Nový Zéland, malý ráj na konci světa: Za panenskou přírodou Jižního ostrova
Ten severnější a obydlenější z hlavních ostrovů Nového Zélandu máme za sebou. Za zády necháme i převládající nekonečné plochy zelených pastvin a přes Cookův průliv se vydáme na chladnější a rozhodně panenštější jih.
Vybrat si jeden z trajektů, nebo rychle přeletět některým z malých letadel? Záleží na čase, který máte – trajektem poplujete celé tři hodiny, ale vplout do sevřeného ústí Queen Charlotte Sound, o němž ještě z půlkilometrové vzdálenosti ani nevíte, protože je zamaskován v hřebenech členitého břehu, je úchvatný pocit. Přivítá vás přístavní městečko Picton, které jako brána na Jižní ostrov určitě ostudu neudělá, ale vychutnat si pravou krásu nitra oblasti Marlborough Sounds musíte kousek dál.
Kajakem v zálivech
Geologicky mladá a velmi členitá oblast této severovýchodní části ostrovní pevniny je diagonálně rozdělena na dvě zóny místním alpským zlomem známým jako Wairau Fault. Severně od něj jsou nekonečné horizonty kopečků a zálivů, jež jsou vlastně zaplavenými údolími z poslední doby ledové. Zkuste si vybrat některý z těchto zářezů do pevniny, kde je možné půjčit si mořský kajak, a vydejte se na dobrodružný průzkum pobřeží. Čekají vás hodiny pádlování v tichu, klidu, nádherné scenérie a na to, abyste sem tam potkali tučňáka, kormorána, delfína či tereje, nebudete potřebovat zase až tolik štěstí. Den pak můžete zakončit ochutnávkou místní vyhlášené delikatesy – slávky zelenoústé, kterou je možné jednoduše si odloupnout z pobřežních kamenů a rychle připravit na ohni.
Pelorus Sound, Tennyson Inlet, Tawhitinui Reach, Nydia Bay a mnoho dalších míst nabídne přesně to, co od pohody a romantického poznávání na kajaku očekáváte. Díky okolním kopcům jste také převážně v závětří, a tak je až na výjimky hladina klidná.
Zlatý písek a modré vody
Písečný pás Farewell Spit je dalším bodem na naší mapě. Nejsevernější výběžek Jižního ostrova je součástí národního parku Abel Tasman – magického místa zlatých pláží, zelenomodré vody, odlehlých koutů a kilometrů nádherných pěších stezek. I tady se můžete chopit pádla a projet se vodami Tasman Bay, ale zkuste přejet přes kopec Takaka (Takaka Hill) a ocitnete se v trochu jiném světě. Opět nemnoho lidí a za městečkem Collingwood už se rozkládá samotná pobřežní divočina s výstavními scenériemi a uvolněnou atmosférou. Tady snadno přeřadíte na nižší rychlostní stupeň.
Do samotné přírodní rezervace Farewell Spit se dostanete opět jen s certifikovanou společností, ale návštěva majáku se zajímavou historií, písečných dun a rozsáhlé kolonie úžasných mořských ptáků terejů australských za to jednoznačně stojí. Cestou zpět se zastavte u neskutečně čistých pramenů Pupu Springs nebo v nenápadných jeskyních Ngarua Caves na Takaka Hillu.
Hory!
Abychom však netrávili čas jen na pobřeží – Jižní ostrov je ponejvíce o horách. Hřeben Jižních Alp se táhne napříč celým ostrovem ze severu na jih a prvním místem, které v tomto smyslu stojí za zastávku, je další z národních parků Nového Zélandu – Nelson Lakes.
Jako základna skvěle poslouží malé horské městečko St. Arnaud, odkud se můžete vydat na mnoho nádherných různě náročných túr. Mezi nejkrásnější bezesporu patří hřebenovka mezi dvěma jezery – Rotoiti a Rotoroa –, jež vás zavede až k chatě Angelus Hut u stejnojmenného horského plesa – na tu však budete potřebovat dva až tři dny. Máte-li času ještě více, vydat se můžete na 80 km dlouhý (čtyř- až sedmidenní) okruh Travers–Sabine Circuit, nabízí se ale také mnoho nedlouhých či jednodenních výšlapů kolem jezera Rotoiti. Odměnou vám v každém případě budou úžasné výhledy na krajinu jezer, tyrkysových řek a strmých svahů porostlých místními pabuky.
