Oudtshoorn: Hlavní město pštrosů, které byste při toulkách Jihoafrickou republikou neměli minout
Neumí létat, a přesto je řazen mezi ptáky. Když už vydá zvuk, zní to jako řev lva. O čerstvě vylíhlé mladé se stará převážně samec. Řeč je o největším opeřenci zeměkoule. Návštěva některé z farem, kde se pštrosi dvouprstí chovají, by neměla chybět v itineráři vaší cesty po jihu Afriky.
Pštros dvouprstý se tradičně vyskytoval na většině území Afriky na jih od rovníku. Zdejší suché pláně, nazývané buš, jsou domovem mnoha pro nás exotických zástupců říše zvířat. Leckoho by možná nenapadlo, že své nezastupitelné místo tu má i pštros.
Volně v přírodě jej dnes můžete spatřit v Jihoafrické republice, Namibii, Botswaně, Zimbabwe, ale i v Asii, Austrálii. Pokud se však s tímto nadmíru zvláštním ptákem chcete seznámit blíže, zamiřte do města Oudtshoorn, které leží v polopouštní sníženině Malé Karoo jihoafrické provincie Západní Kapsko (Western Cape). Toto afrikánské město je právem považováno za centrum pštrosího chovu. V jeho okolí se nachází několik desítek soukromých farem. A většina otevírá své brány i veřejnosti.
Návštěva zde je otázkou dvou tří hodin. Seznámíte se nejen s mnoha často neuvěřitelnými informacemi z pštrosího života, ale dozvíte se i o významu dlouhokrkých ptáků pro ekonomiku oblasti. Farmy mají obvykle rozlohu několika desítek hektarů, zajímavosti ale budete obcházet pěšky, maximálně se kousek přiblížíte autem. Tvoří je především rozsáhlé výběhy i nízké kryté stavby, v nichž se mohou ptáci schovat před nepohodou. Nechybějí ani obchůdky, muzeum, někdy restaurace nabízející pštrosí speciality. Vše je obvykle korunováno výstavným domem majitele farmy, často viktoriánskou stavbou z konce 19. století.
Ač by někdo mohl namítnout, že prohlídka farmy bude komerční záležitostí, nedejte se mýlit. Pštrosi se výrazně liší od jiných opeřenců a zaposlouchat se do vyprávění průvodců, kteří často na farmě strávili valnou většinu svého života, stojí skutečně za to. Dobrodružnější povahy se na závěr prohlídky obvykle mohou na pštrosovi i projet. Musíte ale počítat s tím, že to není vůbec nic jednoduchého a podobná akce obvykle končí pádem na prašnou zem. Pro ty méně drsné se nabízí možnost na pštrosa se posadit a ověřit si tak, že i z jeho hřbetu je krásný pohled na svět.
Pštrosí ekonomika
Chovatelská tradice v Malém Karoo trvá již od konce 19. století. Místní ekonomika byla postavena na zpracování velice kvalitního a neuvěřitelně jemného pštrosího peří. V Evropě nastupující viktoriánská epocha silně ovlivnila i módu. Bílé, šedé, hnědé i černé peří se stalo základem klobouků, čelenek, boa, vějířů, kabelek a mnoha jiných ozdob. Služtičky dlouhá ocasní brka používaly alespoň jako prachovky. Na přelomu století, kdy vypukla skutečná „péřová horečka“, byli londýnští nákupčí ochotni za libru pštrosího peří zaplatit až sto britských liber. Není divu, že jihoafričtí farmáři obrovsky zbohatli. Toto zlaté období připomíná v okolí města několik dochovaných viktoriánských domů, tzv. domů peří, dnes v některých případech stále obývaných majiteli farem.
V současnosti už si málokterá dáma vezme klobouk s pštrosím pérem. To však nemění nic na tom, že chov pštrosů je stále výnosným podnikem. Chovatelé bohatnou především díky masu. Je velice dietní a obsahuje minimální množství cholesterolu. Pštrosí steaky jsem kdysi koupila i v Čechách, jejich kvalitu ale nelze s těmi jihoafrickými srovnat.
Nejatraktivnější částí návštěvy je samozřejmě procházka kolem výběhů. Pozorujeme tmavohnědé samce, výrazně světlejší samice, drobná kuřátka. Jak se dozvídáme od průvodce ze Zimbabwe, mláďata se rodí z obrovských vajec dlouhých až 20 cm. Samice je kladou přímo na zem, a protože je jejich skořápka skutečně tvrdá, nehrozí zárodkům žádné nebezpečí. Klasickou atrakcí každé farmy je proto vedle jízdy na pštrosovi i možnost na vejcích skákat a dokázat tak jejich pevnost.
Běžícího pštrosa na farmě nebo volně v přírodě zahlédnete téměř stoprocentně. Pravěký pštros, na rozdíl od toho dnešního, mohl bez problémů létat. Tuto schopnost postupně ztratil, nejspíše v důsledku zvyšující se váhy svého těla (samec totiž váží až 130 kg). Pštros dvouprstý proto běhá. A to velice rychle - dosahuje běžně rychlosti až 70 km/h. Dlouhé ochmýřené nohy pták využívá nejen k rychlému běhu, ale také ke kopání. Je klidným zvířetem, ale když už nastane dostatečně vypjatá situace a kopne vás, je velice pravděpodobné, že už se ze zážitku nevzpamatujete. To si velice dobře uvědomují i africké šelmy, a tudíž pštrosy většinou nenapadají. Riskovat kopanec a možnou smrt kvůli poměrně malému množství masa přece nestojí za to. Jediným skutečným nepřítelem pštrosa tak zůstává člověk.
Ať se vypravíte na kteroukoli farmu, čeká vás do určité míry obdobný program. Udělejte si alespoň na jednu z nich určitě čas. Návštěva Malého Karoo by bez pštrosů nebyla kompletní. Obohaceni o zajímavosti z pštrosího života si mnohem lépe užijete moment, když se vám na vašich cestách poštěstí pozorovat pro našince až kýčovitý západ slunce nad rozžhavenou Afrikou, kdy rudou oblohu narušují jen černé siluety baobabů a štíhlé krky kolébajících se pštrosů.
Pštrosí námluvy
Zážitkem, při kterém běhá mráz po zádech, je sledování pštrosích námluv. Tokající samci provádějí velice osobitý tanec, během něhož kolem partnerky krouží, mávají rychle křídly, kolébají svým hubeným krkem až k zemi. Často rozevřou ocasní perutě a vytvoří tak nádherný vějíř. Jednou jsme na severu Jižní Afriky měli možnost zhlédnout toto představení doplněné i o tradiční zvuky. Samci totiž umějí řvát, bučet, troubit, a to díky svému nafukovacímu krku. Pták vyfoukne z průdušnice vzduch do úst, zavře zobák, tlačí vzduch zpět do hltanu a jícnu. Ten se tak rozšíří, vchod do žaludku se zaškrtí, krk se nafoukne jako balon a zvuk, který pták vydává, je opravdu hoden řevu lvího samce. Samice jen vše po očku pozoruje. Samec ve vhodnou chvíli vyskočí, povalí samici na zem a začne se pářit. Mít příležitost pozorovat pštrosí námluvy chce ale notnou dávku štěstí.
Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii: