Ha Giang Loop: Kouzelný okruh po severním Vietnamu okořeněný pestrou škálou zážitků

Ha Giang Loop: Kouzelný okruh po severním Vietnamu okořeněný pestrou škálou zážitků Zdroj: Julius Lukeš Jr.

Elegantně formované kupole v Tamsomském údolí jeho obyvatelé trefně pojmenovali „Vílí ňadra“
Základním dopravním prostředkem je zde motorka, na kterou jsou místní schopni přivázat cokoliv
Na etnicky pestrém trhu v neturistickém Lung Phinu mě uchvátila paní s turbanem kouřící tradiční bong thuoc lao
Z dech beroucí jízdy po klikatých cestách provincie Ha Giang se vám bude ještě dlouho točit hlava
Odbočte z hlavní trasy. Právě tam na vás čekají soukromé výhledy a vřelí vesničané.
14 Fotogalerie

Ha Giang Loop: Kouzelný okruh po severním Vietnamu okořeněný pestrou škálou zážitků

Julius Lukeš Jr.

Provincie Ha Giang ukrývá skvělý okruh, který si na motorce vážně užijete. Mezi vápencovými kopci geoparku Dong Van najdete pohodu a vítat vás bude přívětivost místních. Na trzích nebo u sklenice piva je poznáte nejlépe.

Nasedám do nočního autobusu mířícího z Hanoje do Ha Giangu, nejsevernější provincie Vietnamu, ležící na hranici s Čínou. Autobus je plný k prasknutí a já jsem jediný běloch na palubě. Nevyhnutelně na mě tedy zbude poslední nepohodlné místo úplně vzadu nad koly, kde moje záda ucítí každý silniční výmol. Sálá ze mě adrenalin a nadšení, a proto mi to ani v nejmenším nevadí. Čeká mě totiž Ha Giang Loop, několikadenní okruh na motorce po odlehlých vápencovitých kopcích plošiny Dong Van, geoparku zapsaném na Seznamu UNESCO a jednom z posledních neturistických míst Vietnamu.

Na startu v Ha Giangu

O pár hodin později již smlouvám cenu motorky s energickým místním klukem. Že nemám řidičský průkaz, ho nezajímá. Jelikož není do zdejších strmých kopců vhodný jednoduchý skútr s automatikou a je potřeba mít stroj s manuálním nebo alespoň poloautomatickým převodem, následuje několikaminutový rychlokurz řazení. Poněkud plynuleji se naučím řadit až cestou na policejní stanici pro povolení ke vstupu do hraniční oblasti. Imigrační celníky bohudíky také nezajímá, že nemám řidičák, a svižně mi za poplatek vystavují kýžený dokument.

Zanechávám za zády příjemné město Ha Giang, ležící na břehu řeky Lo, a vychutnávám si pohledy na první objevující se homolovité kopce, jejichž vrcholky se mysticky ztrácejí v mlze. Po pár desítkách kilometrů spanilé jízdy zastavuji u malého dřevěného domečku na oběd. Nadšená babička sahající mi někam po pás, patrně díky ohnutí způsobenému celoživotní prací na rýžových polích, ihned přispěchá s pivem a posilňující polévkou pho s vysvětlením, že nic jiného nemá. S radostí přijímám, co dům dá, a usedám vedle dvojice rozesmátých Vietnamců pokuřujících bambusový bong, který půjčuje každá místní putyka. Ačkoli umí anglicky ještě hůř než já vietnamsky, zvou mne se širokým úsměvem na další rundu piva Saigon. Brzy zjišťuji, že Vietnamci jsou nesmírně přívětiví k osamělým turistům. Při cestě ve dvou po jihu země nás totiž za dva týdny neoslovil téměř nikdo. Severem jsem již cestoval sám a nebylo dne, kdy by mne někdo nepozval na čaj, pivo nebo rovnou domů na jídlo.

Nebeská brána a Vílí ňadra

Celý okruh čítá téměř 400 kilometrů, a ačkoli se dá zvládnout za tři dny, doporučuji si na něj vyhradit minimálně pět plných dnů. Skrytým kouzlem tzv. loopu jsou totiž drobné neplánované odbočky z hlavní cesty, které vás zavedou do autentických vesniček, kam téměř jistě nikdo jiný nezavítá. Abyste si je mohli užít, nechcete chvátat a neustále jedním okem kontrolovat stav tachometru. Silnice se začíná hadovitě kroutit a já stoupám příhodně pojmenovaným průsmykem Nebeská brána. Pohledy na meandrující cestu protínající špičaté hory se blíží dokonalosti. Z vrcholu průsmyku shlížím dolů na rýžová políčka vyplňující Tamsomské údolí, z něhož vystupují jako krtčí hromádky symetrické vápencovité kupole, kterým místní přezdívají Vílí ňadra.