Cesta do pravěku
Dramatické západní pobřeží Jižního ostrova (West Coast) je nepochybně cílem mnoha cestovatelů. Oblast je proslulá zejména díky ledovcům Františka Josefa a Foxovu v jižní části, jež jsou součástí národního parku Westland Tai Poutini. Ten je relativně úzkým pruhem pevniny mezi rozervaným pobřežím se spoustou nádherných malých pláží a odlehlých zákoutí a strmých svahů na východ od břehu Tasmanova moře. Celá scenérie zde působí jedinečným pravěkým dojmem – nejvyšší novozélandské stromy kahikatea a rimu mají skutečnou siluetu přesliček a plavuní, vše dokresleno temnými potoky, razícími si cestu šťavnatým bušem.
A právě u těchto potoků se krátce zastavíme. Většina z nich se nedaleko „ledovcové“ vesničky Franz Josef vlévá do laguny nesoucí jméno Okarito Lagoon. Tady máte naprosto jedinečnou příležitost půjčit si kajak v místní půjčovně a vydat se na skutečnou cestu do pravěku. Prozkoumat lze samotnou lagunu, nejlepším zážitkem je ale pádlování po klidných potocích do nitra pobřežních pralesů. Úžasný ptačí život, neskutečná vegetace, prostě neuvěřitelný zážitek!
A jako bonus – pokud se v těchto místech budete vyskytovat v době od září do února, máte velkou šanci, že spatříte vzácné hnízdící volavky bílé (kōtuku, Ardea alba modesta) nebo kolpíky královské (spoonbill, Platalea regia) – fantastická podívaná na dosah ruky (nebo přinejmenším fotoaparátu).
Brána do ráje
Cestou po Jižním ostrově nelze nenavštívit skutečnou královnu turistického ruchu Nového Zélandu – město Queenstown na břehu jezera Wakatipu. Pohodové, uvolněné, ale dost komerční a na příjmy z cestovního ruchu tvrdě orientované centrum adrenalinu, zábavy a nočního hýření v místních barech. Sice si zde můžete skočit nefalšovaný bungee-jump z historického Kawarau Suspension Bridge, pokud je však vaším cílem klid a pohoda přírody, a to ne ledajaké, Queenstown jen projeďte a pokračujte zhruba 45 km severněji – do původně skotské osady Glenorchy. Jde o obec se zajímavou historií, věhlasné místo z natáčení Pána prstenů, nádherné horské scenérie, výchozí bod pro spoustu treků v národním parku Mt. Aspiring, brána do „Ráje“ (díky nedaleké oblasti nazývané Paradise).
Glenorchy leží u tzv. Head of the Lake, tedy severního konce ramene jezera Wakatipu, je v podstatě deltou dvou meandrujících řek zvučných jmen: Rees a Dart. Široké vlídné údolí je nenásilně sevřené okolními masivy v čele s majestátní dominantou opředenou legendami Mt. Earnslaw/Pikirakatahi (2830 m n. m).
Pro běžné výletníky je delta „slepou ulicí“. Končí tu silnice (vyasfaltovaná teprve roku 1997!), jediná spojka se skutečnou civilizací do zmiňovaného, turistickým ruchem pulzujícího Queenstownu. Strmé břidličné svahy, řeky a bystřiny ženoucí se do údolí, mechem obrostlé pabukové lesy a ledem a sněhem pokryté vrcholky okolních dvoutisícovek – takhle rozmanitě se obléká skutečná Středozemě, proto se tolik záběrů z filmu točilo právě tady. Pro trampy je to synonymum perel novozélandských vícedenních treků: Routeburn, Rees-Dart, Greenstone-Caples a mnoha dalších – méně známých, ale srovnatelné krásy. Pro farmáře je to nejzápadnější bod provincie Otago, kde se ještě dá farmařit. Pastviny vysoko v horách s tisícihlavými stády merino ovcí, produkujících světově ceněnou vlnu. Pro zoology a botaniky je to místo s výskytem několika vzácných ptačích a rostlinných druhů, pro historiky se nese ve znamení pohnutých momentů prvního osidlování a dobývání zlata. Pro geology je skvělou učebnicí postglaciálního vývoje místních hornin a nerostných vrstev.
