Zapomenuté fresky Gemeru: středověké kostelíky, které vyprávějí silné příběhy dávných dob
Půvabné starobylé kostelíky, se stěnami posetými unikátními nástěnnými malbami, patří k nejvzácnějším památkám nejen slovenského Gemeru. Rozsah, originalita a kompaktnost gemerských středověkých fresek nemají ve střední Evropě obdoby. V posledních letech začaly postupně odkrývat své již téměř zapomenuté příběhy.
Historické regiony Gemer a Malohont naleznete na rozhraní mezi středním a východním Slovenskem, přibližně na území okresů Rimavská Sobota, Revúca a Rožňava. Dnes snad nejchudší oblasti patřily ve středověku k nejrozvinutějším v Uhersku. Krok držely dokonce s tehdejšími nejvyspělejšími regiony Evropy. Důvodem byly železo, zlato, stříbro a měď. Těžba spolu se zpracováním zejména železných rud dosahovaly na Gemeru mezinárodního významu. Přinesly sem prosperitu a bohatství, které mohly jiné části země jen tiše závidět. Upomínkou na zašlý lesk a slávu těchto časů jsou nádherné starobylé kostelíky plné úchvatných fresek. Období jejich vzniku (většinou 13. až 15. století) se shoduje s dobou vrcholného hospodářského rozmachu Gemeru.
Stavbu kostelů financovali místní vládci hlavně ze zisků důlní činnosti. Díky obchodu a nejvyšším funkcím na královském dvoře měli čilé styky se zahraničím – zejména se severní Itálií, kde se při cestách seznámili s uměním fresky na dílech italských mistrů. Ty pozvali na svá panství, aby jim pomohli zrealizovat nástěnnou výzdobu rodových pohřebních kostelů v Plešivci a ve Štítniku. Další chrámy zdobili malbami už zřejmě dobře vyškolení lokální uherští mistři se svými putovními dílnami. Italské vzory si různě upravovali i podle vlastních představ či zadání štědrých donátorů. Na stěnách maličkých středověkých gemerských kostelíků tak vytvořili originální velkolepá díla nejvyšší umělecké kvality. Autoři fresek však zůstávali v anonymitě.
Při malování využívali širokou škálu přírodních pigmentů, které se získávaly jako vedlejší produkt důlní a hutní činnosti v regionu. Místní obyvatelé tak mohli vidět plody své těžké manuální práce i na stěnách během bohoslužeb. Fresky v gemerských kostelících sloužily především oslavě Boha. Tehdejším věřícím přibližovaly výjevy z evangelií i ze Starého zákona, čímž představovaly „biblii pauperum“ – tedy bibli chudých. Ze stěn promlouvaly i příběhy ze života svatých, ale z pozdějších období najdeme i světské výjevy.
Po skončení slavné důlní epochy Gemer časem zchudl a dostal se na okraj zájmu. Na výraznější přestavby středověkých kostelíků nebyly peníze. Jejich osudy byly často kruté. Některé vícekrát vyhořely, staly se na desetiletí ruinami či dlouhodobě chátraly pod vlivem zubu času. V období reformace přešla velká část z nich do rukou protestantům. V duchu jejich nového pohledu na křesťanskou víru se staly starobylé malířské výjevy na stěnách nepotřebné. Některé byly zničeny, jiné zabělené nebo překryté vápennými omítkami. To je však dobře zakonzervovalo a na pár století ochránilo před vnějšími vlivy – aby jednou, když přijde správný čas, mohly být odkryty a obnoveny v plné kráse. Zatímco hornictví na Gemeru už dávno upadlo v zapomnění, unikátní a vzácné středověké fresky si stále více upevňují své zasloužené místo na mapě evropských kulturních skvostů.
Kyjatice
Úzké cesty nás kopcovitým terénem zavedou do Kyjatic, maličké obce s asi 60 obyvateli, ležící zhruba 15 km severně od jihoslovenského města Rimavská Sobota. Pojmem je spíše v archeologických kruzích: podle nálezu asi 200 žárových hrobů z doby bronzové, starých kolem 3000 let. Byly tak významné, že podle nich pojmenovali celou tzv. kyjatickou kulturu.