Odpolední slunce využívám k rozjímání ve svůdném kaňonu řeky Mien. Pozoruji rybáře, jak trpělivě vyčkávají ve stínu bambusového háje, partu kluků dovádějících ve svižném toku a ospalé vodní buvoly, rochnící se v bahnité mělčině. Již za tmy přijíždím do Yen Minhu, kde se ubytovávám u vlídných místních. Přespání v takzvaném homestayi představuje ideální způsob, jak nahlédnout do běžného života zdejších obyvatel, s nimiž takto sdílíte společný prostor a večeři, po níž většinou následuje místní pálenka.

Ráj pro antropology

S plněnou bagetou banh mi v ruce, kulinářským pozůstatkem po francouzské nadvládě, objevuji ranní trh. Užívám si privilegium absence jiných turistů. Pestré kroje místních splňují sen každého fotografa. V okolních kopcích žije přes sedmnáct etnických skupin, které se liší jak způsobem obživy, vzezřením, tak stylem oblékání. Právě kulturní různorodost zdejších obyvatel tvoří společně s okouzlující přírodou vzácnou kombinaci. Největší skupinu zde tvoří Hmongové, kteří přišli zhruba před 300 lety ze sousední Číny a dále se dělí podle barvy oblečení na několik podskupin. Takzvaní černí Hmongové nosí indigové šaty, a naopak květinoví používají sytě barevné látky. Dalším zajímavým etnikem, jehož členy potkáte v provincii Ha Giang, jsou „červení“ Jaové. Ženám z této skupiny na hlavě trůní trojúhelníkovitý turban červené barvy, díky němuž jsou nepřehlédnutelné.

Krátce po odjezdu z Yen Minhu se opět kochám špičatými vrcholky hor vytvořených v průběhu milionů let tektonickou aktivitou a vápencovou erozí. Pohádková scenerie kuželů různých velikostí mi připomíná vlny zkamenělého moře. Zastavuji se v paláci krále Hmongů, který je postaven v čínském stylu a na jehož financování se před více než sto lety podíleli Francouzi, s cílem si zachovat přízeň místního vládce. Síla a bohatství Hmongů tehdy pramenily hlavně z obchodu s opiem. V prostorech dřevěné stavby propojené vzdušnými dvory můžete stále zahlédnout následovníky posledního z králů tohoto etnika.

Mou další zastávkou je stožár Lung Cu, nejsevernější bod Vietnamu, ležící přímo na hranici s Čínou, odkud je nádherný pohled na území rudého draka. Vychutnávám si západ slunce a až za hluboké tmy vjíždím do vesnice Dong Van.

Na vlastní pěst za novými kamarády

Následující den trochu bezmyšlenkovitě odbočuji z hlavní trasy na nezpevněnou cestu lemovanou rýžovými políčky. Zanedlouho musím motorku odstavit a pokračuji pěšky po uzoučké stezce vysekané do hrany kupolovitého kopce. Čerstvý vzduch, klid, osamocení a výhledy do krajiny navozují až kontemplativní stavy. Po několika kilometrech chůze jsem objevil vesničku o pár příbytcích. Přispěchá ke mně udivený rolník a téměř za ruku mě odvleče do středu vesnice, kde se stávám středem pozornosti seběhnutých obyvatel. Malé děti mě zvědavě osahávají a já si připadám jako první běloch, který sem kdy zavítal. Daruji vesničanům pohled Prahy, za což se mi odvděčují pozváním na oběd do domu hlavního stařešiny, po němž následují četné panáky rýžové pálenky. Nikdo neumí slovo anglicky, ale všichni se smějí a nutí mě s nimi pít. Po několika hodinách se téměř bratrsky loučíme. Pro podobně intenzivní zážitek nemusíte v Ha Giangu chodit daleko. Stačí, když podobně jako já na chvíli opustíte hlavní turistickou magistrálu loopu, a nezapomenutelné chvíle přijdou samy.

Pestrobarevné trhy

Nejen ve Vietnamu jsou nejzajímavějšími dny týdne sobota a neděle. Na loopu to platí dvojnásob. Ve většině vesnic se konají bujaré trhy, kde se sejdou lidé všemožných etnik oblečeni do svých charakteristických krojů. Při plánování cesty se tedy snažte tyto dva dny začlenit do svého itineráře. Doporučuji navštívit trhy v odlehlejších, méně turistických vesničkách.

