Historická síť dvanácti poutních cest, které směřují ke katedrále v Santiagu de Compostela ve španělské Galicii, se nazývá Svatojakubská cesta (špan. Camino de Santiago). Připomeňme si zajímavá fakta o oblíbené trase mnoha lidí hledajících odpočinek nebo tajemství vlastní duše.
Chrám postavený v letech 1075–1150 ukrývá hrob svatého Jakuba Staršího. Tento Kristův učedník, jenž údajně kázal i v Hispánii, byl po své mučednické smrti (zřejmě roku 44) pochován v Jeruzalémě, ale později jeho ostatky přenesli do Španělska a pohřbili na místě dnešního Santiaga, tehdy ale pustém. Hrob s pravděpodobnými ostatky svatého Jakuba byl znovu nalezen patrně 25. července 813, kdy na něj podle legendy ukázaly jasně zářící hvězdy. Proto bylo místo pojmenováno Santiago de Compostela, tzn. „svatý Jakub v hvězdném poli“. Nad hrobem byl nejprve vystavěn prostý jednolodní kostel, který se stal poutním místem, a kolem něj vyrostlo město.
První doložená pouť do Compostely se uskutečnila v roce 951 a vykonal ji francouzský biskup z Le Puy. Podél cesty byly postupně vztyčovány orientační kameny, kamenné kříže, boží muka a upravovány studánky. Vznikla radiální síť 12 poutních cest, vedoucích z Itálie, Francie i Portugalska. Později byly podél cest zřizovány kaple, kostely a kláštery poskytující poutníkům azyl.
První manuál pro putující pochází již z 12. století. Pravděpodobně jej sepsal Aymeric Picaud, papežův sekretář, pod názvem Liber Sancti Jacobi. Rukopis obsahuje kázání, zprávy o zázracích a liturgické texty spojené s osobou svatého Jakuba. Nechybí ani popis trasy, umělecká díla, která lze cestou spatřit, a zvyky místních obyvatel.
Zájem o svatojakubskou pouť vzrůstá od konce 80. let 20. století, k čemuž přispěla pouť papeže Jana Pavla II. v roce 1982 a následně i fakt, že roku 1993 byla Svatojakubská cesta zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. Podle statistik Kanceláře poutníků v Santiagu de Compostela se v 70. letech průměrný roční počet poutníků pohyboval kolem tří stovek, v 90. letech kolem 20 tisíc a v roce 2017 již přesáhl 300 tisíc.
Trasy svatojakubské pouti většinou kopírují historické cesty a obcházejí průmyslové zóny a dálnice. Základní je Francouzská cesta, dlouhá 790 km. Začíná v městečku Saint-Jean-Pied-de-Port na jihovýchodě Francie v blízkosti španělské hranice. Našince nejvíce zajímá cesta z Le Puy-en-Velay, hlavního města francouzského departementu Haute-Loire. K ní se připojují cesty ze Ženevy, z Kostnice a z Prahy. Na českém území se v celé délce původní trasu nepodařilo zjistit. Přibližně ji však vytyčují kostely zasvěcené svatému Jakubovi.
Klub českých turistů vyznačil českou cestu ve dvou větvích, severní a jižní. Severní větev vede od zbraslavského kláštera v Praze přes Karlštejn, Plasy, Stříbro a Kladruby k hraničnímu přechodu Železná a dále na Norimberk a Rothenburg ob der Tauber, kde navazuje na Franckou svatojakubskou cestu. Jižní větev od Karlštejna pokračuje přes Mníšek pod Brdy, Dobříš, Příbram, Nepomuk, Klatovy a Kdyni na hraniční přechod Všeruby/Eschlkam a dále po Východobavorské svatojakubské cestě směrem na Řezno. První český úsek byl k mezinárodní cestě slavnostně připojen 15. června 2003. V terénu je trasa vyznačena jen částečně, ale celý detailní popis trasy lze najít na stránkách Spolku českých svatojakubských poutníků Ultreia.
Aby vás oficiálně započítali mezi poutníky, musíte pěšky ujít alespoň posledních 100 km do Santiaga. Jako důkaz slouží Credencial del peregrino, oficiální papírový průkaz poutníka, do kterého sbíráte razítka. Kredenciál zaplněný razítky minimálně za zmíněných 100 km opravňuje k získání Compostely, což je dekret, kterým se stvrzuje absolvování Camina. Také otvírá dveře do poutnických ubytoven. Ve Španělsku, Francii a v Portugalsku jsou odedávna zřízeny ubytovny pro poutníky, většinou noclehárny o osmi až 30 postelích či palandách, se sprchou, někdy také s kuchyňkou a prádelnou.
Podle tradice byste měli začít od prahu svého domu a sledovat značení symbolem žluté mušle hřebenatky na modrém podkladu, někdy proťatým dvěma poutnickými holemi. Špička mušle ukazuje směr. Na českém území je Svatojakubská cesta vyznačena většinou jen nenápadným označením I24 v hrotu běžné turistické směrovky. Posledních 100 km je v pravidelných vzdálenostech značeno také kamenným či betonovým patníkem s mušlí nebo sluncem na keramické dlaždici. Štítek ukazuje počet kilometrů a metrů do cíle. Když budete značení sledovat dál a dál, dovede vás až do Santiaga de Compostely.
