Thanaka: starodávné tajemství myanmarské krásy, které je v ohrožení
Najdete je téměř na každém rohu. Zvláštní kamenné talíře a špalíčky dřeva, které se na něm s trochou vody třou. Vzniklou pastu si pak Barmánci nanášejí na tváře a na čelo. Tradiční thanaku používají v Myanmaru už přes dva tisíce let. Přesto je toto kulturní dědictví země možná nyní v ohrožení.
Thanaka je pasta vyrobená z mleté kůry stromu Limonia acidissima, který roste v Indii, na Srí Lance nebo právě v Myanmaru. V mnoha zemích jihovýchodní Asie se využívají převážně jeho poměrně velké okrouhlé plody, jež jsou známé pod názvem wood-apple (dřevěné jablko) nebo také opičí ovoce. Vyrábí se z něj džusy, ale také například chutney.
V Myanmaru, dříve Barmě, se ze stromu využívá převážně jeho kůra. Ta se s trochou vody strouhá na speciálním hrubém talíři s příměsí vody, až z ní vznikne typická nažloutlá pasta. V mnohých částech země ji takto tradičně připravují dodnes. Ve větších městech, jako například v Rangúnu nebo v Mandalaji, si ji lidé mohou koupit již připravenou.
S příměsí zlata
Každé ráno si pak thanaku nanášejí převážně ženy a děti na obličej. Některé si jej pastou potírají celý, jiné si z ní tvoří pestré ornamenty, například v podobě listů, které si malují převážně na tváře. Na venkově si jí lidé často natírají také na ruce nebo šíji. Thanaka příjemně chladí a má jemnou vůni. Přestože se jedná o pastu, ani po zaschnutí nepůsobí na tváři nijak dráždivě.
Thanaka má kromě dekorativního významu chránit pokožku převážně před sluncem, ale také například před komáry, kteří zejména ve venkovských oblastech Myanmaru přenášejí malárii. V minulosti měla tato voňavá pasta také značný symbolický význam. Členové královské rodiny ji používali s příměsí zlata a umě si jí zdobili tváře. Venkovský lid používal méně dekorativní vzory a do thanaky přidával pyl z květů.
Její používání je doložené na četných malbách chrámů v Paganu, který byl hlavním městem říše v době od 11. do 13. století. Vědci ale předpokládají, že používaní thanaky je mnohem starší. Podle nich se na tvářích obyvatelstva začala objevovat už v době městských států Pyu, tedy zhruba od 2. století př. n. l. až do poloviny 11. století.
Konkurenční Thajsko
V současnosti se o thanaku intenzivně zajímá zejména sousední Thajsko. To dokonce začalo od roku 2017 vyrábět kosmetické produkty právě na bázi thanaky a v této souvislosti začala země také vysazovat stromy Limonia acidissima, aby kůru nemusela kupovat od sousedů. V roce 2020 podal Myanmar žádost k UNESCO o zaregistrování thanaky coby nehmotného kulturního dědictví země. Žádost ale nebyla dostatečně vyzdrojovaná, a tak byla zamítnuta.
Po vojenském převratu v Myanmaru v roce 2021, který uvrhl zemi do krvavého konfliktu, visí i osud barmské thanaky na vlásku. Kvůli zuřícím bojům v oblasti, kde se stromy Limonia acidissima pěstují, je její produkce dokonce na pokraji kolapsu, jak upozorňuje server Build Myanmar Media.
Je tak možné, že pomyslnou smetanu barmského dědictví nakonec slízne právě Thajsko, které už usiluje o to, aby thanaka získala název v systému INCI, což je Mezinárodní nomenklatura kosmetických přísad. V takovém případě by Thajsko mohlo s thanakou ovládnout kosmetický trh a ta by pak byla spojována právě s ním. Myanmar by ostrouhal.
O tom, jak se lidé zdobí v jiných částech světa, se můžete dočíst v srpnovém čísle Lidé a Země, které se věnuje skarifikaci v Africe.
