Ikona modernismu nad mořem. Francouzskou vilu E-1027 pojí příběh lásky, zrady i vraždy
Název slavné vily E-1027, která se vypíná na skalnatém pobřeží francouzské Riviéry v Roquebrune-Cap-Martin a vznikla jako hnízdo lásky, v sobě schovává šifru. Za písmenem a číslicemi se ukrývají jména architektky a jejího partnera – Eileen Grayové a Jeana Badoviciho. Původem irská autorka vilu postavila v letech 1926 až 1929 a její dílo dnes patří k vrcholům modernistické architektury. Příběh samotné vily je však nanejvýš turbulentní.
Spalující slunce se tady neúprosně opírá do vyprahlých skalisek a ohlušující cvrkání cikád periodicky přerušuje jen šumění azurového moře a také občasné skřípění projíždějícího vlaku. Tady se zastavil čas. Ale nejen ten. Romantická atmosféra opuštěného koutu francouzské Riviéry učarovala před sto lety i designérce Eileen Grayové. A to natolik, že na místě postavila vilu, která se stala architektonickým pojmem.
Historie vily E-1027 se začala psát v roce 1925, kdy Grayová se svým partnerem původem z Rumunska, architektem a šéfredaktorem magazínu Architecture vivante (Živá architektura), Jeanem Badovicim objevili pozemek u moře v Roquebrune-Cap-Martin. Obec ležící na Azurovém pobřeží mezi Monakem a Mentonem byla už v tehdejší době vyhledávaným letoviskem i díky tomu, že byla od roku 1869 dostupná po železnici.
Společný manifest
Oba partneři sdíleli stejnou vizi architektury, která měla být podle nich zaměřená na jednotlivce. Badovici proto svou partnerku, jež se do té doby věnovala převážně nábytkářskému designu, povzbudil k tomu, aby novou vilu sama navrhla. Grayová se pustila do práce, a tak přesně před sto lety začala vznikat E-1027, která byla dokončena v roce 1929. Stala se nejen manifestem inovativního přístupu obou partnerů, ale i komplexním dílem, jež modernitou, pohodlím a elegancí propojilo architekturu s designem.
Název vily E-1027, která měla být útočištěm obou milenců a jejímž majitelem byl od počátku Badovici, je zkratkou složenou z iniciál: E jako Eileen, 10 jako desáté písmeno francouzské abecedy J (pro Jean), 2 jako B (Badovici) a 7 jako G (Grayová).
Jedná se také o jednu z prvních betonových staveb, která uplatňuje pět bodů moderní architektury definovaných slavným, švýcarsko-francouzským průkopníkem moderní architektury Le Corbusierem: sloupy, střešní terasa, volný půdorys, pásová okna a volné průčelí.
Vrchol avantgardy
Vila E-1027 se tak stala vrcholem tehdejší avantgardy a zároveň nejslavnějším dílem Eileen Grayové, která později na dlouhá desetiletí upadla do zapomnění. Budova, jež reagovala na potřeby majitele a sloužila k jeho potěšení, se dokonale přizpůsobuje terénu, na němž stojí jako jakási loď v přístavu.
A nejen to – vše v budově totiž připomíná plavbu! Na zábradlí terasy je zavěšené záchranné kolo a celkový tvar vily, její uspořádání, a dokonce i nábytek, připomínají nehybnou plavbu – paluba, kajuty s malým nábytkem včetně zásuvek, které jsou navrženy tak, aby se při silném vlnobití neotevíraly. A také barvy odrážejí okolní prostředí: modrá na straně moře, okrová na straně pevniny, stejně jako přírodní skály a kamenné zdi podpírající terasy.
Le Corbusierova „zrada“
Na rozdíl od tehdejších moderních architektů ale pracovala Grayová s mnohem větší lehkostí, byla jemnější a hravější. Pro Le Corbusiera zřejmě až příliš. Když zde v letech 1938 a 1939 pobýval jako host Badoviciho, který se mezitím s Grayovou rozešel, namaloval na stěny hrubé a křiklavé nástěnné malby.
„Jak zachycuje jedna fotografie, činil tak nahý. Zdálo se, že ho uráží, že žena může vytvořit tak skvělé modernistické dílo, a tak jako pes močící na území, prosadil svou nadvládu,“ připomíná list The Guardian. Grayová se s jeho malbami nedokázala smířit a zuřila. Považovala je za zradu a projev vandalismu. Malby však stěny domu zdobí dodnes a spolu s vilou jsou chráněny jako kulturní památka.
Le Corbusier si v těsné blízkosti vily později dokonce koupil pozemek, na němž si postavil vlastní útočiště, dřevěnou chatu nad mořem – Le Cabanon –, v níž v roce 1965 zemřel. Chata je od roku 2016 zapsána na Seznamu světového dědictví UNESCO jako jeden z objektů v rámci série sedmnácti Le Corbusierových staveb ve více zemích.
Pochmurný osud vily
Osud samotné vily E-1027 byl v následných desetiletích dost turbulentní. Badovici vilu obýval až do své smrti v roce 1956. V roce 1960 ji na doporučení Le Corbusiera zakoupila Marie-Louise Schelbertová, která ji v roce 1974 prodala svému lékaři Peteru Kägimu. Ponechala si nicméně právo na její užívání až do své smrti v roce 1982. Kägi, který byl údajně drogově závislý a podle všeho měl později značné finanční problémy, vilu nijak neudržoval a v roce 1991 dokonce rozprodal nábytek navržený Grayovou v aukci. Lékař byl v roce 1996 ve vile zavražděn, patrně svým zahradníkem právě kvůli sporům o peníze. Dům zůstal opuštěný, chátral a následně ho ještě obsadili squatteři, kteří jej vážně poškodili.
V roce 1999 odkoupil vilu E-1027 francouzský stát a pozvolna se pustil do její rekonstrukce. První fáze obnovy však vyvolala silnou kritiku ze strany odborníků. Upozorňovali například na to, že došlo k dispozičním změnám oproti původnímu stavu, k nahrazení mnohých prvků moderními výrobky nebo že nebyla dodržena původní barevnost interiéru.
Otevření veřejnosti
V roce 2014 se proto přistoupilo k nové fázi rekonstrukce, kterou převzala nezisková organizace Cap Moderne, jež byla pověřena obnovit vilu do její původní podoby z roku 1929. Restaurátoři vycházeli z historických fotografií, plánů i archivních materiálů. Postupně se podařilo opravit poškozené části domu a obnovit interiér, včetně pořízení přesných kopií nábytku.
Vila byla v roce 2021 otevřena veřejnosti. Navštívit ji můžete pouze po předchozí rezervaci na webových stránkách organizace Cap Moderne. Prohlídku vily E-1027 dokonce zařadil průvodce Lonely Planet mezi doporučené cestovatelské zážitky pro rok 2026.
Eileen Grayová, která se hlásila k bisexualitě, ale nikdy se neangažovala v žádném feministickém hnutí, se architektuře i designu věnovala celý život. Tvořila na Azurovém pobřeží, ale po druhé světové válce téměř upadla v zapomnění. Zemřela v Paříži v roce 1976 ve věku 98 let.
