Zuzana Habáňová: Moje pětka syrská
V prosinci 2024 sleduji, jak se Sýrií valí islamisté a obsazují jedno město za druhým. Bašár Asad utíká a Syřané slaví. O dvacet dní později se ocitám v zemi, kam mi bývalý režim neustále zamítal víza. Euforie z nově nabyté svobody je všudypřítomná stejně jako obavy menšin z nejisté budoucnosti. Zdejší památky a příroda jsou válkou zničeny, bezpečnostní situace nevyzpytatelná, návrat turistů bude trvat. Projíždím zemí od severu na jih, přes rozbombardovaná města, dříve nedostupná i děsivá místa. Všude mě ale vítá úsměv a spousta naděje. Která místa se mi vryla nejvíce pod kůži?
1) Dar’á
V březnu 2011 někdo napsal na zeď střední školy v jihosyrském Dar’á nápis: „Teď je řada na vás, pane doktore“. Brutální mučení obviněných teenagerů způsobilo mohutné protivládní protesty po celé zemi, které se však brzy změnily v občanskou válku. Protiasadovský odboj byl v Dar’á vytrvalý, armáda ho zlomila až za cenu zničení velké části města. Hned po příjezdu mě obklopí parta mladíků, kteří mi u šálku kávy vypráví o válce. Za rohem už na mě číhá skupina veselých chlápků s další várkou silné kávy a ještě silnějšími příběhy. Z apokalyptických ruin vybombardovaných domů vycházejí majitelé, zvou mě dovnitř na prohlídku toho, co si už opravili. U zázrakem nepoškozené mešity Omari, kde začaly první protesty, okolo mě poskakují veselé děti, jejich rodiče mi tentokrát u kardamonové kávičky děkují za návštěvu Sýrie a jejich města. V Dar’á, kde k vidění vlastně nic není, potkávám ty nejpřátelštější lidi z celé Sýrie.
2) Idlib
Ještě nedávno nedostupná oblast, jediné místo, nad kterým Asad neměl prakticky žádnou kontrolu. Teď se sem bez problémů dá dostat autem nebo autobusem. Představovala jsem si to tu jako zapadákov plný vousatých džihádistů a zahalených žen. Nikoho takového ale nevidím. Syřané Idlib nazývají Dubají Sýrie. Sice trochu přehnaná představa, vyšší ekonomická úroveň je ale patrná na první pohled, zejména u vozového parku. Ještě pár let zpátky tu mezi sebou bojovaly znepřátelené islamistické frakce, byl zde zabit lídr Islámského státu abú Bakr al-Bagdádí a právě odtud přišla zkáza Asadovy rodiny. Teď mě ale místní srdečně zdraví, zvou do svých restaurací a hostí výbornou šavarmou.
3) Sajdnájá
Asadův pád odhalil v Sýrii mnoho děsivých věznic. Nejhorší byla Sajdnájá. Kdo se sem dostal, málokdy odešel ven živý. Otřesné mučení a znásilňování žen i mužů bylo na denním pořádku, mrtvá těla pak byla rozpouštěna v kyselině. Od roku 2011 tu prý bylo zavražděno 30 000 vězňů, dozorci dnes patří mezi nejhledanější lidi v celé Sýrii. Po osvobození věznice se na svobodu dostali lidé unesení z Libanonu, nezvěstní desítky let.
4) Homs
Symbol odporu a destrukce během občanské války, jehož ovládnutí bojovníky v prosinci 2024 znamenalo Asadův pád. Homs patřil k centrům nejsilnějšího protiasadovského odporu, než ho armáda vyhladověla a obsadila. Celé čtvrti uprostřed města jsou vybombardované, z kdysi moderních budov zbyla jen torza. Teď však všude slyším kladiva a sbíječky, v přízemí ruin svítí obchůdky, vývařovny a cukrárny. Homs je totiž vyhlášeným městem sladkostí. Při procházce věhlasným bazarem Baši cítím naději a touhu po životě na každém kroku.
5) Krak des Chevaliers
Původně malou muslimskou pevnost začali křižáci okolo roku 1142 přestavovat na jeden z největších a nejznámějších hradů Blízkého východu. Impozantní stavba hlídající historickou cestu do Tripolisu se během občanské války stala útočištěm rebelů. Asadova armáda je sice po několika letech vyhnala, bohužel za cenu značného poškození. Kdysi turistická atrakce dnes chátrá, zdejší lidé ale věří v lepší časy, návrat návštěvníků a příliv investic.
