Orkneje: Nenápadně nápadné ostrovy na okraji nehostinného Severního moře

Poloha ostrovů je totiž zasadila do samého srdce námořní neolitické civilizace, která sahala od Skandinávie až po jižní Anglii. O jejich důležitosti svědčí i to, že zde stojí několik staveb, které o více než tisíc let předběhly známý Stonehenge nebo další starověké památky! Po většinu své historie byly ostrovy také ceněnou obchodní základnou norské říše. Vikingové zde zanechali svou stopu, a to jak doslova, když svoje tajuplné runy tesali do kamenných staveb svých předchůdců, tak také kulturně. I dnes je mnoho místních názvů odvozeno ze staroseverštiny a orknejská vlajka vám může vzdáleně připomínat tu norskou, stačilo jen nahradit bílou barvu odstínem žluté.

Ostrov zvaný Pevnina

Hlavní ostrov Orknejí se trochu matoucím způsobem nazývá Mainland, tedy Pevnina. Pro někoho je to pouhý malý ostrov, pro jeho obyvatele nicméně skutečný kus pevniny. Tedy alespoň v porovnání s těmi malými ostrůvky, které jej obklopují. Ačkoli je západní část Pevniny po obvodu zvrásněna rozeklanými útesy, vnitrozemí je poměrně rovinaté a rozčleněné do úhledných zemědělských pozemků a pastvin pro hojná stáda ovcí, jejichž populace hravě převyšuje tu lidskou.

Populace Orknejí čítá asi 20 000 lidí, kteří obývají 20 ostrovů, oddělujících Atlantský oceán a Severní moře | Zdroj: Martin Hájek

Hlavní město Orknejí, Kirkwall, připomíná spíše větší vesnici někde na Skotské vysočině. V jeho ulicích mimo letní sezonu bloumá jen pramálo turistů a místní štamgasti znuděně posedávají s pintou tmavého piva před starou hospodou. Je zde vlastně k vidění jen několik středověkých domů, zbytky biskupského paláce, všudypřítomný obchod s tradiční sladkostí fudge a suvenýry s lochneskou příšerou, která nějak doplavala až sem, na daleký sever. V samotném středu města se však tyčí monumentální katedrála svatého Magnuse, postavená v románském slohu stejnými kameníky jako slavná katedrála v severoanglickém Durhamu. Tento chrám, pamatující téměř devět století, je mým nejoblíbenějším kostelem ve Skotsku. Zvenku strohá stavba z červeného pískovce je uvnitř napěchovaná bizarními a fascinujícími detaily, například místem posledního odpočinku polárníka Johna Rae, jehož náhrobek vypadá, jako by si zde slavný objevitel jen na chvíli zdřímnul. Stěny hlavní lodi lemují náhrobní kameny a na každém z nich jsou vytesány připomínky smrtelnosti: lebka a zkřížené kosti, rakev, přesýpací hodiny nebo lopata, kterou používal hrobník.

Rozbíječ lebek

Na celém souostroví najdeme pouhá dvě města. Již zmiňovaný Kirkwall je branou pro ty, kteří sem přilétají ze vzdálených skotských měst. Naproti tomu rušný přístav Stromness slouží jako přestupní stanice pro trajekty mezi pevninským Skotskem a dalšími orknejskými ostrovy. Vzhled tohoto přístavního města nezapře dávné námořnické kořeny. Chladné kamenné domy s pestrobarevnými dveřmi přiléhají těsně k malému přístavu, kde z několika zakotvených člunů rybáři právě vykládají bohatý úlovek. V současnosti je Stromness ospalé městečko, ale ještě v 19. století byl jedním z nejrušnějších přístavů severu, odkud vyplouvaly velké velrybářské lodě do Hudsonova zálivu.

Stromness je dnes ospalé městečko, ale v ještě v 19. století bylo jedním z nejrušnějších přístavů v Británii | Zdroj: Martin Hájek

Mořští vlci si nazpět kromě cenného nákladu často přiváželi i indiánské nevěsty až z daleké Kanady. Ubytovávám se v hostinci Ferry Inn, který si představuji jako starou krčmu s piráty z románu Poklad na ostrově; s letitým nábytkem, námořními mapami a černobílými fotografiemi lodí pověšenými na začouzených stěnách. Na Orknejích jsem začátkem jara, a proto si velmi intenzivně užívám nejen slunečné dny a dokonalé západy slunce, ale i nečekaná krupobití a časté husté mlhy. Není proto lepšího zakončení dne než přemítat nad prožitým dnem u vyhřátého krbu s čerstvými mořskými plody na talíři, lahví vikinského piva Skull Splitter („Rozbíječ lebek“) a výhledem na přístav, který právě bičují silné poryvy ledového větru a vysoké vlny.

Toulky po Liverpoolu, Manchesteru a dalších koutech severozápadní Anglie

Evropa

Egypt severu

Jedním z nejcharakterističtějších rysů Orknejí jsou fascinující pozůstatky z pradávných dob. Těch je zde roztroušeno několik stovek a pokrývají časový rozsah od neolitických osad až po pozůstatky vikinských hodovních síní. Asi právě proto si Orkneje vysloužily pojmenování „Egypt severu“. Archeologové zde objevili důkazy osídlení starší než 8500 let, a jak se dozvídám od místního průvodce, „když na Orknejích otočíte ten správný kámen, pak pod ním dost možná objevíte novou hrobku nebo vesničku“. Zdejší půda totiž ještě nevydala všechny své poklady.

Orknejané jsou hrdí na své bohaté dědictví z neolitu, doby železné, vikinské i válečných časů | Zdroj: Martin Hájek

Někdy však ani není třeba práce badatelů a stačí jen trochu štěstí, tak jako v roce 1850, kdy silná vichřice strhla několik písečných dun podél zálivu Skaill a odhalila úžasně zachovalou vesnici Skara Brae z doby kamenné. Archeologové datují stáří této osady na neuvěřitelných 5100 let! To znamená, že ještě dávno před tím, než byla započata stavba prvních egyptských pyramid, vytěžili a opracovali pradávní obyvatelé Orknejí tisíce tun pískovce a dopravili jej několik kilometrů na travnatý výběžek na břehu moře, kde se na více než 600 let usadili. S nádhernými výhledy na okolní krajinu byla jejich práce dokonalá. Stačí se jen na hodinku projít okolo Skara Brae, abych si představil, jak musela být zdejší podzemní vesnička útulným útočištěm před severskou zimou. Kamenná obydlí ve tvaru kosočtverce jsou propojená krytými chodbami a tisknou se k sobě těsně tak, aby v chmurných zimách nepřišla ani troška vzácného tepla nazmar. Obytné prostory byly vybaveny nejen kamennými ohništi, ale i postelemi a skříněmi, kde rodiny vystavovaly své nejcennější předměty. I po tisíciletích vypadají domy, jako by z nich obyvatelé právě odešli někam na lov ryb do blízkého zálivu.

První kamenné kruhy

Dá se říci, že jsou Orkneje místem, kde se zrodila britská kultura, a proto je při přemítání nad jejich důležitostí dobré zapomenout na zažité geografické standardy a prostě obrátit mapu Británie vzhůru nohama. Možná že je dnes Anglie středobodem této ostrovní země, ale před 5000 lety to bylo právě ono nenápadné souostroví, odkud se šířily nové myšlenky a technologie, které jsou pro tuto dobu charakteristické. Proto není žádným překvapením, že právě zde začaly vznikat první kamenné kruhy henges. Ten úplně nejstarší dochovaný z nich, Stones of Stenness, stojí jen pár kilometrů od Skara Brae a svou velkolepostí a bezchybným umístěním v krajině ve mně zanechává mnohem více emocí než jeho známější a mladší kolega Stonehenge.

