Podzemní nebe Nového Zélandu: Ojedinělý úkaz v jeskyních můžou vidět jen ti, kdo mlčí
Vypadají jako miliony hvězd ukryté hluboko pod zemí, které celý prostor halí do modrozelené barvy. Tato „nebeská tělesa“ v jeskyni Waitomo Glowworm na Novém Zélandu jsou však dokonale živá, ale vidět je může jen ten, kdo v podzemí mlčí.
Jeskyně Waitomo, které se nacházejí na Severním ostrově Nového Zélandu, se začaly formovat už před třiceti miliony let. Jedná se o rozsáhlý krasový systém plný vápencových chodeb a síní, ale známé jsou především tím, že jsou domovem velkého množství světlušek druhu Arachnocampa luminosa.
Larvy tohoto druhu, který se vyskytuje výhradně na Novém Zélandu, vydávají díky bioluminiscenci modrozelené světlo. Tímto způsobem k sobě lákají hmyz, který pak uvězní v tenkých, lepkavých vláknech. Čím větší má larva hlad, tím více svítí.
Naprosté ticho
Má to ale jeden háček. Larvy jsou velmi citlivé na hluk a světlo. Pokud jsou vyrušeny, přestanou na dlouhou dobu svítit. Z tohoto důvodu nesmějí návštěvníci, kterých do jeskyní ročně zavítá na půl milionu, mluvit. A ze stejného důvodu jim také není dovoleno používat blesk.
O existenci jeskyní Waitomo, jejichž název v maorštině znamená „voda protékající otvorem“, věděli místní Maorové po celá staletí. Detailně je ale prozkoumal až v roce 1887 maorský náčelník Tane Tinorau, kterého doprovodil anglický zeměměřič Fred Mace. Oba muži si tehdy postavili vor z lněných stonků, na němž vpluli do jeskyně v místě, kde potok mizel pod zemí.
Svítící červíci
Jejich prvním objevem byla právě jeskyně s nesčetnými drobnými jasnými světélky, která pokrývala její strop. Když jejich oči přivykly tmě a zjistili, že se ve skutečnosti jedná o světélkující larvy, začali jeskyni říkat Glowworm (z anglického glow – svítící a worm – červík).
V roce 1889 Tane Tinorau jeskyni otevřel návštěvníkům. Jejich počet ale prudce rostl, a tak je se svou ženou Huti začal provádět za malý poplatek. Pro tehdejší koloniální vládu byl ale nárůst počtu návštěvníků zřejmě až moc prudký. Obávala se, že neřízený turismus by mohl křehký ekosystém jeskyní zničit. V roce 1906 tak nad nimi převzala správu, kterou si udržela téměř po celé 20. století. Tedy i v době, kdy už Nový Zéland dávno nebyl britskou kolonií.
Návrat k původním majitelům
Pozemky byly potomkům původních majitelů vráceny až téměř o sto let později. „V roce 1989 byly pozemky a jeskyně vráceny potomkům původních majitelů. Mnoho zaměstnanců, kteří dnes v jeskyních pracují, jsou přímými potomky náčelníka Tane Tinoraua a jeho ženy Huti,“ uvádí oficiální web jeskyní Waitomo.
Návštěvníci dnes mohou jeskyně v omezených skupinách prozkoumat na loďkách, které se v tichosti plaví podzemními prostory. Část prostor je také přístupná pěšky po upravených stezkách.
