Rocinha, největší chudinská čtvrť v Brazílii, slaví karneval stejně intenzivně jako zbytek cidade maravilhosa, „nádherného města“ Ria de Janeira. Do masek a kostýmů se tu oblékne ta nejmladší generace.
Horká hustá tma stekla od sochy Krista dolů k zálivu a Rio se potopilo do další karnevalové noci. Tisíce světýlek chaoticky rozsypaných na kopci přede mnou prozradily favelu, čtvrť chudých. Strmou hlavní ulicí plnou serpentin, protínající Rocinhu od vrcholových skal až dolů k moři, pomaličku klesá průvod. Jako barevný had se klikatí v tmavých, ostře krájených zatáčkách pod zacuchanými pavučinami elektrického vedení.
Několik set dětí v maskách doprovází nevelká parta bubeníků a rezavý džíp naložený chrchlavým soundsystémem. Avšak početné zástupy přihlížejících, jak rodičů, tak všech sousedů, zaplavily úzkou uličku favely tak, že děti svůj průvod prožívají navlas stejně, jako kdyby tančily na sambodromu před očima celého světa.
Moje škola samby
Skromný průvod bez alegorických vozů a bez přítomnosti médií organizuje místní škola samby – GRES Academicos da Rocinha. Vznikla sice až v roce 1988, sloučením tří pouličních blocos, ale postupně vyšplhala v karnevalové hierarchii až do druhé nejvyšší soutěžní skupiny škol celého města. Nikdy však nezapomněla na svou favelu, na ty, bez nichž by nebyla ničím. Zdaleka ne všichni obyvatelé favely se totiž mohou účastnit defilé na hlavním sambodromu.
Mnozí místní tvrdí, že v rámci favely je škola samby – spolu s obchodem s drogami – nejlépe fungujícím systémem. Na každý pád, škola samby je především velmi dobře pracující sociální organizací, do které jsou, ať už přímo, nebo nepřímo, zapojeni snad úplně všichni z dané komunity. S lehkou nadsázkou řečeno: v Riu nenajdete člověka, který by nefandil svému fotbalovému týmu a neúčastnil se dění ve „své“ škole samby.
Favela
Rocinha se nachází v jižní části Ria de Janeira, mezi dvěma z nejbohatších čtvrtí – Gáveou a Sao Conradem. Oficiální sčítání lidu v Rocinze z roku 2010 se zastavilo zhruba na čísle sedmdesát tisíc. Neoficiální údaje se dotýkají hranice dvou set tisíc obyvatel. Dodávám: žijících na dvou a půl kilometrech čtverečních.
Jako všechny favely i Rocinhu do značné míry ovládají a řídí ilegální struktury, v první řadě obchodníci s drogami. Ovšem zapomeňte na přestřelky na ulicích za bílého dne. To se stane výjimečně, párkrát za rok, když do Rocinhy přijedou policejní obrněná auta, aby zatkla nebo rovnou zastřelila někoho, kdo jim nezaplatil podíl, nebo když si to traficantes (překupníci drog) rozdají mezi sebou o vládu nad teritoriem prodeje.
Rocinha je klidná, přátelská, v rámci limitovaných ekonomických možností fungující komunita, kam se jezdí koukat turisté v organizovaných túrách. Nicméně stále platí, že Rocinha je favela, tedy z principu uzavřená komunita. Nikdy vás nenechají vidět víc, než sami dovolí. Karnevalový průvod ano, ale do našich kšeftů nos nestrkej, gringo.
Princezna
Defilé radostně povykujících dětí v maskách vede malá tanečnice. Sotva pětiletá křehká princezna v bělostném kostýmku s andělskými křídly na zádech. Zkušeně, bez jediného zakolísání v tempu, krouží útlými boky do vířivého rytmu bubnů a posílá vzdušné polibky divákům podél zdí domů. Nepředvádí o nic méně strhující show než její starší kamarádky z favely, které ve stejný okamžik tančí sambu na sambodromu.
Zpovzdálí ji pozorně sleduje muž ve středních letech. Kdykoli se princezna unaveně zastaví, aby nabrala dech na další kolo, hned přiskočí, utře jí zpocené čelo ručníkem a nabídne jí láhev studené vody. Pak se s neskrývanou pýchou vrátí zpět do stínu domů. Hrdějšího otce jsem dlouho neviděl.
Tygr na podpatcích
Průvod dětí v nepravidelných intervalech rozráží svým extatickým tancem starý, na blond odbarvený černoch. Chlápek v tygrované blůzce a s vypelichanou kabelkou na zápěstí. Zkrátka „stará buzna“ – gayové mi jistě prominou nekorektnost, ale výstižněji to říct nedokážu.
Zadek má vytrčený dozadu, ruce zalomené do L, potácí se na vysokých podpatcích a je ho všude plno. Chvíli jakoby zpívá, chvíli se kostrbatě pokouší o sambu. Jeho bizarní představení je zdrojem neutuchajícího veselí pro všechny přihlížející. Nikomu však nevadí. Naopak, diváci ho spontánním potleskem pobízejí k dalším tanečním ekvilibristikám, které chlapík neúnavně předvádí až do úplného konce průvodu.
Kořeny
Prostý, mediálního pozlátka zbavený karnevalový průvod na chudém předměstí je důkazem živých, nezpřetrhaných kořenů karnevalu. Je to vlastně jakýsi výlet do minulosti, protože takhle nějak – před desítkami let – začal riodejaneirský karneval formovat svoji dnešní tvář.
Tento článek byl uveřejněn v časopise Lidé a Země, vydání 2/2013.
