Nedaleko Sunshine Coast ve východní Austrálii leží malý poklad, kterému se v jazyce původních obyvatel, Aboriginců, neřekne jinak než K’Gari, tedy Ráj. Ostrov je součástí světového kulturního dědictví UNESCO a svou rozlohou 184 000 hektarů si drží titul největšího písečného ostrova světa.
Před návštěvou ostrova si musíte nejprve obstarat vstupní permit a permit pro kempování v místech na to určených, pro auto a osobu. Vše se dá snadno obstarat on-line na stránkách správy národního parku, postačí jen SPZ vozu a počet osob. My se sem vydáváme ke konci února na pět dní. I přesto, že únor zde bývá nejdeštivějším obdobím roku, lijáky nás míjejí a celý pobyt si užíváme jen s lehkou oblačností. Naše cesta začíná na Inskip Pointu, odkud se za necelou čtvrthodinku dostanete z pevniny na jih ostrova Fraser. Trajekt přistává na písečné pláži a my můžeme vyrazit vstříc dobrodružství.
Eli Creek
Celý ostrov je doslova protkán sladkovodními potůčky. Největším potokem ostrova je Eli Creek. V dřívějších dobách zde Aboriginci pořádali náboženské rituály. Dnes je první turistickou zastávkou na cestě ostrovem. Je sice jeden z nejteplejších měsíců léta, ale tento sladkovodní potůček s pitnou vodou si i přesto udržuje svou ledově chladivou teplotu. Voda je zde až nereálně průzračná a my se vydáváme na asi 10minutový okruh, po vyvýšeném dřevěném chodníčku lemovaném banksiemi, kde na konci sejdeme po schodech do vody. Kdo s sebou má nafukovačky, může se nechat unášet vodou skoro až do moře. Za pár minut jsme opět na pláži, ale bylo to víc než vítané osvěžení, které po cestě v rozpáleném autě rádi využíváme. Ono se sice celou cestu jede po pláži okolo moře, ale kvůli vysoké koncentraci žraloků a medúz se v něm nedoporučuje koupat. Eli Creek je vlastně takový piknikový start Fraseru, kde si všichni dávají svačinu a postupně se vydávají dál různými směry. My se vydáváme na sever.
Kde dýchá historie
Píše se rok 1905 a v rukou inženýrů vzniká jedna z prvních turbínami poháněných lodí, S.S. Maheno. Několik let je využívána jako luxusní výletní loď k cestám mezi australským Sydney a novozélandským Aucklandem. Roku 1907, pouhé dva roky po svém vzniku, dokonce boří rekordy v počtu plaveb mezi těmito dvěma světovými přístavy. Po vypuknutí první světové války převáží vojáky z Austrálie do tureckého Gallipoli. Zde ji přestaví na nemocniční loď a vozí raněné z Turecka na Maltu. Její cesta tu ale nekončí. Dále se vydává do Anglie a Francie, kde operuje i u známé bitvy na Sommě, a převáží raněné do bezpečí.
Po válce je následně prodána do Japonska, kde ji chtějí rozebrat na náhradní díly, ale svou cestu za novým majitelem nikdy nedokončí. Její osud končí u břehů Fraser Islandu, kde se při velké bouři odpojuje od lodi, která ji měla do Japonska dotáhnout. Z posledních sil se námořníci snaží získat kontrolu nad plavidlem, ale pod tíhou silných vln nakonec prohrávají a ztroskotávají u písečných břehů ostrova. Za druhé světové války dostává další příležitost „obalamutit“ nepřítele, kdy se stává terčem ostřelování. I tuhle válku vrak ustává a zůstává tu, pomalu rezavějící, dodnes.
S.S. Maheno je jednou z ikon ostrova. Pro mě to zní jako lepší osud než být po svých zásluhách rozebrán na náhradní díly. Vrak je nestabilní, proto se nesmí chodit dovnitř. Podle mě ho stačí vidět z venku – je mnohem větší, než jsem čekala.
Bazénky plné šampaňského
Od historické části ostrova se přesouváme k dalšímu osvěžení. Čekají nás překrásné Champagne Pools neboli Šampaňské bazénky. Je to jediná část ostrova, kde se můžete vykoupat v oceánu bezpečně. Skalnaté útesy této oblasti oddělily část moře a uvnitř vznikly bazénky, jejichž voda se za přílivu průběžně obměňuje. Nejsou tu tedy žádní nebezpeční živočichové, třeba žraloci nebo čtyřhranky, a člověk si připadá jako v přírodních lázních. Vlny, které bičují skaliska za bazénky, přetékají přes okraje kamenů dovnitř a vytvářejí bublinky, které připomínají šampaňské.
