. Její historie je pak spojena především s významným šlechtickým rodem Deringů, jejichž hlavním sídlem byl Surrenden Manor nedaleko Pluckley.
Nejvýznamnějším členem této rodiny byl politik, starožitník a vášnivý sběratel rukopisů, sir Edward Dering (1598–1644). Právě na jeho panství byl v roce 1844 nalezen takzvaný Deringův rukopis, který je vůbec nejstarším rukopisným přepisem divadelní hry Williama Shakespeara (1564–1616).
Jedná se o upravenou verzi jeho hry Jindřich IV., jejíž dvě části byly spojeny do jedné. Zkrácenou verzi hry zapsal okolo roku 1613 buď přímo Dering, nebo někdo z jeho okolí a podle odborníků měla sloužit pro rodinná nebo amatérská divadelní představení.
Vesnice, kde straší
I přes tento unikát je Pluckley známé především z jiného důvodu. Vesnice je totiž považována za tu vůbec nejstrašidelnější v celé Británii. A pod tímto označením se dokonce v roce 1989 objevila v záznamech Guinnessovy knihy rekordů.
Říká se, že se ve vesnici vyskytuje dvanáct (možná třináct až čtrnáct) duchů, kteří se pravidelně objevují. Ať už se jedná o ducha Červené dámy z rodu Deringů, která straší na hřbitově kostela sv. Mikuláše, o visící tělo učitele v uličce Dicky Buss’s Lane, o ducha plukovníka, který se oběsil v Park Woodu, nebo o ducha muže, kterého zavalila hliněná zeď a jenž se utopil v cihelně.
Starý kostel
Okolím vesnice údajně také projíždí přízračný kočár s koňmi a u kostela se pak pravidelně zjevuje bílý pes. Potkat ale můžete také paní z Rose Court (Růžového útesu), o které se říká, že se v zoufalství nad milostným trojúhelníkem otrávila, nebo Bílou dámu, jež byla údajně pohřbena v sedmi rakvích a dubovém sarkofágu a která dodnes straší v kostele sv. Mikuláše.
Ať už budete mít na duchy štěstí, nebo ne, při návštěvě vesnice určitě nevynechejte právě kostel sv. Mikuláše ze 13. až 14. století, v jehož hlavní lodi se nacházejí pamětní desky věnované členům rodiny Deringů, které všechny vyrobil v 30. letech 17. století sám sir Edward Dering.
Osud Deringova rukopisu
Bývalé sídlo rodu, Surrenden Manor, bohužel v 50. letech minulého století vyhořelo a dnes z něj zbyla jen část hospodářských budov využívaných k soukromým účelům. Projít se ale můžete po jeho okolí. Ani samotný Deringův rukopis už nicméně na panství ani v Pluckley nenajdete. Ten totiž na konci 19. století získal americký sběratel Henry Clay Folger, který jej věnoval dnešní Folgerově knihovně ve Washingtonu, kde se nachází dodnes.
V okolí Pluckley se nicméně můžete také vydat do místních starých lesů, které byly rovněž součástí panství rodu Deringů, a za návštěvu stojí i středověká zemědělská usedlost Elvey Farm z roku 1496. Ta zahrnuje komplex stájí a hospodářských budov a v současné době byla z části přeměněna na luxusní venkovské ubytování.
