Úchvatné řecké pláže
Přestože můžete Řecko poznávat aktivnějším způsobem, stěží odoláte nádherným plážím s tyrkysovou vodou. Některé z nich se staly ikonami – například Navágio na Zákynthosu nebo Bálos na Krétě. Které další pláže můžou vás, ale bohužel i řadu dalších návštěvníků něčím specifickým zaujmout?
1) ELAFONÍSI (Kréta)
Není to klasická pláž, spíš písečný val mezi krétskou pevninou a mělčinou odděleným ostrůvkem Elafonísi. Slávu si tahle chráněná přírodní rezervace získala narůžovělým pískem, vzniklým rozkladem mušlí a mikroorganismů. Když budete mít štěstí, v některé z klidnějších zátok zahlédnete karetu kladoucí vejce. Při pohledu na okolní krásu se stěží věří dvěma tragédiím, které se tady odehrály. V dubnu 1824 tu turečtí vojáci zavraždili stovky ukrytých žen a dětí, v roce 1907 se pak vítr a útesy staly osudnými pro 38 pasažérů parníku Imperatrix.
2) MÝRTOS (Kefalonia)
Pokud budete mít z vyhlídky u silnice pocit, že se na jedné z nejkrásnějších řeckých pláží dočkáte jemného bělostného písku, budete po příjezdu trochu zklamáni. Mýrtos je totiž převážně oblázkový a jeho povrch ladí s okolními útesy posypanými zelenou vegetací. Ty slouží i jako ochrana před silným větrem, takže uhrančivě tyrkysová hladina bývá klidná. Chvilku stínu si užijete v průchozí, mořem zaplavené jeskyni na levém (jihozápadním) okraji pláže. Působivému prostředí neodolali ani filmaři, natáčel se tu snímek Mandolína kapitána Corelliho.
3) SARAKÍNIKO (Mílos)
Jestliže máte Řecko spojeno s kombinací bílé a modré barvy, tady si přijdete na své. Jen si možná budete připadat tak trochu jako na Měsíci. Vulkanická aktivita naší planety spolu s účinky sytě modré vody a nemilosrdného větru se totiž na severu ostrova Mílos postaraly o přírodní galerii bělostných útvarů s otvory a vodními jeskyněmi rozmanitých velikostí a tvarů. K lunárnímu dojmu přispívá i absence zeleně. Vynechat byste neměli procházku východním směrem k napůl potopenému vraku tankeru Africa.
4) VOIDOKILIÁ (Peloponés)
Poloviční měsíc – alespoň svým neuvěřitelně souměrným tvarem – nabízí na jihozápadě rozlehlého řeckého poloostrova zátoka s písečnou pláží a průzračnou vodou. Z výšky připomíná hlavu medúzy, což zjistíte například po výšlapu kolem Nestorovy jeskyně k ruinám pevnosti ze třináctého století. Ještě hlouběji do historie vás zavede mykénská hrobka nad druhým koncem zátoky. A také Homérův epos, podle něhož právě na pláž Voidokiliá připlul Télemachos, syn krále Odyssea.
5) SÍMOS (Peloponés)
Je-li vám jeden půlměsíc málo, popojeďte na ostrůvek Elafónissos u jihovýchodního cípu Peloponéského poloostrova, kde se díky úzkému písečnému krku zrcadlí půlměsíce rovnou dva. Tím pádem získáte i dvě pláže najednou – Megálos Símos a Mikrós Símos. Klid tu nehledejte, naopak by sem měli bez zaváhání zamířit ti, kdo holdují radovánkám, jako je skluzavka, trampolína nebo plážový volejbal. Jemný písek tu místy vytváří i malé duny porostlé trsy travin, což jen přispívá k pocitu, že jste zavítali do exotičtějších končin, než je Řecko.
6) SEYCHELLES (Ikaría)
Podobný dojem vyvolává malá pláž se všeříkajícím názvem, která vás jakoby přenese do Indického oceánu. Navíc je oproti předchozím zatím méně známá a o něco obtížněji přístupná (pevnou obuv s sebou!). Největším tahákem jsou obrovské žulové, vodou vyhlazené bloky kontrastující se smaragdovou vodou. Pokud se necítíte na slézání po balvanech, můžete využít vodní taxi z nedaleké vesnice Magganítis, kde se cestovní ruch začal rozvíjet až po vybudování tunelu Toúla v 90. letech minulého století.
7) KOKKÍNI (Santoríni)
To Santoríni je naopak pod tlakem turismu už dávno. Přesto do našeho výčtu určitě patří pláž na odlehlejší, jižní části ostrova, neboť se vymyká svou barvou, a to nejen v rámci Řecka nebo Evropy. Hrubý písek vzniklý ze sopečné horniny s vysokým obsahem železa tu totiž má po zaplavení vodou temně rezavou, až rudou barvu, místy přecházející do černé. Pekelnou vizáž dotvářejí ještě sytěji zbarvené útesy, které se nad úzkou pláží tyčí. Jen nedaleko odsud se nachází archeologické naleziště Akrotíri.