K nejúchvatnějším částem patří soustava několika věží, z nichž nejvyšší se tyčí k oblakům ve výšce větší než 30 metrů

K nejúchvatnějším částem patří soustava několika věží, z nichž nejvyšší se tyčí k oblakům ve výšce větší než 30 metrů Zdroj: Shutterstock

Věže jsou 10 minut chůze od stanice 103rd Street / Watts Towers na trase metra A (modrá).
Inspiraci čerpal autor z díla katalánského architekta Antonia Gaudího.
Protože Rodia neměl lešení, většinu prvků, které potřeboval, rozložil na zem, vynesl je nahoru v kbelících spolu se svými nástroji a smontoval je na místě.
Simon Rodia se práci věnoval víc než 33 let.
Někteří je vnímají jako podivnou barevnou změť ocelových trubek, pro jiné představuje ikonické dílo veřejného umění.
6 Fotogalerie

Watts Towers: ikona města andělů stvořená z odpadů a střepů

Veronika Kratochvílová

Někteří je vnímají jako podivnou barevnou změť ocelových trubek, pro jiné představuje ikonické dílo veřejného umění. Počin italského imigranta postavený z odpadní oceli a střepů dodnes vzbuzuje silné emoce a z chudé čtvrti Watts v Los Angeles dělá jedno z nejúžasnějších míst Spojených států.

Sedmnáct plastik tyčících se k nebi jako obrácené zmrzlinové kornouty, z nichž nejvyšší měří necelých 30 metrů. Dále altán, terasy, zdi či vstupní brána. Prolamované věže jsou osazeny mušlemi, dlaždicemi, lahvemi od sody, zrcadly, střepy keramiky a dvěma brusnými kotouči. Velkolepé umělecké dílo nebo podivuhodný ostrůvek rozmaru uprostřed městské krajiny tu vlastníma rukama a za použití základního ručního nářadí postavil jeden italský přistěhovalec.

Někteří je vnímají jako podivnou barevnou změť ocelových trubek, pro jiné představuje ikonické dílo veřejného umění.Někteří je vnímají jako podivnou barevnou změť ocelových trubek, pro jiné představuje ikonické dílo veřejného umění.|Shutterstock

Když se múza ozve

Sabato „Simon“ Rodi na svém díle začal pracovat, když mu bylo 42 let, a neúnavně se mu věnoval dlouhých 33 let. Mezi lety 1921 a 1954 každé odpoledne po práci a o víkendech. Bez jakéhokoliv architektonického vzdělání, bez lešení, dokonce i bez plánů či hlubšího motivu. Na otázky, co ho ke tvoření podivuhodného monumentálního díla vede, odpovídal, že se mu prostě zachtělo tvořit, a tak tvoří. Zřejmou inspirací mu byla díla katalánského architekta Antonia Gaudího.

Věže jsou 10 minut chůze od stanice 103rd Street / Watts Towers na trase metra A (modrá).Věže jsou 10 minut chůze od stanice 103rd Street / Watts Towers na trase metra A (modrá).|Shutterstock

Konec jednoho blázna

Ačkoliv je dnes dílo známé pod názvem Watts Towers, sám Rodia jej nazýval Nuestro Pueblo, což ve španělštině znamená „naše město“. Jestli nikdo nevěděl, proč Rodia s prací začal, tak také nikdo nevěděl, proč přestal. Jednoho dne, v roce 1955, přenechal nemovitost sousedovi a naskočil na autobus do severní Kalifornie, aby byl blízko rodiny své sestry.

Bylo mu 76 let. Spekuluje se o tom, že to bylo proto, že utrpěl menší mozkovou příhodu a spadl z jedné z věží.

Simon Rodia se práci věnoval víc než 33 let.Simon Rodia se práci věnoval víc než 33 let.|Shutterstock

Symbol rovnoprávnosti

Ve čtyřicátých letech, kdy se městečko Watts stalo domovem převážně afroamerické komunity, se Watts Towers proměnily v symbol hrdosti. Když roku 1965 propukly ve Wattsu mohutné nepokoje, jež byly jedny z největších v době afroamerického hnutí za občanská práva a přinesly s sebou obrovské škody na majetku, Rodiovo dílo jako zázrakem jakémukoliv poškození uniklo.

Inspiraci čerpal autor z díla katalánského architekta Antonia Gaudího.Inspiraci čerpal autor z díla katalánského architekta Antonia Gaudího.|Shutterstock

Přes překážky do současnosti

Watts Towers o své životaschopnosti, konstrukčních kvalitách a mimořádné stabilitě přesvědčily i díky tomu, že přečkaly několik zemětřesení. Když se v 50. letech začalo usilovat o jejich zbourání, losangeleská výtvarná komunita podpořená architekty, umělci a výtvarníky z celého světa se zasadila o jejich obranu a zaplatila zátěžové testy.

Když věže bez problémů ustály i působení příčné síly o zhruba 4,5 silové tuny, muselo město kapitulovat a příkaz k demolici zrušit. V 60. letech pak byly otevřeny veřejnosti a dodnes patří mezi nejnavštěvovanější místa Los Angeles.