Jedny z nejhezčích výhledů na okolní hory a do údolí ledovcových řek poskytuje oblast Whakaari těsně před Glenorchy. Nabízí se zde několik skvělých túr s možností přespání v bývalých hornických chatách – ještě v 80. letech 19. stol. se zde těžil tungsten neboli scheelite (wolframit), těžká hornina používaná při výrobě zbraní.
Alternativa Milfordu
Samostatnou kapitolou Nového Zélandu z hlediska přírodního bohatství i historie je národní park Fiordland. S rozlohou celých 12 500 km² je největším národním parkem v zemi a do jeho dvou hlavních fjordů zamíří každoročně statisíce turistů z celého světa. Jednoznačně největší popularitě se těší fjord Milford Sound, a to zejména díky snadnému přístupu po asfaltové silnici z městečka Te Anau až k přístavnímu terminálu přímo ve fjordu, odkud vyplouvají desítky lodí denně na 12km okružní plavbu kolem impozantních štítů.
Bohužel, 600 tisíc návštěvníků ročně (a většina v letní sezoně) se do relativně malého fjordu nikam neschová, a tak se Milford Sound bohužel pomalu a jistě stává tak trochu novozélandským Disneylandem... Velké či menší lodě obeplouvají fjord téměř těsně za sebou a v každodenní polední špičce se sem hrnou plné autobusy v nepřetržité koloně.
Skvělou alternativou se tak stává podstatně méně navštěvovaný větší bratr Milfordu – Doubtful Sound. Do fjordu se dostanete kombinovanou dopravou z malé osady Manapouri, zhruba 20 minut z Te Anau. Odtud přeplujete Lake Manapouri, kde přistaveným busem v necelých 700 m n. m. překonáte průsmyk Wilmot (Wilmot Pass), a na závěr se nalodíte na nádherný trojstěžník The Navigator v malém přístavu Deep Cove.
Doubtful Sound je skutečně rozložitý fjord rozbíhající se do pěti dlouhých, úzkých ramen a v každém spatříte skutečné divy přírody. Běžnými obyvateli či návštěvníky fjordu jsou delfíni, lachtani, tučňáci, různé druhy mořského ptactva, občas je vidět kosatky, výjimečně sem zavítají i keporkaci.
Patříte-li mezi potápěče, pak v temných vodách fjordů můžete obdivovat velmi vzácné černé korály, které jako fotofobní organismy běžně žijí ve velkých hloubkách, ale díky specifickým podmínkám fjordů se zde vyskytují jen v několika metrech pod hladinou.
Přístupných fjordů je v NP Fiordland více, ale v těchto případech je již nutné se spoléhat na vlastní nohy, popřípadě v kombinaci s vrtulníkem či tryskovým člunem (jetboatem), což je sofistikovaný novozélandský vynález – jinak se do těchto odlehlých fjordů dostat nelze.
V každém případě, ať už se rozhodnete pro kterýkoliv z fjordů, snažte se návštěvu ne-uspěchat. Fiordland je úžasnou oblastí, kde se až na výjimky zastavil čas – zkuste se také zastavit, zaposlouchat do šumění prastarých pabukových hvozdů či zurčení křišťálově čistých potoků. Takových míst už bohužel na planetě ubývá...
Pokud je Nový Zéland váš sen a chystáte se k nám — zkuste svou cestu pojmout ve stylu „slow tourism“, tedy cestování v pomalém tempu, a odkryje se vám celá nová dimenze vnímání. Zkuste nepodlehnout stereotypní propagaci určitých míst, umožní vám to poznat skutečnou, ne tu reklamní, načančanou tvář Nového Zélandu. Svou syrovou krásou se vám vryje pod kůži jako maorské tetování Moko a vy zde necháte kousek svého srdce...
Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii: