Žádný poutník, který se vydá koncem května do rozlehlých údolí pod pohořím Stará Planina nedaleko města Kazanlăk, nebude litovat. Pole a zahrady doslova hýří barvami růží a také jejich omamnou vůní. Tady, v Bulharsku, neobyčejný květ růže damašské přináší nejen vůni, ale také živobytí pro spoustu lidí.
Každoročně první neděli v červnu Kazanlăk zcela ovládne karneval. Slaví se tu již od roku 1903. Už od rána je cítit, že brzy vypukne velká událost. V ulicích se připravují masky, obyvatelé v krojích i netrpěliví turisté. Úderem poledne to všechno začíná, průvod se vydává na cestu. V čele kráčejí „Královny krásy“, včetně miss babičky, ty jsou zvoleny na festivalu růží jako ikony celého dění. V průvodu nechybějí dechovky, krojovaní z různých koutů v okolí, žáci škol a sportovci v teplákách nebo také tradiční masky kukeri – ďábelská stvoření s rohy a v ovčích kůžích. Velkolepá událost je vždy velkým představením a radostným vyvrcholením sběru růžového zlata. Škoda že tu nejsou česáči z plantáží. Ti od rána dřou na polích, aby zaplnili rodinný rozpočet, a na karneval opravdu nemají čas.
Fakta o dřině
Kdo chce vidět sběr růží, musí si rozhodně přivstat. Ještě za tmy za svitu baterek se první česáči zachumlaní do bund a svetrů vydávají do polí mezi květiny. Někdo se ráno zahřívá hltem rakije, jiní mlčky pokuřují v chladném údolí pod hřebeny pohoří Stará Planina. Je třeba se připravit na náročný den a tvrdou práci. Někteří nedočkavci se vrhají do vlhkých záhonů a za svitu čelovek startují sběr úrody. Kdo si myslí, že sbírání květů je pohodová práce, tak si to musí vyzkoušet na vlastní kůži. Jak se mi svěřil Ivan, jeden z brigádníků, je to pěkná dřina. Sbírají se jen rozkvetlé květy, člověk si musí najít svůj grif, protože trny jsou zákeřným protivníkem. Poupata se budou trhat až příště, nejdůležitější jsou okvětní lístky, z kterých se vyrábí růžový olej. Během sběru trpí ruce od trnů a je také nutné dávat pozor na oči. Ve vybavení česáče nechybějí ani gumovky do bláta a ranní rosy nebo pevné oblečení. Přece jen je prodírání mezi keři náročné. Někteří používají kožené rukavice bez prstů, jiní zase nůžky. Každý si musí najít svůj ideální způsob, aby pytel byl co nejdříve plný. A nasbírané kilo květů, to je pořádná hromada. Celý pytel se zaplní až po několika hodinách usilovné práce, podle česáče Ivana to může trvat i šest hodin. Sběr korunních plátků končí obvykle v deset hodin, to už je slunce vysoko na nebi a v květech je méně voňavého esenciálního oleje. Ostré slunce odpařuje až polovinu. Naopak v dešti se sbírá i celý den.
Úroda je obvykle jen v krátkém období května a června. Někteří česáči si pro tuto chvíli berou dovolenou; přestože se jedná o fyzicky náročnou práci, přivýdělek je vítaným doplněním rozpočtu v kraji, kde se o práci příliš nezavadí. Šikovný česáč si může vydělat za celé dopoledne až 100 lvů, v přepočtu asi 1200 Kč. Za to musí rukama projít alespoň 20 kg květů, ti hbitější zvládnou i 30 kg. Mladé tu často nepotkáte, mezi sběrači jsou především starší ročníky. Jediné, co tady v údolí Růží nikdy nechybí, je sluníčko, a díky němu nemusejí mít brigádníci nouzi o živobytí ani v budoucnu.
Růžová historie
Sběr růží se praktikuje už více než 350 let stejným způsobem. Sběrače zatím žádná technika nemůže nahradit. Nejvíce růží se nasbírá v Bulharsku a také v sousedním Turecku. Menšími producenty jsou také Maroko, Írán, Indie a Čína. Největšími odběrateli růžového oleje jsou světoví producenti parfémů, především Francie nebo Spojené státy americké a Japonsko. Díky vysoké ceně se objevují také syntetické padělky, ale ty nedokážou naplno nahradit ten pravý olej získaný z růže damašské.