Hned cestou k bazénkům jsme uchváceni výhledem. Jsou tu dřevěné chodníčky, které nás bezpečně vedou přes útesy, ze kterých máme výhled na celou pláž za námi. Voda je fantasticky tyrkysově modrá. Tohle místo je jednou z hlavních zastávek autobusů nacpaných turisty, proto sem jdeme i další den – vychytáváme ovšem čas brzy ráno a jsme tu jediní!
Legenda jménem dingo
První kemp naší expedice na Waddy Pointu se nachází kousek za pláží a je jeden z mála, kde jsou připravena ohniště. Na Fraseru je jinak rozdělávání ohňů zakázáno. Před večeří si ale užíváme drink na písečné duně s výhledem na oceán, kde ve vodě sledujeme rejnoky a vidíme poprvé psy dingo.
Jelikož cestuji hlavně kvůli zvířatům, jedním z našich hlavních cílů bylo vidět psa dingo v přírodě. Na Fraseru je legendou, prodávají s ním různé pohledy a suvenýry. Po celém ostrově se pohybují rangeři a jejich jedince monitorují. Vy můžete pomoct tím, že rangerům po své návštěvě zašlete jejich fotografie s detaily (kdy, kde, jak), které jste pořídili. Hned první večer vidíme tři dospělé jedince, jak se potulují po kempu. Jeden nás dokonce poctí svou návštěvou u večeře. Samozřejmě jsou to divoká zvířata, takže krmení nebo hlazení nejsou namístě. Z dálky si pořizuji několik fotografií a psa zaháním. Po celém kempu jsou i cedule o tom, jak se zachovat při setkání s dingy, a místa, kde jsou hole, se kterými byste po setmění měli chodit, protože v noci jsou psi nejnebezpečnější. Kvůli návštěvníkům, kteří nedbají na pravidla, se někteří psi stali méně plachými a občas dochází k útokům na děti.
Obávané NgKala Rocks a maják
Naše cesta směřovala dál na sever. Zastavili jsme se v malém městečku Orchid Beach, kde se nachází pár budov, malý krámek se vším možným, co je potřeba doplnit, a hlavně benzinová pumpa.
Míříme k obávaným NgKala Rocks, největším strašákům celého ostrova. Jde o kameny, které jsou tvarované jako úzká průjezdová cesta, jsou občas ze čtvrtiny zaplavené vodou a na jejich konci je hluboký jemný písek. Naše auto je sice z roku 1999, ale zahanbit se nenechává a projíždíme na první pokus. Jednoho neúspěšného řidiče dokonce úspěšně vytahujeme a můžeme pokračovat dál severně. Za odbočkou na západ nás čeká opět jedno nej. Nejvyšší maják celého Queenslandu a druhý nejstarší, Sandy Cape Lighthouse.
V úmorném horku se vydáváme na skoro 5km túru do strmého kopce a v cíli jsme nadšeni, že jsme ji podstoupili. Přivítá vás zářivě bílý vysoký maják a dozvídáme se spoustu zajímavé historie. Je tu malá budka, ve které jsou různé artefakty, které vyplavilo moře. Nejvíc mě zajímá lebka karety obrovské a dvě žebra keporkaka. Pořizujeme pár fotografií a vydáváme se zpět k autu.
Divoký západ
Je brzké odpoledne a nás čeká cesta do našeho kempu na západě. Opět projíždíme městečkem Orchid Beach, zastavujeme na zmrzlinu a směřujeme na západ.
Cesta není tak dlouhá, ale písek tu tvoří roletu větších dun, takže jedeme pomalu. Najednou uvidíme jakéhosi ještěra. Tahle zvířata prostě miluju, takže zastavit musíme. K mému překvapení je to agama vousatá, radostí skoro nedýchám. Agamy vousaté jsou v českých chovech asi nejběžnějšími chovanci, ale mým snem bylo ji vidět v přírodě. To se mi plní právě na Fraseru a já si můžu odškrtnout další kolonku se zvířetem, které jsem chtěla potkat ve volné přírodě. Do kempu přijíždíme akorát na nádherný západ slunce za mořem, a dokonce v jasné vodě vidíme karetu, která okusuje listí mangrovů pod vodou. Na větvích lze spatřit ryby lezce a ve vodě plno dalších rybek. Za námi něco zašustí a spatříme dinga vydávajícího se na lov na pláži.
