Začátkem prázdnin se nad hlavami rodičů rozsvítí celá řada otazníků. Jak zabavit děti, skloubit příjemné s užitečným a dožít se ve zdraví září? Ačkoliv se to tipy na „zaručeně ideální“ rodinnou dovolenou už od jara všude jen hemží, mnohdy je nutné přistoupit na celou řadu kompromisů, anebo z některých požadavků jednoduše slevit. Já na kompromisy moc nejsem. A nutno podotknout, že můj muž a moje dvě děti už vůbec ne. A tak jsme se společně vydali vstříc moři, horám, kempování i památkám. Přesně tak, jak to máme rádi.
Na cestě záleží
I kdybyste cestovali přímo do ráje, přesun do cílové destinace bude mít značný vliv na fyzický i psychický stav celé vaší výpravy. Proto není radno tento zdánlivý detail podcenit. Ačkoliv jsme nejdříve zvažovali ekologicky přijatelnější cestu vlakem, noční štreka do Rijeky, a následný přesun podél pobřeží s půlročním kojencem a pětiletou dračicí, se s ohledem na množství přepravovaných artefaktů nejevil jako ideální. Nakonec jsme naložili všechny lopatky, kyblíky a nafukovací mořské panny do auta a vyrazili po vlastní ose. Jelikož jsme ale do Chorvatska vyráželi ještě před koncem školního roku, bylo to rozhodnutí správné. Na zpáteční cestě nás nekonečné kolony táhnoucí se v protisměru přesvědčily o tom, že během hlavní sezóny bychom se určitě rozhodovali jinak.
Vyjíždělo se brzy ráno. S tím, že do večera času dost, o nutné zastávky a svačinové pauzy nebude nouze, a případně cestu úplně rozpůlíme. A taky že ano. Kafíčka, hřiště, několik sjezdů z dálnice v duchu objevování malebných rakouských a slovinských vesniček, a nakonec Airbnb nocleh v roztomilé slovinské obci Pluska, udělal z prvního úseku cesty vlastně docela zábavný den. O co vydatněji jsme si přes noc odpočinuli, o to veselejší byl pak i finální příjezd k moři.
Svoboda a klid
Do hotelového resortu se nám nechtělo, ale nechat se okrást o potřebné zázemí a vytoužené pohodlí také ne. Zvolili jsme proto stín piniového háje a soukromí bungalovu přímo u moře. Prémiový kemp Falkensteiner nedaleko Zadaru nabízí dokonalé zázemí pro rodiny s dětmi. Připlatili jsme si za snídaně v místní restauraci, a zbytek řešili po vlastní ose. Vzhled i vybavení bungalovů jsou na hony vzdálené tomu, co si pamatujeme z dětství. Jak řekla naše malá, v tom domečku by se dalo bydlet napořád. Zvlášť, když vám pravidelně mění ručníky, a ještě se na vás u toho usmívají. Jen ty tenké papundeklové stěny mezi jednotlivými místnostmi byly občas na škodu. V celém kempu ale vládne tak přátelská a uvolněná atmosféra, že okolní cvrkot naše mimino nebudil, spíš konejšivě uspával. Když už jsme nebyli přímo u moře, dokonalým lepem pro rozjařený potěr byl i bazén a dění kolem něj.
Zadar pro otrlé
Ačkoliv má metropole Severní Dalmácie rozhodně co nabídnout, davy turistů, které brázdily rozpálené uličky a auta blokující průjezd městem, nám zkazily chuť i na tamní zmrzlinu. A že ta pod věží za to přece jen stála! Možná i fakt, že sem od letošního roku létá přímý let z Prahy, přispěl k tomu, že jsme tu češtinu slyšeli na každém rohu. Těšili jsme se, že si tu užijeme klidu, ale buď to bylo tím, že zrovna foukalo a bylo pod mrakem, a tak všichni dostali stejný nápad, nebo se sem turisté houfně přesunuli z Dubrovníku. Lákavé sloupy římského fóra, které tu stály už rok před naším letopočtem i kouzelnou samostatně stojící věž, jsme si proto odjeli představovat jinam.