Stones of Stenness jsou pozůstatkem kamenného kruhu, který pochází z doby nejméně 3100 let před naším letopočtem | Zdroj: Martin Hájek

Ze štíhlých monolitů Stenness vyzařuje nepopsatelná energie, která je ještě znásobena faktem, že široko daleko není ani živáčka a k tisíce let starým kamenům je možné se nejen přiblížit, ale i se jich dotýkat.

Ráj pro milovníky whisky aneb Výšlap po palírnách skotského ostrova Isle of Islay

Evropa

Válečné hroby i naděje

Kromě vikinského dědictví a prehistorických památek jsou Orkneje známé také díky roli, kterou sehrály ve vojenské historii 20. století. Srdce souostroví tvoří rozlehlý přírodní přístav Scapa Flow, který byl během obou světových válek důležitou základnou britského Královského námořnictva. S příchodem první světové války zde Britové v úzkých průlivech záměrně potopili stovky starých lodí, které měly zabránit nepříteli v přístupu do přístavu. I dnes, více než sto let od konce války, připomínají rezavějící trupy, vyčnívající varovně nad hladinu, důležitost tohoto místa v dějinách moderní Evropy. Na počátku druhé světové války nicméně objevila německá ponorka mezeru v obraně na pohled neprostupné a podařilo se jí potopit důležitou bitevní loď HMS Royal Oak, kde zahynulo přes 800 britských mužů. První lord admirality Winston Churchill musel proto jen několik týdnů předtím, než se stal válečným premiérem, přijít s plánem na vybudování spolehlivějších betonových bariér. Ty byly dokončeny až několik dní po konci války, a tak tyto mohutné pobřežní zdi využívají pouze turisté jako snadnou spojnici mezi několika ostrovy.

Orknejské pobřeží je plné strmých útesů, tajemných jeskyní a divokých zátok | Zdroj: Martin Hájek

Ovšem asi tou nejzajímavější orknejskou připomínkou druhé světové války je Italská kaple. Při pohledu zvenčí vypadá jako pěkný vesnický kostelík, ale když jej obejdu zezadu, zjišťuji, že se ve skutečnosti jedná o dvě prefabrikované armádní boudy z vlnitého plechu s půlkruhovou střechou. Budovy původně sloužily jako ubytovny italských válečných zajatců, kteří se v tomto bohem zapomenutém koutě Skotska podíleli na stavbě Churchillových bariér. Zajatci po čase dostali povolení postavit si vlastní kapli a ve svém volném čase ji vyzdobili do posledního detailu, přičemž na stavbu použili všechen dostupný materiál, jaký se jim podařilo v okolí ukořistit. Éterická Madona nad hlavním oltářem tak vychází z malého obrazu, který si jeden ze zajatců přinesl s sebou do války. Na výrobu brány a lustrů byl použit kovový šrot z potopených lodí a noha od křtitelnice je ve skutečnosti ocelová pružina z tanku obalená betonem. Takovéto s láskou provedené detaily byly pro zajatce symbolem naděje, že i v krutých válečných časech může vzkvétat jemnost a půvab.

Východní hrabství Anglie: kolik pobřeží si ještě vezme moře?

Evropa

Starý muž

Poslední den pobytu na Orknejích přejíždím krátkým trajektem na ostrov Hoy, který je zdaleka nejhornatějším kouskem pevniny široko daleko. Ze zkušeností z předchozích dnů si balím opalovací krém, ale sotva stihnu z dálky zamávat ikonickému, 137 metrů vysokému skalnímu pilíři Old Man of Hoy, snese se na okolí hustá mlha a do přístavu loď připlouvá za nepříjemného mrholení.