Jezera
Cestou ze západu tankujeme na Orchid Beach a dáváme si asi stého nanuka. Dnes nás čeká první jezero. Vydáváme se do vnitrozemí ostrova, projíždíme hustými pralesy s potůčky a dostáváme se do Central Station, starého městečka, které je dnes kempem. Opět na nás dýchá historie, můžeme si prohlédnout budovy z prvního osídlení, a dokonce opuštěnou školu. I tady je vysoký dřevěný chodníček a pěkná pralesní procházka nad průzračným potůčkem.
Hlavním lákadlem většiny návštěvníků jsou jezera, která mají různé barvy a za určitých podmínek se v nich dá i koupat. Jako první navštěvujeme tmavě hnědé jezero Boomanjin, jehož barva je způsobená kyselým podložím. Dneska máme odpočinkový den a zůstáváme v kempu právě tady. Na procházce podél jezera vidíme masožravé rostliny, různé ostré trávy a stopy dingů. Písek je jasně bílý a v kontrastu s hnědou vodou to tu vypadá jako na jiné planetě.
Večer mě čeká nepříliš vítaná návštěva. Při mytí nádobí u večeře se jen tak otočím a posvítím si na zem, když vidím, jak se mi k noze blíží štír. Miluju všechno, co se pohne, a štíra bych běžně taky snesla, ale když se k vám nenápadně plíží v noci v Austrálii jedno z možná hodně jedovatých zvířat, tak vás prostě menší panika přepadne. Štír si to naštěstí na poslední chvíli rozmyslí a jako jeho oběť dnes v noci neskončím.
Dalšího rána se přesouváme k největšímu a nejznámějšímu jezeru ostrova, McKenzie. Je známé svou křišťálově čistou vodou, která je pouze dešťová a drží se zde díky jílovému podloží a jemnému bílému písku, jenž ji udržuje v perfektní kondici. Nedivím se, že sem směřuje většina cestovatelů, protože tyrkysová barva jezera nás uchvacuje. V jezeře až na pár vodních želv a hmyzu okolo nic nežije, voda je ale osvěžující.
Teď už míříme do našeho posledního kempu, který je na pláži na východě. U policejní stanice si doplňujeme vodu, navštěvujeme malé městečko Eurong, kde si dáváme meat pie (koláček plněný směsí připomínající guláš). Hned po příjezdu do kempu jsme obsypáni mouchami. Přijde mi, že tady jsou všechny tyhle potvory mnohem větší než u nás v Evropě, a navíc koušou.
Posledního rána se vydáváme do druhého přístavu, ze kterého se dá dostat na pevninu, Kingfisher Bay, a čekáme na trajekt. Auto parkujeme v podpalubí a sedáme si v nejvyšším patře lodi. V dáli sledujeme mizející Fraser a poskakující delfíny. Míříme do Harvey Bay a dál na Mon Repos do centra mořských želv, ale to už je zase jiný příběh. Doporučuji zažít to na vlastní oči, protože Fraser, to je K’Gari, tedy Ráj.
Zázemí
- U každé atrakce ostrova můžete najít cedule, které vám vyprávějí příběh těchto končin. Dokonce i při průjezdu pralesem s všemožnými stromovými kapradinami, stromy a květinami. Můžete si tak přečíst, k jakým účelům byly tyto rostliny využívány původními obyvateli a kde čemu se přiučit.
- Také je tu velmi dobré zázemí, ve většině kempů je i toaleta. V opačném případě (info najdete na webu) musíte mít vlastní přenosnou. Rangeři to kontrolují. Kdo záchod nemá, je nucen kemp opustit nebo zaplatí pokutu v řádech stovek dolarů.
- Vyplatí se mít vybavenou lékárničku, protože i malé říznutí se ve vysoké vlhkosti vzduchu snadno zanítí. Je lepší si vše ihned vydezinfikovat než kvůli menším zraněním, která můžou způsobit do pár dní větší nepříjemnosti, volat vrtulník. Lékařskou pomoc jinak než letecky tedy nečekejte a raději se připravte na všechno. Ani signál tu není totiž nějak slavný, takže buď se vybavte satelitním telefonem, nebo doufejte, že někdo v kempu má vysílačku.
Bus, nebo auto?
- Ve speciálně upravených autobusech budete mít i průvodce. Počítejte s tím, že tour sice znamená větší komfort, přespávat budete v chatkách nebo v jednom z několika hotelů v malých městečkách podél ostrova, jídlo nebo koktejly vám připraví na počkání, ale s autobusem se dostanete jen na předem připravený okruh a nejdobrodružnější místa vám zůstanou skryta.
- Fraser má několik půjčoven s terénními vozidly (pozor, jezdí se na levé straně a na pláži platí stejná pravidla jako při jízdě na silnici). Často se vyplatí vzít s sebou několik přátel a náklady na auto si rozdělit.
