Být v blízkosti aktivního vulkánu je vždy mimořádné. Tváří v tvář energii Země cítíte respekt i určité mrazení v zádech. Sopky jsou přítomnými svědky pradávné historie i aktéry té nejžhavější současnosti. Jsou zdrojem fascinace i naprosté zkázy. Zde je pět nejzajímavějších z těch, které jsem navštívil.
1) Etna (3357 m)
Taková sopka pro začátečníky. Stačí zaletět do Catanie na Sicílii a autem vyjet za město. Silnice vás zavede až do národního parku Etna, kde zaparkujete asi v 1900 výškových metrech na velkém betonovém parkovišti. Odtud můžete jet lanovkou nebo jít po svých, případně později využít turistického autobusu, který vás doveze pod hlavní kráter. Kromě něj ovšem stojí za návštěvu i okolí Etny s mnoha krátery, jeskyněmi, lávovými tunely a sedm kilometrů širokým lávovým polem Valle del Bove. Nahoru vede nesčetné množství cest, za které (na rozdíl od těch turistických) platíte jen vlastní energií.
2) Pico del Teide (3718 m)
O téhle nádherné téměř čtyřtisícovce jsem psal v předcházejícím článku, ale sluší se připomenout, že má tu nejkrásnější kalderu ze všech mých tipů. Kaldera Las Cañadas je obrovská a plná úžasných, velmi fotogenických skalních výtvorů. K „El Teide“ se snadno dostanete autem, takže pokud si chcete užít sopku bez toho, abyste se zapotili, přijeďte sem hezky v pohodlíčku a nechte se vyvézt lanovkou až po kráter.
3) Piton de la Fournaise (2632 m)
Když už letíte dvanáct hodin na Réunion, tamní sopku Piton de la Fournaise si prostě nemůžete nechat ujít. Jezdí se k ní na východ slunce a už samotná cesta nocí skrz tajemnou neznámou planinu je výjimečná. Zaparkujete na hraně obrovité kaldery, sejdete sto metrů na její dno a přes lávové pole následujete bílé značky na zemi až ke kráteru Dolomieu. V husté mlze to bylo docela dobrodružné, ale když se oblačnost rozplynula, odkryla krásnou sopečnou krajinu kolem, včetně několika menších kráterů. Doporučuji pak sjet na východní část ostrova s mohutnými lávovými poli a tunely.
4) Stromboli (926 m)
Slavná Stromboli je součástí Liparských ostrovů, které se nacházejí mezi špičkou italské boty a Sicílií. Ačkoliv jde o obydlený ostrov, nemá žádné letiště, takže k ní musíte po moři. Což je skvělé, protože plavba mezi ostrovy je nedílnou součástí úžasného zážitku. Stromboli se rýsuje v oparu nad obzorem a už z dálky budí respekt. Minete nádherný ostrůvek Strombolicchio, který sopka kdysi vyplivla během jedné z erupcí, a spatříte západní svah s městečkem a vinicemi. Pravá zábava však začíná na druhé straně ostrova, kde budete žasnout nad lávovou stěnou, prudce spadající do moře. V závislosti na aktivitě sopky se z ní buď práší, nebo kouří, ale vždy je to efektní. Stromboli po většinu času jen tak poprskává a nahoře v kráteru zahlédnete pouze jakýsi plamínek. Přijedete-li však v pravou chvíli, budete odměněni epickým ohňostrojem.
5) Island
Island v tomto výčtu pochopitelně nesmí chybět. Vlastně by se celý dal s určitou mírou nadhledu považovat za činnou sopku. Tamním pravděpodobně nejznámějším (a také nejlépe vyslovitelným) vulkánem je Hekla, ale spousta z nás má ještě v paměti Eyjafjallajökull, jejíž výbuch v roce 2010 uzavřel letecký prostor téměř v celé Evropě. Vulkanickou činnost objevíte na Islandu skoro všude, ale mě úplně dostala vnitrozemská oblast Kerlingarfjöll s největší geotermální teplotou povrchu, kde z otvorů v zemi vychází síra a v kalužích se vaří voda. Nikdy jsem necítil větší blízkost srdci planety než tady. A pokud se k tomu přidá i slunce... pak to není peklo, ale ráj.