Já byl nejvíce unesen ze sobotního trhu v Lung Phinu a nedělního v Lung Ho. Jako jediný přítomný cizinec jsem na nich strávil celé dopoledne. Obdivoval jsem přítomné dámy s kulatými černými turbany na hlavě, které měly snad metr v průměru, pozoroval jsem drobnou babičku v pestrém kostýmu, jak si s radostí z výhodné koupě hází do nůše na zádech malé selátko a vyráží domů za kopec, ochutnal jsem, co se dalo, a při tom tipoval, kolik slepic se podaří místním klukům napěchovat na blatník jedné motorky.

Rozloučení v malebné Du Gii

Dvacet kilometrů dlouhý průsek Mapi Leng mezi vesnicemi Dong Van a Meo Vac mi doslova bere dech. Každou chvíli musím přibrzďovat, abych se při kochání sceneriemi jako vystřiženými z filmu Avatar neporoučel z motorky. Úzká vinutá silnice se v této oblasti prosekává strmými skálami až do výšky téměř 2000 metrů nad mořem a neuvážené otočení řídítek by zde znamenalo jistou smrt. Mou poslední zastávkou před návratem do Ha Giangu je malebná Du Gia, která opět leží mimo hlavní trasu loopu. V této vísce, schované v údolí a obklopené rýžovými políčky, najdete příjemné lidi a osvěžující říčku s několika vodopády. Pokud hledáte místo, kde byste během své cesty rádi zpomalili či vydechli, Du Gia bude správnou volbou.

Historická vsuvka s překvapením

Několik následujících dní trekuji po horách nedaleko Bac Ha v provincii Lao Cai. Jelikož mi hustá neprostupná mlha většinu času zakrývá nádherné výhledy do okolí, zkouším své štěstí v známější Sa Pa, kde na mě sice čeká lepší počasí, ale také rozmazlení místní a davy turistů, od nichž jsem si na loopu odvykl. Pokud se přece jen rozhodnete navštívit rýžové terasy Sa Pa, doporučuji je umístit na první místo vašeho vietnamského itineráře. Jakmile dostanete možnost srovnávat, například s Ha Giangem, budete ze Sa Pa podobně jako já nejspíš zklamáni. Chytám tedy noční bus mířící na hranici s Laosem do Dien Bien Phu, místa, kde se odehrála zásadní bitva indočínské války.

V roce 1954 zde drtivě prohrálo francouzské koloniální vojsko s komunistickým Viet Minhem, vedeným Ho Či Minem. Francouzi byli přesvědčeni, že díky terénu nepřístupnému pro těžké dělostřelectvo nepřítele nemůže být Dien Bien Phu dobyto. Vietnamci je ale, podobně jako později Američany, krvavě přesvědčili o tom, že jejich odhodlání a houževnatost nic nezastaví. Rozebrané kanony přitáhli na zádech džunglí a francouzské generály nepříjemně překvapili. Jako vzpomínku na bitvu najdete ve městě několik vojenských bunkrů, památník padlým, muzeum a slavný kopec A1, kde se 56 dní a nocí v zákopech krutě bojovalo o každý metr.

Vrcholem návštěvy Dien Bien Phu pro mne byl autentický a různorodý trh u řeky pod kopcem A1. Viděl jsem zde téměř vše, od zeleniny, ovoce a masa po žáby, ryby, brouky a místní specialitu: smažené larvy. Největším překvapením byla část trhu se psím masem. Prodavači zde umývali, porcovali a pomocí letlamp opalovali chlupy z několika desítek mrtvých němých tváří. Narazit na psí trh je v dnešním světě již naštěstí vzácnost, ve Vietnamu se vám to ale stále může podařit. Pokud byste se rozhodli překvapit své chuťové buňky a vyzkoušet tento netradiční kulinářský zážitek, hledejte podniky s nápisem thit cho (maso psí), které se specializují na tento typ pokrmu. Nejvíce jich najdete v Hanoji, což odráží fakt, že obliba psího masa mezi Vietnamci bohužel neustále roste. Poptávka je tak obrovská, že ji země není schopná uspokojit, a proto mafie z Thajska ilegálně vpašuje do Vietnamu několik set tisíc psů ročně.

Vzpomínka na Čechy

Cestou zpět do Hanoje se zastavuji v okolí městečka Mai Chau, kde se dá ubytovat u místních obyvatel v dřevěných chatrčích postavených na kůlech uprostřed malebných rýžových polí. Půjčil jsem si kolo a několik dní prozkoumávám zdejší poklidnou a velice pestrou oblast. V nedalekém Moc Chau mě překvapují čajové plantáže, na vrcholu zdejšího kopce objevuji krásnou jeskyni Chieu a také zavítám na okraj přírodní rezervace Pu Luong, kde lze údajně stále vidět medvědy a levharty.

