Nezapomenutelný pohled na alpský horizont ozdobený pestrobarevnými balony

Nezapomenutelný pohled na alpský horizont ozdobený pestrobarevnými balony Zdroj: Veronika Kratochvílová

Balony startují přímo na louce pod hotelem Hammerhof, kde jsem noc před vzletem přespávala
Okolí obce Filzmoos se vyznačuje stabilními větrnými podmínkami, které umožňují bezpečné zimní lety
Prvotní strach a nedůvěru rázem vystřídaly nadšení a euforie
4 Fotogalerie

Rakousko: Balonem nad alpskými vrcholy

Veronika Kratochvílová

Výšky mi nedělají zrovna dvakrát dobře a hlava se mi snadno zatočí i při pohledu z okna obýváku. V letadle často zavírám oči a na žebříku se nikdy nedívám přímo pod sebe. Sama si proto pořád nejsem jistá tím, kde jsem našla odvahu nastoupit do proutěného koše a nechat se unést barevným kusem polyesterové látky vyhnané horkým vzduchem do výšky přes tři tisíce metrů. Tomu se říká úlet!

Zavřete oči a představte si zimní alpskou krajinu, kde se nad masivy s bílou polevou vznášejí desítky pestrobarevných balonů, na které se díváte z koše jednoho z nich. A pak ty oči otevřete! Vzduch mrazivě štípe, nad hlavou vám hučí oheň a krajina pod vámi se nejdřív ladovsky vykresluje, postupně vzdaluje a něžně rozpíjí.

Od nohou přituhuje

Historie balonového létání má v obci Filzmoos nedaleko Salcburku poměrně dlouhou tradici. Milovníci vzduchoplavby se sem sjíždějí už půl století, a proto místní obyvatele příliš nevzruší, když jim některý z balonů přistane za stodolou nebo přímo v zahradě. Stejně lhostejně zní i konstatování pilota Laciho Pastora o tom, že kdyby se někomu z posádky udělalo nahoře zle, je k dispozici kyslíková maska. A tak nezbývá než se zhluboka nadechnout a věřit, že má všechno pod kontrolou. Stejně jako ohnivé hořáky, kterými při teplotě 1600 °C vhání horký vzduch do balonu ke vzletu.

Zatímco strach a napětí se s výškou pomalu rozpouštějí, od nohou začíná přituhovat. A to jsme před vzletem vyfasovali hřejivé vložky do bot. Stejně po chvíli přešlapuji na místě a s díky přijímám hlt pálenky, která ve vzdušném prostoru chutná nezvykle dobře.

Balony startují přímo na louce pod hotelem Hammerhof, kde jsem noc před vzletem přespávalaBalony startují přímo na louce pod hotelem Hammerhof, kde jsem noc před vzletem přespávala | Zdroj: Veronika Kratochvílová

Testuji vlastní limity. Pohledem nejprve kloužu po vzdálené linii hor a odhaduji, kterému z nich by slušela biskupská čepice. Bischofsmütze je nejvyšší hora hřebene Gosaukamm, který samostatně vybíhá z masivu Dachstein a její dva vrcholy jsou tak blízkým svědkem našeho balonového představení. Čím kolměji své zorné pole stáčím pod sebe, tím výrazněji mě do přítomného okamžiku vrací elektrické šimrání vystřelující od břicha po konečky prstů. Tohle není sen, ale pořádná dávka adrenalinu.

Mezi ovcí, kachnou a kohoutem

Když v roce 1783 vyslali bratři Montgolfierové na svém hedvábném balonu do vzduchu tři zvířata, aby zjistili, jestli se nahoře dá dýchat, netušili, jak zásadně svým objevem ovlivní celé dějiny lidstva. Ne že bych nedůvěřovala historickým faktům, ale zkušenost je nepřenositelná. Empiricky pozoruji ohnivé přídechy, které balonu navracejí výšku i pomalu se proměňující krajinu. Chvíli nad stromy, chvíli nad střechami. Naše rychlost prý dosahuje až 50 km/h, a přesto mám pocit ladného a velmi pomalého plynutí. Kam doletíme a kde přistaneme, nikdo přesně neví.

Pokrčit kolena a nevystupovat

Asi po hodině ve vzduchu a o 27 kilometrů dál se pruhovaný balon začíná opět snášet k zemi. Z drobných hlodavců na louce se postupně stávají krávy, z mravenců auta na silnici. Neviditelné se stává viditelným, vzdálené kulisy hmatatelnou realitou. Během přistání máme pokrčit kolena, a hlavně nevystupovat z koše. Po kontaktu se zemí si balon totiž ještě několikrát vyhupsne do vzduchu a opět se snese, popojede a sklouzne po sněhem pokryté louce až k cestě, kam pro nás přijede auto, do kterého opět složíme barevný kus polyesterové látky s proutěným košem, který bude čekat na své příští ohnivé probuzení a dobrodružnou vzdušnou plavbu.