Růže damašská (Rosa damascena) pochází ze Sýrie a Jordánska, ale tady, pod pohořím Stará Planina, se první růže objevily až v 17. století díky vlivu z Turecka. Větší plantáže se začaly vysazovat až v 19. století díky tureckému obchodníkovi, kterého uhranula vůně a rozhodl se zprostředkovat stejný zážitek i mnohým dalším. V Bulharsku růže zdomácněla a dostala i svůj název šipec. Pěstují se v okolí Karlova, Kaloferu, Gabarinova, Kazanlăku a obce Šipka. Na první pohled lány keříků připomínají spíše vinice. Stromky jsou nízké, často jen do pasu. Mnozí si je určitě zprvu spletou s divokými šípky, ale tyto keře jsou doslova obsypány květy až k zemi. Růžové zlato bez péče by neposkytovalo takové bohatství, proto je třeba celoročně nutné okopávat, stříhat a vysazovat nové keře, které už po dvou letech poskytují úrodu. Nad vším děním a kvalitou bdí Institut růží, kde je také malé muzeum. Pracovníci šlechtí odrůdy, které jsou odolné proti škůdcům.
Nesnadná destilace
Samotná výroba růžového oleje zdaleka není jednoduchým postupem. Tlakové nádoby, roury a velikost budovy na zpracování spíše připomínají střední fabriku. Samotná destilace trvá tři hodiny při přibližné teplotě 104 stupňů. Z 300 kg okvětních plátků se dá získat asi 90 ml oleje. V minulosti se olej zpracovával podomácku v improvizovaných destilačních přístrojích. Na poli byla úroda naložena na oslíky, odkud putovala do výkupny, kde se vážilo a kontrolovala se kvalita květů. Poté směřovala úroda do vycíděných měděných kotlů, kde se spolu s vodou vařila několik hodin. V minulých dobách se navíc květy rosily pro udržení vláčnosti. Pod kotlem bylo nutné pečlivě udržovat stále stejnou teplotu, což dnešní technika dokáže hravě.
Během opakované destilace pára prochází okvětními lístky, dokud se při ochlazování a kondenzaci neoddělí voda a olej a vznikne esenciální olej a vonná květová voda. Někteří zlí jazykové tvrdí, že na počátku léta byly destilátory využívány pro získání oleje a na podzim dobře posloužily pro pálení rakije. Kdo chce vidět samotný postup, může zavítat během festivalu růží na plantáž, kde se provádí ukázková destilace v dřevěné kádi přímo na poli.
Růžové šílenství
Každý návštěvník Bulharska se určitě setkal se suvenýry z růžového oleje. Často bývají k vidění flakony s olejem, mýdla, krémy, káva s extraktem růží, květové vody, šperky, kosmetika, éterické oleje, limonády, víno nebo i likéry. Největší intenzita suvenýrů je právě zde, v Kazanlăku, tady se tomu nedá opravdu uniknout, a město se v tyto dny přeměňuje doslova na růžový ráj.
Kdo si myslí, že festival růží je jen akce pro pár místních usedlíků, bude hodně překvapený. Už od rána autobusy chrlí zvědavce z celého světa. V informačním centru nabízejí mapu, kde všude probíhá česání, a při troše štěstí může každý vidět tradiční sběr květů, kdy alespoň během návalu turistů i samotní česáči zaregistrují existenci festivalu. Největším lákadlem je vždy místo, kde na předem vybraném poli na scénu nastupují dívky kandidující v soutěži krásy „Miss Růže“ Mají na sobě překrásné kroje a v rukou košíky jako za starých časů. Za doprovodu davu turistů, a především hojně zastoupených Japonců ověnčených kamerami se superstars vrhají mezi keře a předvádějí tradiční sběr. Do té doby spořádaní návštěvníci se brodí blátem mezi růžemi, fotografové šílí, tlačí se a doslova perou o každý záběr usměvavých krasavic. A všichni ostatní alespoň loví se svými mobily selfie s kýmkoliv, kdo má na sobě kroj. Královny růží možná ani nikdy předtím na plantáži nebyly, tak trochu to připomíná divadelní show. Součástí programu bývá také představení Miss babičky a dědečka roku stejně jako nejhezčího muže plantáže. Všichni jsou nadšeni, jen nikoho vůbec nenapadne, že chodit v kroji na pole je pěkná hloupost.
Atrakce v okolí
Thrácká hrobka
Největší atrakcí města je úžasná Thrácká hrobka, jen kousek od centra. Byla objevena v roce 1944 a každého překvapí fascinující fresky v klenuté hrobce připomínající včelí úl. Jelikož se jedná o poměrně malý prostor, je ideální přijít brzy ráno. Jen možná milovníci historie budou zklamáni, protože se jedná pouze o věrnou kopii. Originální hrobka ze 4. století před n. l. je nedaleko a vstup do ní není možný, protože fresky by mohly být poničeny klimatem změněným návštěvami v omezeném prostoru.