Nevelký románsko-gotický kostelík překvapí v interiéru monumentální freskou Posledního soudu ve formě velkého kruhu. Zabírá celou severní stěnu chrámové lodi. Velkoryse pojatou kompaktní kompozici umožnila absence oken na severní straně, což bylo v podobných chrámech běžné. Středobodem kruhu je trůnící Ježíš Kristus, soudící na fresce duše živých i mrtvých. Ti vstávají z hrobů a jsou rozdělováni na spravedlivé a odsouzené. Malbu datují do roku 1426 nebo 1486, podle gotických číslic na ní. Obsahuje také nápisové pásky s vysvětlením výjevů. Devět barevných polí kruhu symbolizuje devět nebeských chórů. Kyjatické zobrazení Posledního soudu je mezi nástěnnými malbami originální a unikátní v celé Evropě. V kostele postaveném kolem roku 1360 a původně zasvěceném svaté Cecílii se zachovala i kamenná křtitelnice ze 13. století. S freskami úžasně harmonizuje nádherný dřevěný malovaný strop z roku 1637, zdobený renesančními květinovými ornamenty.
Kraskovo
Obci dali jméno pravděpodobně italští horníci ve 13. století podle městečka, ze kterého pocházeli – Carasco. Na jižním okraji Kraskova stojí na vyvýšenině malebný raně gotický kostel z poloviny 14. století. Z Kyjatic je to sem po cestě pouhých pět kilometrů. Postavili ho na místě starší stavby a později opevnili kolem dokola kamennou zdí. Až dodnes se zachoval v podobě, jakou měl v době svého vzniku. Jeho celkový ráz dotváří srubová zvonice z roku 1657, stojící uvnitř ohrady.
Stěny kostelíka v Kraskově pokrývají nádherné fresky ze 14. století. Dosvědčují, že obrazy působí na lidské city mnohem víc než jen slova. V obdobích vzniku maleb neuměli tehdejší chudí věřící dobře číst ani psát. Fresky tak představovaly ve své době obrázkovou knížku na zdi, ze které mohli lidé poznávat tajemství své víry. Pokrývají celou severní zeď lodi, vítězný oblouk i všechny stěny presbytáře. Na kompletní Svatoladislavské legendě je kuriózní zejména znázornění velbloudů (jako koní s hrby), které malíř evidentně nikdy neviděl. Vedle tohoto freskového cyklu najdeme vyobrazení Panny Marie Ochránkyně či Abrahama držícího v ubrousku duše blažených. Na pravé straně vítězného oblouku zase na jiné fresce archanděl Michal v brnění váží duše u posledního soudu. Právě ta se stala symbolem kraskovského kostelíka. V pravé ruce drží meč, kterým přemohl ďábla, v levé váhy s posuzovanými dušemi. Určitě také zaujme dřevěný malovaný kazetový strop v lodi a varhany.
Rákoš
Klikatými horskými cestami přes hluboké gemerské lesy se dostaneme do staré hornické obce Rákoš. Už několik staletí nad ní bdí románsko-gotický katolický kostel Nejsvětější Trojice. Nenápadná stavba z poloviny 13. století se šindelovou střechou, úzkými okénky a vedle stojící zvonicí se bez přestaveb zachovala téměř v původní podobě. Uvnitř se nachází jeden z největších pokladů středověké freskové výzdoby Gemeru. Dobře zachované nástěnné malby nejvyšší kvality pokrývají téměř celou severní stěnu lodi a svatyni kostelíka.
Některé netradiční motivy souvisí zřejmě s existencí někdejšího kláštera, stojícího zatím v neznámé lokalitě kdesi v blízkém okolí. Svatyni netypického protáhlého tvaru dominuje velká malba Krista v mandorle (svatozáři obepínající celou postavu), umístěná na klenbě. Snad nejzajímavější je tajemná freska, datovaná kolem roku 1420, vyobrazující Nejsvětější Trojici – jako postavu žehnajícího Boha se třemi tvářemi. Sálá doslova nebeskou elegancí a mystikou. Loď kostelíka zastřešuje nádherný dřevěný malovaný strop z konce 17. století.
Štítnik
Nejvelkolepější kontakt se středověkem na Gemeru nabízí interiér gotické baziliky ve Štítniku. Noblesa samotného chrámu i velikost přilehlého náměstí dávají tušit, že vesnice na půli cesty mezi Jelšavou a Rožňavou byla kdysi bohatým důlním městečkem. Jeho rozkvět souvisel s těžbou a zpracováním železné rudy. V dobových listinách se zmiňuje dokonce na tomto místě hamr (poprvé v rámci Uherska). Impozantní tříloďovou baziliku dali postavit představitelé bohaté gemerské šlechtické rodiny Štítnických jako svůj rodový pohřební kostel. Jelikož měli čilé obchodní styky s jižní Evropou, inspirovaní tamními sakrálními stavbami, přizvali k jeho vyzdobení italské freskaře. Místní nástěnné malby se staly později vzorem pro další gemerské zeměpány a jejich místní umělce.