Kouzelný Nin
A pak se to stalo. Starobylé městečko, které se nachází 16 kilometrů severozápadně od Zadaru, nás naprosto uchvátilo. Stopy římské říše jsou tu patrné na každém kroku. Ruiny římského Dianina chrámu se sedmnáctimetrovým korintským sloupem i amfiteátr jsme tu mohli obdivovat bez desítek dalších přihlížejících. O tom, že Nin býval ve středověku královským městem, a také sídlem biskupa, svědčí dnes zbytky středověkého opevnění, biskupský palác a kostel svatého Anselma. A co teprve obdivuhodný kostel sv. Kříže z 9. století? Ten je údajně nejmenší katedrálou na světě. Děti nejvíce ocenily přívětivý stín v parku vedle hřbitova, kde jsme několik hodin jen tak relaxovali na dece. Jak jsme se později dočetli, Nin je město mnoha nej. Bývá skloňováno jako nejstarší chorvatské královské město, jedno z hlavních kulturních středisek raného chorvatského státu a sídlo tzv. chorvatského biskupa, jehož jurisdikce zahrnovala téměř celé dnešní Chorvatsko.
Písečné pláže
Ačkoliv je Chorvatsko proslulé spíš oblázkovým a kamenitým pobřežím, nedaleko Zadaru najdete hned několik písečných pláží, což malí stavitelé hradů a vodních příkopů velmi ocení. My jsme si udělali výlet na Kraljičinu neboli Královninu pláž, která se rozprostírá u vesničky Sabunike. Jemný písek a pozvolný vstup do moře byl zárukou úspěchu. Stínu sice bylo na téměř dvoukilometrové pláži po málu, protože v okolí bylo jen několik stromů, ale půjčovna slunečníků nás zachránila. Je patrné, že sem jezdí obvykle jen místní, kteří pláž vyhledávají jak z důvodu odpočinku, tak i kvůli takzvanému keloidnímu bahnu, které má prý léčivé účinky. Blahodárně působí už samotné koupání v moři. Voda je tu neustále o 2 až 3 °C teplejší než jinde na Jadranu, má i vyšší salinitu a je mimořádně čistá, neboť široko daleko nejsou žádné zdroje znečištění.
Procházka s Vinnetouem
Když už se ocitnete v téhle části Chorvatska, nesmíte vynechat proslulou Paklenicu. Národní park nabízí 150 turistických a lezeckých tras všech obtížností a kaňony, kterými se na filmovém plátně projížděl náčelník kmene Apačů, jsou doslova dech beroucí. Lokace důležitých filmových záběrů tu dokonce označují cedule. Vyhlídka Pariževačka glavica je místem, které se na dlouho vryje do paměti i těm, kteří kovbojkám zrovna neholdují. Mimochodem, na své si tu přijdou i děti. Ty tu mohou směle absolvovat své horolezecké začátky, protože tu celoročně funguje lezecká škola s milými a trpělivými instruktory.
Odměna ve vinohradu
Pokud se vám podaří odložit alespoň jedno z dětí na některé z místních atrakcí, anebo všechny vyřídit tak, že brzy odpadnou do postelí, máte vyhráno. Ať už na terase bungalovu, anebo na pláži, kam vám dosáhne chůvička, určitě propadnete chuti místního vína. Je jedno, jestli vsadíte na bílé nebo červené. Královské vinice v Petrčani, jejichž produkty jsou už dle svého názvu hodny králů, jsou zárukou kvality. Pokud seženete hlídání, určitě se tam vypravte. Spektakulární výhled spolu se sklenkou lahodného moku, jehož historie sahá až do 15.století, ve vás vyvolá pokušení prodloužit si zdejší pobyt ještě alespoň o pár dní.
