Patnáct kilometrů od Basileje najdete velkolepou betonovou stavbu a množství podivuhodných budov, které jaksi neuznávají pravé úhly. Kromě náhodných turistů sem míří hlavně příznivci antroposofie – učení o významu mýtů, které proslavil filozof Rudolf Steiner.
Takzvané Goetheanum, betonový gigant uprostřed malebné krajiny, je hlavním sídlem celosvětově rozvětvené Antroposofické společnosti a její Vysoké školy pro duchovní vědu. Jméno odkazuje k Johannu Wolfgangu von Goethovi, který inspiroval Rudolfa Steinera k publikování většiny jeho vědeckých prací a knih. Ty pak tvoří základ celé antroposofické filozofie. Nejspíš znáte waldorfské školství, biodynamické zemědělství nebo třeba značku kosmetiky Welleda… To všechno má prapůvod právě tady.
Počátky hnutí
První a původní Goetheanum tu vzniklo už v letech 1913–1919 a původně mělo hostit pravidelné letní divadelní slavnosti Antroposofické společnosti. Velmi záhy se stalo střediskem malé osady lidí hledajících duchovní naplnění, kteří se tady, v Dornachu, shromažďovali kolem Rudolfa Steinera. Bohužel – anebo bohudík – padlo za oběť žhářství o silvestrovské noci v roce 1922.
Konstrukce nového objektu, který mi vyrazil dech, představuje novátorské pojetí betonu v architektuře. Budova je kompletně postavena z litého betonu a já z ní nejdřív měla podivně svíravý pocit. Na první pohled mi totiž připomínala spíš krematorium. Až po několika minutách strávených uvnitř jsem pochopila, že kouzlo Goetheana spočívá právě v jeho odlišnosti. Oblé stěny, které obtéká schodiště, důmyslně umístěná okna a prosklené části dveří, které dovnitř pouštějí až překvapivé množství světla. Procházela jsem se chodbami a neustále se musela dotýkat stěn. Chtělo se mi klouzat po podlaze, jen tak sedět na schodech nebo vyhlížet ven z okna. Goetheanum mě pohltilo a já se na několik dlouhých hodin ráda stala jeho součástí.
Ačkoliv byl projekt dokončen až po smrti jeho autora Rudolfa Steinera, je konstruován přesně podle jeho plánů.
Pokud vás odlišnost děsí, nepátrejte po důvodech, které autory k podivuhodným stavbám vedly, ale nechte na sebe jejich podobu jen tak působit. O novém Goetheanu se dá mluvit jako o vrcholu expresionistické architektury 20. století a to rozhodně není málo. Má vyjadřovat myšlenku lidské kreativity napojenou na přirozenou tvůrčí sílu přírody. Budova je volně přístupná a často hostí umělce z celého světa, kteří tu pořádají výstavy. Mimochodem, biodynamická restaurace v přízemí rozhodně stojí za hřích. Takové domácí rösti se salátem a káva na terase s výhledem na malebné údolí jsou kulturním zážitkem, který dokáže spojit snad všechny filozofie i náboženství světa.
Ale už vás nebudu dál přemlouvat. Když budete mít cestu směrem k Basileji, určitě se v Dornachu zastavte. Jako bonus navíc přijměte fakt, že se tu oficiálně smí koupat v kašnách. Nevím proč, ale přišlo mi důležité vás o tom informovat. A o Rudolfu Steinerovi si taky něco nastudujte. Až příště půjdete třeba kolem prazvláštní pražské Bílkovy vily, možná si na Goetheanum vzpomenete.
Tak zase příště! Na dalším podivném a ulítlém místě.