Večery trávím klábosením s vesničany u studeného a velmi levného čerstvého piva, zvaného bia hoi. Zajímavé je, že Češi hráli v historii místního piva zásadní roli. Zlatý mok sem sice dovezli Francouzi během kolonizace, nicméně se prý spíše jednalo o patok než o mok. O mnoho let později soudruzi z KSČ odeslali do Vietnamu jako gesto komunistické solidarity několik českých sládků, kteří zde započali doslova pivní revoluci. Místní si poté vylepšený produkt velice oblíbili a rychle se stali asijskou pivní velmocí.

Zátoka, kterou nelze minout

Žádná první cesta do Vietnamu by se neměla obejít bez návštěvy dech beroucí zátoky Ha Long. S téměř dvěma tisíci krasovitými ostrůvky vystupujícími z jejích vod se jedná o místo, které nemá na světě obdoby. Tato krása je bohužel vykoupena nesmírnou popularitou mezi turisty a ročně ji navštíví přes deset milionů lidí. Je proto velmi důležité, abyste si svoji cestu naplánovali tak, že si odnesete příjemný zážitek nepokažený davy turistů a hlasitou hudbou z palub přeplněných výletních lodí. Jako výchozí bod je dobré zvolit krásný ostrov Cat Ba, na kterém na vás čeká divoká příroda, mimo jiné ukrývající jednoho z nejohroženějších savců planety, langura. Polovinu ostrova tudíž tvoří národní park, jehož rozdílné ekosystémy lze blíže poznat trekováním. Také zde najdete skvělé pláže, tajnou nemocnici Vietkongu a podle průvodce Lonely Planet „nejkrásnější výhled ve Vietnamu“.

Osobně doporučuji podniknout plavbu do méně turistické, ale stejně krásné zátoky Lan Ha, rozprostírající se nedaleko od hlavního ostrova. Pokud zvolíte menší loď s omezeným počtem pasažérů a uvědomělou posádkou, je možné, že za celý den nepotkáte jiné turisty. Platí zde stejné pravidlo jako ve zbytku této v posledních letech velice populární země: neváhejte odbočit z hlavní trasy. Vydejte se po nezpevněné cestě do neznámé vesnice, zahněte do ošuntělé uličky Hanoje nebo vyplujte mezi ostrůvky jiné zátoky a rychle se vám odkryje stále ještě panenský a jedinečný Vietnam.


Ha Giang Loop za 5 dní

1. den: Zajištění motorky a povolení ke vstupu do pohraniční oblasti v městě Ha Giang. Průjezd přes Nebeskou bránu a Tamsomské údolí do Yenh Minhu.

2. den: Návštěva paláce krále Hmongů a stožáru Lung Cu − nejsevernějšího bodu Vietnamu. Přespání ve vesnici Dong Van.

3. den: Pěší prozkoumávání zapadlých horských vesniček v okolí Dong Van. Průjezd fotogenickým průsekem Ma Pi Leng a následné přenocování v městečku Meo Vac.

4. den: Snídaně na sobotním trhu v malé vísce Lung Phin. Ubytování v homestayi u místních obyvatel vesničky Du Gia a odpolední procházka ke zdejšímu vodopádu.

5. den: Nedělní etnicky bohatý trh v málo navštěvované vesničce Lung Ho a návrat do Ha Giangu.


Dobré vědět

Sami či s cestovkou: Vietnam je velice přívětivá země snadná na objevování, a proto doporučuji vydat se sem na vlastní pěst. Zvládnou to i méně zkušení cestovatelé, kterým se tak otevře cesta k objevování i zbytku světa tímto způsobem.

Jak se tam dostat: Nejsnazší je samozřejmě letecká doprava. Těm z vás, kdo nehledí na čas, doporučuji spojit cestu s návštěvou sousední Kambodže a Laosu.

Víza: Jednovstupové vízum na 30 dní lze snadno pořídit on-line na immigration.gov.vn

Doprava: Nejsnáze se po Vietnamu dopravíte autobusy a minibusy. Pro delší přesuny využijte noční busy s lehátky. Také zde celkem dobře funguje vlaková a lodní doprava. Někteří cestovatelé se rozhodnou projet celou zemi na motorce, což se mi ale zdá krajně nebezpečné. Doporučuji si spíše opakovaně půjčovat motorky a využívat je k několikadenním průzkumům okolí, jako například v provincii Ha Giang.

Ubytování: Po celém Vietnamu se nachází nepřeberné množství hostelů a hotelů. Doporučuji zkusit ubytování u místních obyvatel, tedy takzvaný homestay.

Kolik času: Na sever Vietnamu si vyčleňte aspoň dva týdny.

Zátoka Ha Long/Lan Ha: Pro nezapomenutelný zážitek mohu doporučit společnost Cat Ba Ventures se základnou na ostrově Cat Ba.