Chrám byl původně katolický, zasvěcený Panně Marii, ale od poloviny 16. století patří evangelíkům. Pod vysokými gotickými klenbami se budete cítit úplně maličcí. Středověk zde na vás bude dýchat na každém kroku. Velkolepý prostor dokáže zcela pohltit hned po vstupu. Klenotem je však malířská výzdoba interiéru, doslova posetého působivými freskami nejrůznějších motivů. Ze stěn k vám promluví desítky biblických výjevů, podobenství, alegorických postav, světců, proroků i panovníků. Vznikaly od 14. do 16. století minimálně ve třech etapách. Jedná se o nejrozsáhlejší soubor středověkých nástěnných maleb na území Slovenska, zabírající plochu asi 220 m2. Předpokládá se, že další – dosud neznámé – malby jsou skryty pod vrstvami mladších omítek. Zvláštní obdiv budí honosné malované dřevěné empory (nadzemní galerie), gotické stallum (lavice pro členy městské rady) ze 16. století, šlechtické epitafy, pohřební štíty zavěšené na stěnách či dvoje varhany. Jedny z nich (z roku 1492) jsou nejstaršími na Slovensku, a dokonce jedny z nejstarších v celé Evropě.
Koceľovce
Starobylý koceľovský kostel (asi šest kilometrů severně od Štítniku) už zvenčí upoutá svou siluetou s netradičně tvarovanou vysokou věží. Jeho původní, asi 500leté dubové dveře okované železem se dosud odemykají autentickým klíčem. K záhadné a neobvyklé „záplatě“ na nich – pod klíčovou dírkou – se váže lidové podání zachované v dobové obecní kronice. Při jednom z četných tureckých nájezdů v roce 1561 se vesničané skryli uvnitř kostela. Psohlavci (tak nazývali Turky a Tatary) se snažili dostat dovnitř. Do dveří tedy vysekali malý otvor. Když do něj první turecký voják strčil hlavu, aby zjistil, co se nachází uvnitř kostela, za dveřmi ukrytí vesničané mu ji prý hned pohotově odťali. Následkem byla krutá vojenská odveta a vyplenění celé obce. Asi sotva zjistíme, jaká část z příběhu je pravdivá. Do kostela však budete vcházet právě těmito dveřmi a máte se na co těšit.
Dnes evangelický, ale kdysi katolický kostel ze začátku 14. století zasvětili původně svatému Bartoloměji. Každý kousek presbytáře vyzařujícího fascinující atmosféru pokrývají fresky mimořádné kompaktnosti z let 1360–1370. Zobrazují tzv. mariánsko-kristologický cyklus, tedy výjevy ze života Panny Marie a Ježíše Krista. Zachovaly se ve výjimečném rozsahu. Dobový autor dokázal dát i běžným scénám originální ztvárnění. Nejpozoruhodnějšími koceľovskými nástěnnými výjevy jsou Ukřižování a Ukládání do hrobu. Sondy objevily další fresky i na severní stěně lodi kostela, ale dosud nebyly odkryty. Podobný kostelík s pomalovaným presbytářem ukrývá také nedaleká Ochtiná.
Šivetice
Románská cihlová rotunda z první poloviny 13. století v Šiveticích je největší stavbou tohoto typu ve střední Evropě. Její kruhový půdorys má vnější průměr téměř 14 metrů. Rotundu zasvěcenou svaté Margitě (Markétě) Antiochijské postavili z cihel na návrší nad vesnicí a obehnali kamennou zdí. Vskutku neobvyklým dojmem působí zejména díky úzkým slepým arkádám v obvodovém zdivu. Architektura i nástěnné malby dávají tomuto objektu v rámci středoevropského prostoru výjimečné postavení.
Vzácné románské fresky vyobrazující život svaté Margity a ukřižování Ježíše Krista, z období kolem roku 1270, jsou nejstaršími v celé oblasti. Na mnoha místech byly překryty mladšími gotickými malbami. Na dalších autor mimo jiné namaloval samotnou rotundu v původní, středověké podobě s červenou taškovou střechou. Předpokládá se, že stavba plnila kvůli strategické poloze původně i strážní význam. Po asi čtvrthodince cesty autem přijíždíme ze Šivetic do Plešivce, nedaleko Rožňavy.
