Nejpodivuhodnější palác světa postavil pošťák. Kameny na něj sbíral 33 let
Je duben 1879, když Ferdinand Cheval, tehdy třiačtyřicetiletý venkovský pošťák, narazí během své obchůzky nedaleko francouzského Lyonu na podivný kámen. Natolik ho ohromí, že se rozhodne sbírat další a postavit z nich palác. Práce potrvají celých třiatřicet let a výsledek bude natolik ohromující, že se v architektonickém světě stane naprostým unikátem.
„Zakopl jsem o kámen, kvůli kterému jsem málem upadl: chtěl jsem vědět, co to je. Byl tak podivně tvarovaný, že jsem si ho strčil do kapsy, abych si ho mohl v klidu prohlédnout. Následujícího dne jsem se vrátil na stejné místo; našel jsem tam kameny ještě krásnější. Řekl jsem si: když příroda chce vytvářet sochy, já budu zedničit a věnovat se architektuře,“ zapsal si Ferdinand Cheval do svého deníku.
Joseph Ferdinand Cheval se narodil 19. dubna v roce 1836 v Charmes-sur-l’Herbasse, malé vesničce nedaleko Hauterives jižně od Lyonu. Pocházel z poměrně chudé rolnické rodiny a velmi brzy začal pracovat se svým otcem. Jeho školní docházka tak byla velmi omezená. Do školy nastoupil v šesti letech a opustil ji už ve dvanácti.
Naprostý samouk
Stal se pekařským učněm a na několik let odešel za prací z domova, než se vrátil do své vesnice, kde se stal venkovským pošťákem. Dvakrát se oženil a měl celkem tři děti. Ani jedno ho však nepřežilo. Zejména ho pak zasáhla smrt nejstarší dcery Alice, jíž později věnoval velkou část své tvorby.
Na svém paláci nazvaném Palais Idéal (Ideální palác) začal pracovat jako opravdový samouk a budoval ho zcela sám od roku 1879. Po dobu třiatřiceti let sbíral kameny a kamínky během obchůzek s poštou, a tak postupně na zeleninové zahradě vznikal prapodivný palác inspirovaný přírodou, pohlednicemi a prvními ilustrovanými časopisy, které roznášel.
Palác, který tak mísí architektonické prvky ze všech kontinentů, nebyl určený k obývání, měl pouze doplňovat bujnou zahradu a být obývaný neobvyklou faunou, kterou Cheval ztvárnil desítkami soch – chobotnicí, laní, kajmanem, slonem, pelikánem, medvědem, ptáky, ale také obry, vílami nebo mytologickými postavami.
Obdiv surrealistů
Cheval práce dokončil v roce 1912. „Poté, co jsem ve věku sedmdesáti sedmi let a po třiatřiceti letech vytrvalé práce dokončil svůj palác snů, našel jsem v sobě ještě dost odvahy, abych se pustil do stavby své hrobky na farním hřbitově. I tam jsem strávil osm let tvrdé práce. Měl jsem štěstí, že mi zdraví dovolilo dokončit tuto hrobku nazvanou Hrobka ticha a nekonečného odpočinku ve věku 86 let,“ zapsal si Cheval. Hrobka leží zhruba kilometr od vesnice Hauterives.
Celý palác měří dvanáct metrů na výšku a šestadvacet metrů na délku. Cheval jednotlivé díly spojoval vápnem, maltou, cementem, ale i kovovými výztuhami. Monument, který se dnes řadí mezi ukázky takzvaného naivního umění, si získal značný věhlas mezi kubisty i surrealisty.
Obdivovali ho malíři Pablo Picasso nebo Max Ernst a také básník a prozaik André Breton. V roce 1969 ho spisovatel a tehdejší francouzský ministr kultury André Malraux, navzdory nesouhlasu svých spolupracovníků, nechal zařadit mezi kulturní památky.
Palác po Chevalově smrti převzaly jeho vnučky a později odprodaly obci Hauterives, která je od roku 1994 jeho vlastníkem. Monument najdete uprostřed obce nedaleko radnice, je otevřený každý den od 9.30, v letních měsících od 9 hodin.
