Do Somálska se nyní vrací velké množství imigrantů z celé Evropy i USA. Cítí, že poměry v zemi se nepatrně zlepšily. Mnozí z těch, co žili v zahraničí, chtějí dát nyní k dispozici své know-how. Mezi nimi i designérka Muna Kay.
Osmadvacetiletá Muna Kay je v Somálsku nesmírně populární. Jen na Instagramu ji sleduje 147 000 fanoušků. V USA pracovala jako modelka pro islámskou módu. Založila vlastní značku oblečení Muna Kay a s ní se nyní snaží dobýt Somálsko, nebo zatím alespoň Mogadišu.
„Rozhodla jsem se vrátit, protože po zvolení Trumpa prezidentem USA se už v Americe necítím dobře. Už jen to, že mám na hlavě šátek, lidi popuzuje, populisti jako Trump jen šíří nenávist a strach. V Somálsku je to pro mne nebezpečné, ale je to můj domov, ačkoliv jsem většinu života zatím prožila v USA. Chtěla jsem se vrátit a začít pomáhat své zemi zvednout se zase na nohy,“ říká bezchybnou angličtinou Muna oblečená do vínového hidžábu, který jí halí vlasy, ale z pod černé řízy vykukují chodidla obutá do černých lodiček na podpatku. Kromě módy se vrhla i na politiku, stala se jednou z poslankyň somálského parlamentu zvoleného v únoru letošního roku. Zatím má somálský parlament 23% žen a ve volbách plánovaných za dva roky by to Somálci chtěli vytáhnout na 30%.
Ohrožená unosy
Muna nemůže dům opustit bez devítičlenné ochranky, která ji střeží od rána do noci. Aš-Šabáb, islamistická teroristická organizace napojená na al-Káidu, stále ovládá dvě třetiny Somálska. Extremisté útočí nejvíc na vládní představitele, na vládní budovy i na bohaté podnikatele – i když ty spíše vydírá. Ale jako jeden ze způsobů vydírání se hodí únos. A tak je Muna vlastně ve stejné situaci jako já, cizinka – neustále ohrožená potenciálními únosci. Ale prý si zvykla a ochranku už skoro nevnímá.
Muna má v plánu otevřít brzy svůj první butik a uspořádat v Mogadišu historicky první módní přehlídku. Jestli tohle není přímo mávání rudým praporem před očima zuřícího býka, pak už nic. Ale Muna i další Somálci jsou rozhodnuti bojovat proti extremistům, ať už z aš-Šabáb nebo z IS (ti se usadili v Puntlandu, semiautonomním regionu na severu Somálska), jakýmkoliv způsobem. Proč ne krásou a stylem?
Rozhovor s Munou vedu v jejím luxusním sídle, tedy – velmi luxusní je na samozřejmě na somálské poměry. Bohatí Somálci, kteří se vrací do Mogadiša, jež je nyní pod kontrolou vlády, si kupují nově vystavěné domy. Většinou jsou to řadovky podobné těm, které rostou i na okrajích našich měst. Jen s tím rozdílem, že si s nimi kupujete armádu ozbrojenců a kolem nich se tyčí masivní opevnění. Za bezpečnost se v Somálsku platí. Muna sedí na elegantní sedačce v pompézním stylu, který milují Arabové i Afričané. S nadšením mi ukazuje na telefonu fotky svých modelů. Když se loučíme, děláme si společnou fotku a já se omluvím, že mám bohužel na sobě jen tradiční nepříliš pěkné šaty. Moje zavazadlo bohužel za mnou do Mogadišu nedorazilo. Muna se to rozhodne rázně vyřešit.
„To určitě nemůžeme takhle nechat,“ za ruku mne vleče do druhého patra domu, kde má velkou šatnu. Vytahuje temně modrou řízu zdobenou na rukávech zlatými ornamenty a perlovými nášivkami na ramenou. Vysvětluji, že to pro mne není praktické, protože na rameni nosím těžkou fotobrašny a perly by tak záhy podlehly destrukci. Muna tedy vyndává střízlivější model, doplňuje jej ještě několika šátky v temně modré barvě a nádavkem přihazuje ještě parfém. Brýle již zdvořile odmítám a mám pocit, že Muna má skutečně radost, že ze mne mohla udělat zase ženu. Somálky by mi jistě velice záviděly.
S módou a vůbec vším luxusním zbožím je to v Somálsku těžké – dá se jedině dovážet z arabských zemí nebo z Keni. Třeba to Muna dokáže změnit otevřením vlastního butiku a vlastní módní značky. Somálky z Mogadiša se nemohou dočkat, protože i tahle zdánlivě bezvýznamná věc je pro ně obrovským krokem dopředu. Muna by chtěla svůj butik umístit do nově otevřeného obchodního centra, které v rozbitém a zruinovaném Mogadišu působí jako z jiného světa. Somálci se ale po právu obávají, že centrum se stane lákavým terčem pro radikály a budou se jej snažit zničit pomocí sebevražedných atentátů či nastražených náloží.
Moderní je neobřezávat
Není to jen Muna, kdo chce ze Somálska udělat normálně fungující zemi a ženám zajistit základní práva. Situace žen je samozřejmě úplně odlišná v Mogadišu a jiná na venkově ovládaném aš-Šabábem, kde musí chodit v černém, zahalovat si obličej a nevycházet z domu bez mužského doprovodu. A pokud nedodrží přísná pravidla, hrozí jim smrt. Většina somálských žen podstoupila a stále podstupuje i ženskou obřízku, obvykle v té nejničivější podobě – odřezání malých i velkých stydkých pysků, klitoris samozřejmě nevyjímaje.
„Více než 80% Somálek je obřezaných. Dnes začíná být situace o trošku nadějnější. Na trhu nevěst má nyní větší cenu neobřezaná dívka, ale bavíme se jen o Mogadišu, o mladé generaci, která chce být moderní. Problém Somálska je v tom, že muži preferují syny. Dívka má stále jen dvě možnosti – vdát se nebo zemřít,“ říká Jawaahir Mohamud Jamac, hlavní představitelka ženského hnutí v regionu Banaadir, pod nějž spadá Mogadišu.
Během války se ale ukázalo, že mnoho žen je velice schopných. Muži byli zabiti nebo zmizeli, a tak ženám nezbylo než se o sebe a své potomky postarat samy. „Dnes máme v Mogadišu pět ředitelek městských distriktů, zástupkyně starosty je také žena. Máme 81 poslankyň. Máme tu i speciální rádio, které vysílá pro ženy,“ pokračuje paní Jamac. Její slova potvrzuje i jedna z ředitelek městských distriktů. „Aš-Šabáb cílí ještě více na ženy političky, než na politiky, nikdy by nedovolili, aby se žena zapojila do politiky. Mně vyhrožují velice často, volají mi nebo píší výhrůžné zprávy. Jsem smířená s tím, že jednou se jim povede mě zabít. Ale do té doby snad stihnu udělat něco pro svoji zemi, a také pro ženy,“ uzavírá Seinab Jusúf Wahlia, ředitelka distriktu Bonder.