Plešivec
Celý středověký umělecký rozmach a freskový „boom“ Gemeru se začal psát právě zde. V Plešivci sídlil kdysi nejvýznamnější šlechtický rod regionu – Bubekovi. Ti získali v oblasti rozsáhlé majetky od krále Bély IV. jako jakési poděkování za to, že jejich předek jménem Detrik zachránil uherskému králi život (po bitvě proti Mongolům na řece Slaná). Později, při svých politických a bojových výpravách po boku krále do Neapole, se Bubekovi seznámili s dobovou italskou malbu, kterou se inspirovali. Tyto přeshraniční živé kontakty vyústily kolem roku 1350 v povolání neznámých italských mistrů, jejichž úkolem bylo zrealizovat vý-
zdobu jejich rodového kostela v Plešivci. Měl sloužit zároveň jako místo posledního odpočinku celého šlechtického rodu. Katolický chrám ze začátku 14. století, zasvěcený původně svatému Jiřímu, vypálili Turci v roce 1558. Z větší dvoulodní baziliky – velikostně srovnatelné s bazilikou ve Štítniku – zůstaly po požáru jen ruiny zdí, které desetiletí chátraly. Později kostel převzala reformovaná křesťanská církev. Stavebními úpravami zkrátily prvotní chrámovou loď téměř o polovinu a zmenšily svým potřebám.
Stěny kostela byly pokryty pravými italskými freskami prvotřídní kvality. Dnes po nich zůstaly většinou jen fragmenty, přesto se řadí mezi nejkvalitnější nejen na Gemeru, ale i na Slovensku. Způsob jejich malby je totiž na daleko vyšší úrovni než kdekoli jinde. Kostel v Plešivci a jeho fresky z poloviny 14. století byly předlohou pro masivní středověkou výmalbu dalších sakrálních objektů, která se na Gemeru a Malohontu rozvinula o pár desetiletí později. Zarážející paralelu kristologického cyklu fresek ve svatyni plešiveckého kostelíka našli odborníci v padovské kapli Scrovegniů, kterou vyzdobil slavný italský malíř Giotto. Velkou raritou dalších fresek v Plešivci jsou plastické, z omítky vystupující svatozáře postav s rytým dekorem, typické právě pro Itálii.
Chyžné
Z myšlenek o analogii italských maleb se však vraťme zpět na Slovensko. Maličký, ale půvabný římskokatolický kostel Zvěstování Panně Marii v Chyžném se neztratí ani v seznamu velkolepějších domácích sakrálních staveb. Opevněný zdí stojí ve vesničce mezi Jelšavou a Revúcou od 13. století. Svatyně ukrývá kromě nádherných fresek na stěnách a klenbě (kolem roku 1370) i další vzácný klenot. Nádherný gotický křídlový oltář z roku 1508 vytvořila totiž největší umělecká hvězda středoevropské gotiky, kterou znají v celé Evropě – Mistr Pavel z Levoče.
Postavy sousoší, plné mystiky, citu a emocí, doplňují po bocích tabulové malby svatého Jiří, Navštívení Panny Marie u Alžběty, NarozeníJežíše a Klaněnítříkrálů. Laskavé pózy a výrazy postav jako by se vám snažily živě, ale nenásilně vyprávět své pohnuté příběhy, přitom s enormní dávkou nebeského klidu a nadpozemské elegance. Unikátní gotický oltář jemu podobný nenajdete již v žádném jiném kostelíku tohoto regionu.
Evropské dědictví
- Soubor 12 gemerských kostelíků s jejich vzácnými středověkými nástěnnými malbami získal v roce 2022 značku Evropské dědictví (European Heritage Label).
- Patří sem kostely ve Štítniku, Koceľovcích, Ochtiné, Kameňanech, Šiveticích, Chyžném, Rákoši, Kraskově, Kyjaticích, Rimavské Bani, Rimavském Brezovu a v Plešivci.
- Zřejmě je jen otázkou času, kdy budou zapsány i do seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO.
- Tyto, ale i další starobylé kostelíky Gemeru spojuje tematická trasa – tzv. Gotická cesta. Dalšími lokalitami na ní jsou např. Rybník, Lipovník, Krásnohorské Podhradie, Dobšiná, Henckovce, Malé Teriakovce, Rimavské Janovce, ale také nádherná katedrála v Rožňavě či další jiné kostely.
