Na hraně magie, bídy a utrpení zvířat. Hyení muži z Nigérie udržují pradávnou tradici
V ulicích nigerijských měst se občas odehrává znepokojivá scéna: prašnou cestou kráčí skupina mužů, před sebou na řetězech vedou hyeny, po boku mají paviány s náhubky, někdy i hady stočené kolem těla. Bizarní průvod tvoří lidé známí jako Gadawan Kura – hyení muži.
Většinou pocházejí z etnika Hausa a jejich příchod málokdy zůstane bez povšimnutí. Bubny, zpěv, tanec a náznaky magie přitahují davy diváků, v nichž se mísí fascinace se strachem. Hyení muži žijí kočovným způsobem života a putují napříč západní Afrikou. Jejich obživa stojí na pomezí pouličního vystupování, tradiční medicíny a prodeje amuletů či léčivých bylin.
Nejsilnějším prvkem jejich prezentace jsou však vždy zvířata – především hyeny. Ty v mnoha afrických kulturách symbolizují moc, nebezpečí i spojení se světem duchů. Hyena je vnímána jako bytost balancující mezi životem a smrtí, ochránce i posel temných sil. Schopnost ji ovládat přináší respekt, autoritu a určitou formu mystického postavení. Sami hyení muži často tvrdí, že jejich vztah ke zvířatům je posvátný a založený na rituálech, znalosti bylin a tajemstvích, která se v rodinách předávají po generace.
Mystika, nebo boj o přežití?
Za touto zdánlivě exotickou tradicí se ale skrývá mnohem prozaičtější realita. Boj o přežití. V mnoha oblastech Nigérie je chudoba všudypřítomná. Vysoká nezaměstnanost, omezený přístup ke vzdělání a hluboké sociální nerovnosti nutí lidi hledat jakýkoli způsob obživy. Pro některé muže se tak kočovné skupiny s divokými zvířaty stávají nejen zdrojem příjmů, ale i cestou k vlastní identitě a uznání ve společnosti, která jim jinak nenabízí téměř nic. Zvířata mohou být dědictvím po předcích, jindy jsou odchycena ve volné přírodě nebo zakoupena na nelegálním trhu. Jejich výcvik bývá tvrdý a založený na dominanci, strachu i fyzickém násilí, často doplněném o tradiční rituální praktiky.
Z pohledu člověka vyrůstajícího v Evropě či obecně v západním světě je těžké tuto realitu vnímat jinak než jako krutou. Hyeny bývají spoutané řetězy, mnohdy vyhublé a vyčerpané. Paviáni mají náhubky, někdy i odstraněné zuby, aby nepředstavovali hrozbu. Zvířata tráví život v provizorních klecích, bez přirozeného prostředí a pod neustálým tlakem stresu. Ano, jde o týrání zvířat – a to je třeba říci otevřeně. Zároveň je ale nutné chápat širší souvislosti. Pro řadu těchto mužů neexistuje jiná možnost. Nemají vzdělání, alternativní práci ani sociální zázemí, které by jim umožnilo jiný způsob života. Kočování se zvířaty je často rodinné „řemeslo“, v němž se mísí tradice, víra, magie a holá snaha přežít.
Mezi dvěma světy
Během práce jsem si neustále kladl otázku, kde leží hranice mezi dokumentem a souhlasem. Viděl jsem utrpení zvířat, které nelze omlouvat tradicí. Zároveň jsem ale potkával lidi, kteří nemají jinou možnost. Tento vnitřní rozpor je součástí každého snímku – a i důvodem, proč jsem cítil potřebu tenhle příběh vyprávět. Hyení muži tak zůstávají jedním z nejrozporuplnějších fenoménů africké společnosti. Jejich svět je propletený spiritualitou i násilím, tradicí i zoufalstvím. Porozumět jim neznamená ospravedlňovat jejich činy. Znamená to udělat první krok k hledání empatie – nejen vůči zvířatům, která trpí, ale i vůči lidem, kteří jsou často sami oběťmi systému, jenž jim nedal jinou volbu.
- Řetěz jako symbol
Řetězy, obojky a náhubky nejsou jen fyzickým omezením zvířat, ale také symbolem moci. V očích diváků představují důkaz, že člověk dokáže ovládnout bytost považovanou za nebezpečnou a nadpřirozenou. Čím divočejší zvíře, tím větší respekt jeho „pán“ získává.
- Magie, nebo psychologie strachu?
Hyení muži často pracují s představou magie a tajných znalostí. Pro publikum je však klíčovým prvkem především strach – zvířata, která vybočují z běžného světa, narušují pocit bezpečí a vyvolávají silnou emoční reakci. Právě tato emoce je hlavním zdrojem jejich pozornosti i obživy.
Tento článek byl uveřejněn v časopise Lidé a Země, vydání 3/2026.