Hoy je nejhornatějším kouskem pevniny široko daleko | Zdroj: Martin Hájek

Vydávám se na St John’s Head, který je jedním z nejvyšších útesů v Británii. Po bažinaté náhorní plošině poskakují horští zajíci a pod těžkými dešťovými mraky poletují alky. Na chvíli se odnikud objeví jasně červený záchranářský vrtulník, který ale hned zmizí za útesy. Je to vlastně jediná známka lidské přítomnosti, kterou na ostrově během šesti hodin potkávám. Sedím u srázu a chvíli pozoruji racky hbitě poletující ve vzdušných proudech, na křídlech rovných jako slavná britská stíhačka Spitfire. Západní větry přicházející od oceánu s sebou přináší další těžké mraky, ale to mě nevyvádí z míry. Nevlídné počasí k tomuto místu prostě patří. Cestou zpět alespoň na okamžik přemůže vítr těžká mračna a přede mnou se na pár okamžiků otevře panoráma Pevniny, rozprostírající se jako bledě zelený diamant uprostřed moře. Díky dalekohledu rozeznávám v dáli výrazný travnatý kopec Maeshowe. Neolitická hrobka byla postavena tak, že její vstupní chodba směřuje téměř přesně k místu, kde stojím, respektive odkud první paprsky zimního slunovratu osvětlí místo, kde odpočívají zruční stavitelé z dob před mnoha tisíci lety. To mi dává spoustu podnětů k přemýšlení a vůbec nevadí, že mám boty špinavé a nepromokavá bunda už dávno vzdala svůj boj s okolními živly. Orkneje se prostě zaryjí pod kůži a dokáží okouzlit za jakéhokoliv počasí.

Perly Mainlandu

Největší koncentraci turistických zajímavostí najdete na ostrově Mainland, odkud se můžete dále vydat i do odlehlejších koutů souostroví. Kromě míst popisovaných v textu by vám neměly ujít ještě následující zajímavosti:

• Stezka svatého Magnuse je 58 kilometrů dlouhá, provede vás napříč ostrovem Mainland a cestou představí ty nejunikátnější památky, které Orkneje mohou nabídnout.
• Ness of Brodgar je nejrozsáhlejším orknejským sídlištěm z neolitických dob. Opevněné společenství se rozkládalo na ploše čtyř fotbalových hřišť a jen co by kamenem dohodil stojí i fascinující pohřební mohyla Maeshowe.
• Orlí hrobka je další zajímavá neolitická pobřežní komora, kterou můžete navštívit na ostrově Ronaldsay. Uvnitř kamenné síně objevili archeologové lidské ostatky společně s kostmi mořských orlů, díky kterým si hrobka vysloužila svoje jméno.
• Brough of Birsay jsou ruiny piktské osady a vikinského kostela stojící na stejnojmenném přílivovém ostrově. Díky jeho jedinečné poloze sem mají turisté přístup pouze několik hodin denně. Nezapomeňte se vrátit včas, než příliv uzavře přístup zpět na pevninu!
• Za pozorováním papuchalků se vydejte na ostrov Westray nebo na útesy Marwick Head či Yesnaby. Abyste zahlédli tyto roztomilé mořské ptáky, budete muset překonat strach a naklonit se přes hranu útesu do hlubiny pod vámi.
• Na závěr naskočte na nejkratší leteckou linku na světě, která spojuje orknejské ostrovy Westray a Papa Westray. Devadesát sekund dlouhý let s úchvatnými výhledy na Orknejské ostrovy stojí pouhých 35 liber!

Dobré vědět

• Letní měsíce jsou tím nejlepším obdobím k návštěvě Orknejí: s dlouhými dny, které nikdy nekončí, a soumrakem, který se zde vznáší jen jako bledé přítmí. Díky tomu budete mít dostatek času nejen na poznávání bohaté historie souostroví, ale třeba i na půlnoční turnaj v golfu.
• Na Orkneje se lze dopravit letecky ze Skotska (Edinburgh, Aberdeen, Glasgow) i z několika anglických letišť. Atraktivnější je však plavba trajektem plujícím podél dechberoucích útesů ostrova Hoy. Ten dvakrát denně vyplouvá z přístavu Scrabster.