Národní park Tassili n’Ajjer se rozkládá na ploše odpovídající přibližně velikosti České republiky a je proslulý svými jedinečnými geologickými útvary, starobylým skalním uměním a krajinou jako z jiné galaxie.

Národní park Tassili n’Ajjer se rozkládá na ploše odpovídající přibližně velikosti České republiky a je proslulý svými jedinečnými geologickými útvary, starobylým skalním uměním a krajinou jako z jiné galaxie. • Zdroj: František Štaud

Lidé se často domnívají, že poušť je jenom písek a nuda. Opak je pravdou. Zde, na jihu Alžírska, je Sahara nekonečně pestrá a kromě písečných dun nabízí také hornatou část Hoggar (Ahaggár), kamenité a štěrkové úseky, hamady a regy.
Lidé se často domnívají, že poušť je jenom písek a nuda. Opak je pravdou. Zde, na jihu Alžírska, je Sahara nekonečně pestrá a kromě písečných dun nabízí také hornatou část Hoggar (Ahaggár), kamenité a štěrkové úseky, hamady a regy.
Při návštěvě Tadrártu budete mít příležitost ponořit se do rytmu pouštního života a prozkoumat přírodní zázraky, které na vás čekají
Při návštěvě Tadrártu budete mít příležitost ponořit se do rytmu pouštního života a prozkoumat přírodní zázraky, které na vás čekají
Oblast Tadrárt je po staletí obývána kočovnými berberskými kmeny. Zejména Tuaregové mají k této zemi hluboký kulturní vztah.
10 Fotogalerie

Alžírsko: Ta nejkrásnější Sahara

František Štaud

Na jihovýchodě Alžírska, blízko k hranicím s Libyí a Nigerem, se nachází část pouště, která je považována za nejpozoruhodnější a nejúchvatnější z celé obrovské Sahary – národní park Tassili n’Ajjer. Čarokrásná oblast je zapsána i na seznam světového dědictví UNESCO.

Ze starobylé oázy Djanet (Džánet) se v doprovodu domorodých Tuaregů vydávám dále na východ do odlehlého pohoří Tadrárt. Místo tradičních velbloudů volíme karavanu Toyot 4x4, a jakmile sjedeme z asfaltové silnice, začíná dobrodružství v kouzelném světě písku tisíců barev a odstínů. Cesta pouští by bez Tuaregů byla nemyslitelná – disponují totiž detailní znalostí prostředí, geografického i vojenskopolitického. Vždy vědí, která vádí projedou, za kterou dunou musíme odbočit, kterým oblastem se raději vyhnout. A když nás zastaví vojenská hlídka a zakazuje nám pokračovat v cestě kvůli právě probíhajícím „ostrým střelbám“, dvoumetrový řidič Alí svou přirozenou autoritou všechny ujistí, že ví, co dělá, a že nám nebezpečí nehrozí. Uniformovaný voják nás téměř s omluvou nechává pokračovat.

Můj každodenní program začíná ještě dlouho před východem slunce, abych stihl první paprsky nad krajinou. Po ranním focení rychle balím stan, zhltnu trochu kávy a sušenek a vydávám se na pouštní trek. „Vysokohorská turistika“ v dunách s nesmírně příjemným pískem pod chodidly je navzdory původním obavám téměř návyková. Často si sundávám sandály a užívám si luxus bosých nohou – dopoledne v chladivém písku, odpoledne v příjemně prohřátém. Výhledy do okolí jsou nepopsatelné, můj průvodce, Tuareg Hemú, se mi občas vzdálí tak, že jeho barevný hábit splývá se zrnky písku na horizontu a dává tušit neuvěřitelný rozměr Sahary. Někdy takto ujdu pět, jindy patnáct kilometrů, než dorazím do dalšího tábořiště. Po chutné večeři připravené Tuaregy a jejich osobitém „čajovém obřadu“ balím fotoaparáty a stativ a vyrážím do okolních dun. Večerní slunce rozpálí krajinu do neuvěřitelně rudých odstínů a zvednutý prach má barvu plamene. Ohnivé divadlo ale rychle končí a vystřídá je naprosto černá a tichá noc. Vracím se do tábora, usínám pod noční oblohou posetou miliardami hvězd a nemohu se dočkat dalšího dne. Ve stejném rytmu plyne den za dnem, rutina, která se neomrzí.

Doporučujeme

Články z jiných titulů