Na jihovýchodě Alžírska, blízko k hranicím s Libyí a Nigerem, se nachází část pouště, která je považována za nejpozoruhodnější a nejúchvatnější z celé obrovské Sahary – národní park Tassili n’Ajjer. Čarokrásná oblast je zapsána i na seznam světového dědictví UNESCO.
Můj každodenní program začíná ještě dlouho před východem slunce, abych stihl první paprsky nad krajinou. Po ranním focení rychle balím stan, zhltnu trochu kávy a sušenek a vydávám se na pouštní trek. „Vysokohorská turistika“ v dunách s nesmírně příjemným pískem pod chodidly je navzdory původním obavám téměř návyková. Často si sundávám sandály a užívám si luxus bosých nohou – dopoledne v chladivém písku, odpoledne v příjemně prohřátém. Výhledy do okolí jsou nepopsatelné, můj průvodce, Tuareg Hemú, se mi občas vzdálí tak, že jeho barevný hábit splývá se zrnky písku na horizontu a dává tušit neuvěřitelný rozměr Sahary. Někdy takto ujdu pět, jindy patnáct kilometrů, než dorazím do dalšího tábořiště. Po chutné večeři připravené Tuaregy a jejich osobitém „čajovém obřadu“ balím fotoaparáty a stativ a vyrážím do okolních dun. Večerní slunce rozpálí krajinu do neuvěřitelně rudých odstínů a zvednutý prach má barvu plamene. Ohnivé divadlo ale rychle končí a vystřídá je naprosto černá a tichá noc. Vracím se do tábora, usínám pod noční oblohou posetou miliardami hvězd a nemohu se dočkat dalšího dne. Ve stejném rytmu plyne den za dnem, rutina, která se neomrzí.