Údolí králů
Celé údolí Růží, kterému se také někdy přezdívá „údolí Thráckých králů“, je doslova poseto hrobkami starodávných Thráků. Mnoho z hrobek není dosud úplně prozkoumáno, některé byly vykradeny, jiné čekají na své objevení. Několik z nich je možné také spatřit na vlastní oči, vzdálenost od obce Šipka je do tří kilometrů chůze. Asi nejhezčí je hrobka Seuthea III., další přístupné jsou Šušmanec (v přepisu Shusmanets), Helvetia a Ostruša.
Buzludža
Nepřehlédnutelnou dominantou na vrcholcích pohoří Stará Planina je odevšad viditelný památník Buzludža. Na první pohled zaujme svým tvarem, který možná připomíná létající talíř UFO. Tady, na vrcholu hor, byl postaven v dobách socialismu tento monument jako památník Bulharské komunistické strany, připomínající událost z roku 1891, kdy zde došlo k setkání socialistů, kteří se stali zakladateli dělnického hnutí. Velkolepá stavba dnes pomalu chátrá.
Šipka
Průsmyk Šipka není jen obyčejným sedlem, kudy překračuje silnice pohoří Stará Planina, ale pro Bulhary a jejich státnost je to doslova legendární místo. Tady se v letech 1877 a 1878 odehrávaly krvavé boje mezi osmanskou říší a ruskou armádou. Turci byli několikrát odraženi i díky hrdinství místních obyvatel, kteří ubránili spolu s ruskými vojáky strategické místo. Později Bulharsko získalo nezávislost. Na vrcholu hory Šipka, zvané také Stoletov podle ruského generála, je k vidění velká kamenná věž památníku a nedaleko skalisko Orlí hnízdo, kde se hrdě bránili obránci. V okolí je celá řada hřbitovů a také kanonů v původním postavení.
Skanzen Etar
Když se vydáte do sedla Šipka, stačí sjet dolů směrem před město Gabrovo a čeká vás tu fantastický skanzen Etar, nabitý historií. Podél potoka se tísní malé kamenné domky, kostel, zvonice i vodní mlýn. Tady se člověk ponoří do minulosti, spatří tradiční řemesla nebo se nechá zlákat vůní bulharské kuchyně.
Česká stopa
Pod nezapomenutelným sedlem Šipka je k vidění i česká stopa, a to díky architektovi Antonínu Tomíškovi. Ten zde v roce 1902 dokončil kostel Narození Páně, postavený ve stylu pravoslavných bohatě zdobených kostelů. Na první pohled by nikoho nenapadlo, že autor nepochází z Rusi.
Růžová fakta
Cenná esence
Výrobci parfémů platí za litr vylisovaného oleje až 6000 eur. Důležitá není jen vůně, ale především schopnost spojovat stovky ingrediencí tvořících parfém a ustálit jeho vlastnosti. Ročně se v Bulharsku nasbírá 5,25 tuny okvětních lístků, z kterých se získá zhruba 1500 kilogramů růžového oleje. Růže se zde pěstují na 3800 hektarech.
Kdy za růžemi?
Milovníci růží, kteří chtějí putovat po stopách růžového zlata, musí zavítat v letošním roce do Kazanlăku 3. až 4. června 2023. Přesto platí jedno jednoduché doporučení, a to zajistit si ubytování co nejdříve. Pro období festivalu totiž bývá často vše zamluveno i na několik let dopředu.
Růže na talíři
Růže mohou být nejen ozdobou, ale také zajímavou pochoutkou. Oblíbenou lahůdkou bývá slatko vyrobené z naložených růží, které se po několik dní zalévají v chladu vodou. Následuje odvážení cukru, kterého má být stejně jako květů. Cukr se svaří, poté se přidají květy a vše se povaří. Hotová směs putuje do sklenic na vychladnutí, nejlépe do sklepa. Dříve se tato pochutina podávala váženým návštěvám, dnes si ji na tržnici může obstarat každý. Jen platí jedno pravidlo: ochutnávat se má pouze několik soust, protože větší množství může docela rozbouřit žaludek. Jeden z trhovců mi dokonce říkal, že je to ideální dárek pro někoho, koho se potřebujete zbavit.
Léčivé účinky
Mnozí místní obyvatelé nedají na růže dopustit ani ve chvíli zdravotních problémů. Podle osvědčené receptury stačí jen svařit okvětní lístky, nechat je 15 minut vylouhovat a hotový čaj může pomoci při angíně nebo jednoduše podpoří imunitu. Vývar z růží se používá také na potírání tváře a pokožky, tedy využití je daleko širší než jen obdiv ke květům na zahradě nebo ve váze. Růže jsou krásné, ale i zdraví prospěšné, ať už si připravíte čaj nebo si vývarem potřete tvář.
